Dobrý den, 

děkujeme za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Při pročítání Vašeho dotazu si říkám, kolik vlivu na nás má naše okolí. Co je všechno schopno s námi udělat, i rozvinout takové chování, o kterém bychom si nikdy nemysleli, že bychom mohli zastávat. Vycházím ze situace, kterou zažíváte v domě, kde bydlíte – vidíte faleš, manipulaci, prospěchářství na úkor ostatních. Z Vás to najednou postupně také začalo dělat nenávistného člověka. (Zde se nabízí zcela pragmatická změna ve formě přestěhování, o kterém sama uvažujete – vybírejte pečlivě, věřím, že je možné najít klidné a bezpečné místo pro život.) Podobných situací si všímáte u sebe v práci a bohužel jste si mentálně neodpočinula ani na dovolené (nicméně je skvělé, že jste to zkusila – je to zkušenost, že třeba příště bude lepší vybrat ubytování někde ve větší izolaci, v přírodě apod.). Zažíváte až pocit, že celá společnost je plná sobců a ignorantů. Pokud z Vašeho pohledu většinový pohled nesdílíte, je přirozené, že lidem, kteří vykazují tyto známky chování, nerozumíte. 

Oceňuji Váš aktivní přístup – docházíte za firemním psychologem (mít někoho, kdo Vás směruje, je dobré), pracujete na sobě – čtete, posloucháte rozhovory, účastníte se školení a workshopů. Sice cítíte, že to nemá kýžený efekt, ale zastávám postoj, že mít informace, rozumět světu či situacím v teoretické rovině, může přinést znalosti jako cenný nástroj poznání a pochopení. Místo úlevy zažíváte záplavu emocí, které Vás ovládají – opět bych ráda vypíchla skvělou věc, kterou již děláte, a to že nechcete negativní energii v sobě nechávat, snažíte se běhat, jezdit na kole, ale i křičet a ulevovat si jinak. Je důležité ventilovat emoční přetlak adekvátní cestou z těla ven. Kde mám o Vás obavu je ten alkohol, po kterém někdy sáhnete. Rozumím, že chcete utéct tomu, co se okolo Vás děje, že na to chcete možná na chvíli zapomenout… 

 

Ráda bych Vám nabídla několik úvah o fungování mysli a metod, které můžete u sebe rozvíjet. Lidský mozek je nastavený tak, aby hledal problémy – fenomén nazývaný jako negativní zkreslení. Např. si děláte obavy z toho, co jste udělala špatně, ale zároveň ignorujete, co jste udělala dobře; paralelně si všimnete, co dělají druzí špatně, ale nezaregistrujete již dobré chování. Je ale možné, že si neuvědomujete, jak moc vyhledáváte možné problémy, o kterých potom přemítáte. Čemu věnujeme pozornost, na co se zaměřujeme, toho si všímáme, na to myslíme a jednoduše to naši mysl více zaměstnává a jak je vidět, je rychlejší vyhledávat negativní informace. Tato znalost o fungování mozku nám může pomoci při cestě za lepším prožíváním a nastavením mysli. Prvním krokem k zamezení takového smýšlení je uvědomit si tohle černé vidění. Potom je dobré začít hledat pozitivnější a realističtější možnosti nebo úhly pohledu na danou situaci a zamýšlet se nad nimi. Následující techniky se ukázaly být skvělé pro trénink mozku:

• Deník vděčnosti. Záměrně vyhledávejte věci, za které jste vděčná, i kdyby to byly maličkosti. Zaznamenávejte je do deníku a postupně si vybudujte sbírku pozitivních nápadů a myšlenek, ke kterým se můžete kdykoliv vrátit.
• Oslavujte to, co vás potěšilo. Každý den si najděte nějakou maličkost, u které se můžete zastavit a oslavit ji. Podoba této oslavy je na Vás, stejně jako to, zda bude jednoduchá, nebo velká. Zatancujte si malý veselý taneček. Pusťte si oblíbenou písničku. Dejte si krátkou svižnou procházku. Nakreslete obrázek. Oslava posiluje pozitivní stránky Vašeho života a pomáhá trénovat mozek v odolnosti proti úzkosti a stresu.

 

Celý proces můžete probrat se svou psycholožkou, nechat se v něm podpořit a provést. Je to jedna z cest, která by Vám mohla pomoci nebýt otrokem vlastních emocí, ale záměrně si vybírat, čemu budete ve svém životě věnovat pozornost a co necháte být. 

 

Píšete opakovaně krásnou větu, že chcete žít. Věřím, že máte v sobě všechny zdroje k tomu, abyste mohla žít opravdu šťastný život, který si zasloužíte. Klid a odpočinek v sobě často nacházíme, když zklidníme vztahy od pomluv, zahořklosti, zášti apod., a namísto nich začneme pěstovat úsměv, vřelost, vděčnost, radost, důvěru, naději. Tento proces můžete nastartovat Vy sama v sobě, nemusíte čekat na změnu u druhých. 

Jak bude vypadat Váš život, až zloba a úzkost zmizí a ve Vaší mysli bude klid a příjemně? Jak se změní Vaše vztahy? Jak se změní Váš pracovní život? Domov? Aktivity? Životní styl? Jaké myšlenky zaplní Vaši mysl? 

 

Věřím, že jsou chvíle, které za to stojí a které byste nejraději prodloužila, neb je Vám v nich dobře. Možná se dějí tu a tam v současnosti, možná nastávaly dříve. Zkuste se zamyslet nad následujícími otázkami: 

• Na co myslíte, když zrovna nemáte úzkostné nebo stresující myšlenky? 
• Kdy jste se cítila nejvíc osvobozena od nenávistných myšlenek? 
• Čím byste se v mysli zabývala, kdyby úzkostné myšlenky nebyly tak intenzivní? 
• Co byste dokázala dělat jinak, kdyby Vás nebrzdila agrese? 

 

Další cestou, kterou se můžete vydat, je cesta všímavosti – jednoduše vysvětleno se jedná o aktivní pozornost pro přítomný okamžik. Zde můžete využít hypersenzitivitu svých smyslů, vzít v potaz pouze to, co se děje kolem Vás, neposuzovat, nesoudit. 

Úzkost a hněv zkreslují náš pohled na sebe i na svět. Promítají do našich prožitků svou zkreslenou, strachem a obavami přibarvenou verzi okolního dění. Představte si, že Váš vedoucí okolo Vás prošel zamračený a nic neříkal. To je neutrální záležitost, která nic neznamená. Úzkost Vám ale bude tvrdit, že to zcela určitě něco znamená, a Vy začnete pátrat po problému. Např. Je naštvaný, kvůli tomu, co jsem dnes ráno řekla. Co když to byla poslední kapka a teď mě vyhodí? 

• Několikrát se pomalu, zhluboka nadechněte. 
• Zaměřte pohled na nějaký bod před sebou.
• Rozhlédněte se kolem toho bodu a všímejte si, co vidíte, slyšíte. 
• Nic neposuzujte. Jen vnímejte. 
• Vraťte se zpátky ke svému vedoucímu a podívejte se na něj neutrálním pohledem. 

Negativní emoce Vás nutí interpretovat chování ostatních, ale na přesnost této interpretace se nemůžete spolehnout. Přesné je jen to, co zjistíte svými smysly, bez odsuzování a v přítomném okamžiku.

 

Jedna z metod, jak pečovat o svůj mozek, je přerušit svůj den krátkými přestávkami, aby si odpočinul; výrazně to přispěje k vaší celkové pohodě a budete se cítit lépe.

• Několikrát se pomalu a zhluboka nadechněte.
• Pomocí metody všímavosti zaměřte své smysly na přítomný okamžik; pozorujte své okolí, aniž byste ho nějak posuzovala, a soustřeďte se raději na věci kolem sebe než na úzkostné myšlenky a emoce. Můžete postupovat krokově nejprve se zaměřte na to, co vidíte, poté na to, co slyšíte, co vnímáte svým tělem atd. 
• Dejte si malou zdravou svačinku.
• Přečtěte si jednu kapitolu z knihy.
• Něco si nakreslete nebo vybarvujte.
• Vyhýbejte se obrazovkám (počítačům i telefonům). 

 

Když se pachtíme dnem s úzkostnou koulí na noze, je to jako prodírat se bažinou. Úzkost a stres snadno zapříčiní celou řadu špatných dnů. Ale náš den je prostě náš den. Nepatří úzkosti ani vzteku ani druhým lidem. Máme moc vytvářet si v našich dnech dobré okamžiky.

Úzkost se do všeho plete, ale nakonec jste to Vy, kdo rozhoduje, na co se budete soustředit a jakým postojem a činy si nejlépe vytvoříte zmíněné dobré momenty. Začíná to uvědoměním.

Abyste znovu získala kontrolu nad svým dnem, nejprve se na něj přestaňte dívat optikou úzkosti nebo hněvu. Pomocí metody všímavosti se pevně ukotvěte v aktuálním okamžiku. Prozkoumejte okolí svými smysly a zaměřte se na to, co se Vám líbí, co Vám dělá radost. Posílí to pozitivní pocity a potlačí ty úzkostné.

Využijte posunu směrem k pozitivnímu a připomeňte si, co je pro Vás důležité. Proč děláte to, co děláte? Jak navzdory negativním pocitům žijete v souladu se svými hodnotami? Odpovědi na tyto otázky Vás posílí, protože rozšíří negativními emocemi zúžený obzor tak, abyste viděla celkový obraz. S nově získaným nadhledem, který Vám pomůže přesunout pozornost od negativního k užitečnému, můžete během dne podnikat malé kroky k vytvoření dobrých okamžiků. Kousek po kousku převezmete z rukou úzkosti a stresu kontrolu nad Vaším životem. Z dobrých okamžiků se stanou celé dobré dny. A to bych Vám moc přála. 

 

Držím palce a opatrujte se. 

Eva Janštová

 

Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová