Eliška
Dobrý den, diagnozovali mi smíšenou poruchu osobnosti. Trpím depresí a úzkostí už něco přes 6 let. Asi po 5ti letech potom co jsem se začala sebepoškozovat jsem si řekla o pomoc bohužel tato pomoc nebyla úplná a nic z toho nevyřešila. Dostala jsem žádanku od doktora na psychiatrii a u paní doktorky jsem se cítila extrémně nekomfortně a navíc mi dělá strašný problém o takových věcech mluvit a paní doktorka mi k tomu moc nepomohla a byla jsem strašně ve stresu takže jsem toho ani moc neřekla. Dostala jsem nějaké prášky po kterých jsem byla malátná a cítila jsem že bych je neměla brát protože jsem se cítila jako někdo jiný. Určitých mezích jsem se naučila žít s každodenním pocitem úzkosti a pocitem na umření a méně cennosti. Ale jak jde čas tak je to horší a horší. Měsíc nazpátek jsem dostala úzkosti jako ještě nikdy, začne mě bolet hlava, mám problémy s dýcháním a strašně se mi klepou ruce. Bohužel tohle se mi děje nejvíc mezi lidmi a často doma. Stalo se mi to v práci v nezvladatelné míře a musela jsem jít domu. A teď jsem doma nevím co mám dělat, bojím se jít ke svému obvodnímu lékaři a říct mu to protože se bojím že mi nebude věřit. A ani nemohu jít do práce. Dva dny ležím v posteli a mám problém spát, jíst i s hygienou. Takhle na dně jsem nikdy nebyla. A bojím se to říct i své rodině protože to moc nechápe. Kdy moje maminka zjistila že se sebepoškozuju tak se mě akorát zeptala jestli to bolelo a že mít psychické problémy je teď in. Tak vás moc prosím o pomoc. Předem děkuji za odpověď.
Dobrý den, nejdříve bych Vám chtěla poděkovat za Váš dotaz a za důvěru. Píšete, že Vám diagnostikovali smíšenou poruchu osobnosti, že trpíte depresí a úzkostí už něco přes 6 let a že jste si sice řekla o pomoc, ale ta nebyla úplná a nic z toho nevyřešila. Dále píšete, že jste se u paní psychiatričky cítila extrémně nekomfortně a že jste tam byla strašně moc ve stresu. Dostala jste nějaké prášky, ale cítila jste se po nich jako někdo úplně jiný. Ale píšete, že je to stále horší a horší, ale bojíte se jít ke svému obvodnímu lékaři, protože se bojíte, že Vám nebude věřit a ani nemůžete jít do práce. Na začátek bych Vás chtěla povzbudit, že opravdu není „in“ mít psychické problémy a mrzí mě, že to i Vaše okolí bagatelizuje. Stejně tak, jako když máte chřipku, či zlomenou nohu, je automatické, jasné a přirozené, že člověk vyhledá lékaře, ale bohužel u psychických obtíží je to bráno jako něco, s čím si člověk musí poradit sám. Opravdu to tak není a nemusí být. Psychické potíže jsou potíže jako každé jiné a zaslouží si věnovat jim pozornost, péči a léčbu. Moc mě mrzí, že Vám Vaše psychiatrička nesedla, bohužel je to tak jak u přátel, či hledání partnera – ne každý lékař nám sedne a bohužel musíme hledat člověka, kterému budeme věřit, protože přece jen mu svěřujete své nitro, které nesvěřujete třeba nikomu jinému. O to důležitější je, aby si lékař a pacient opravdu „sedli“, protože jen tak mohou být posuny co možná nejlepší. Celá léčba je bohužel dlouhodobá, ale skládá se jak z medikace – zde bych doporučila najít jiného psychiatra, u kterého se budete cítit dobře. Pokud Vám léky nesednou, je to možné a děje se to, ale i u léků platí, že se dají vyměnit, změnit dávkování, ale opět je to o důvěře k lékaři, o společné komunikaci a hledání co možná nejlepší cesty. Dále bych Vám doporučila najít si psychoterapeuta, pro Váš případ bych doporučila s kognitivně-behaviorálním zaměřením, který Vám může pomoci jak se zvládáním úzkostí, nutkavých myšlenek, se záchvaty úzkosti, paniky i deprese – společně se pomalými kroky můžete naučit předcházet Vašim stavům a lépe je také zvládat. Cesta je to dlouhá, ale určitě stojí za to. Stejně jako u psychiatra, i u psychoterapeuta je důležité, abyste si „sedli“, protože vzájemná důvěra a otevřenost je základem a klíčem k úspěchu. Hledat můžete například zde: http://www.cskbt.cz/adresar-terapeutu.php U psychiatra i psychoterapeuta bych Vás chtěla povzbudit – většina z nich má teď dlouhé objednací doby, bohužel, je to velký aktuální problém, ale nedejte se a opravdu se zkuste objednat, i když to bude třeba za delší dobu. Do té doby zkuste své potíže popsat obvodnímu lékaři, který Vám alespoň pro začátek může doporučit nějaké zklidňující léky, či zkuste říct své psychiatričce, že byste potřebovala změnit/upravit léky, abyste se po nich cítila lépe. Vím, že se teď cítíte opravdu zle a je skvělé, že s tím chcete něco dělat. Možná bude těžké najít sílu a energii k boji, ale nevzdávejte to, dá se s tím něco dělat! I když bude cesta náročná a dlouhá, ale výsledek určitě bude stát za to.
Držím palce! Mgr. Alžběta Volfová
Dotaz administrovala: Jitka Fialová, pracovnice v sociálních službách
Eliška
Dobrý den, diagnozovali mi smíšenou poruchu osobnosti. Trpím depresí a úzkostí už něco přes 6 let. Asi po 5ti letech potom co jsem se začala sebepoškozovat jsem si řekla o pomoc bohužel tato pomoc nebyla úplná a nic z toho nevyřešila. Dostala jsem žádanku od doktora na psychiatrii a u paní doktorky jsem se cítila extrémně nekomfortně a navíc mi dělá strašný problém o takových věcech mluvit a paní doktorka mi k tomu moc nepomohla a byla jsem strašně ve stresu takže jsem toho ani moc neřekla. Dostala jsem nějaké prášky po kterých jsem byla malátná a cítila jsem že bych je neměla brát protože jsem se cítila jako někdo jiný. Určitých mezích jsem se naučila žít s každodenním pocitem úzkosti a pocitem na umření a méně cennosti. Ale jak jde čas tak je to horší a horší. Měsíc nazpátek jsem dostala úzkosti jako ještě nikdy, začne mě bolet hlava, mám problémy s dýcháním a strašně se mi klepou ruce. Bohužel tohle se mi děje nejvíc mezi lidmi a často doma. Stalo se mi to v práci v nezvladatelné míře a musela jsem jít domu. A teď jsem doma nevím co mám dělat, bojím se jít ke svému obvodnímu lékaři a říct mu to protože se bojím že mi nebude věřit. A ani nemohu jít do práce. Dva dny ležím v posteli a mám problém spát, jíst i s hygienou. Takhle na dně jsem nikdy nebyla. A bojím se to říct i své rodině protože to moc nechápe. Kdy moje maminka zjistila že se sebepoškozuju tak se mě akorát zeptala jestli to bolelo a že mít psychické problémy je teď in. Tak vás moc prosím o pomoc. Předem děkuji za odpověď.
Dobrý den, nejdříve bych Vám chtěla poděkovat za Váš dotaz a za důvěru. Píšete, že Vám diagnostikovali smíšenou poruchu osobnosti, že trpíte depresí a úzkostí už něco přes 6 let a že jste si sice řekla o pomoc, ale ta nebyla úplná a nic z toho nevyřešila. Dále píšete, že jste se u paní psychiatričky cítila extrémně nekomfortně a že jste tam byla strašně moc ve stresu. Dostala jste nějaké prášky, ale cítila jste se po nich jako někdo úplně jiný. Ale píšete, že je to stále horší a horší, ale bojíte se jít ke svému obvodnímu lékaři, protože se bojíte, že Vám nebude věřit a ani nemůžete jít do práce. Na začátek bych Vás chtěla povzbudit, že opravdu není „in“ mít psychické problémy a mrzí mě, že to i Vaše okolí bagatelizuje. Stejně tak, jako když máte chřipku, či zlomenou nohu, je automatické, jasné a přirozené, že člověk vyhledá lékaře, ale bohužel u psychických obtíží je to bráno jako něco, s čím si člověk musí poradit sám. Opravdu to tak není a nemusí být. Psychické potíže jsou potíže jako každé jiné a zaslouží si věnovat jim pozornost, péči a léčbu. Moc mě mrzí, že Vám Vaše psychiatrička nesedla, bohužel je to tak jak u přátel, či hledání partnera – ne každý lékař nám sedne a bohužel musíme hledat člověka, kterému budeme věřit, protože přece jen mu svěřujete své nitro, které nesvěřujete třeba nikomu jinému. O to důležitější je, aby si lékař a pacient opravdu „sedli“, protože jen tak mohou být posuny co možná nejlepší. Celá léčba je bohužel dlouhodobá, ale skládá se jak z medikace – zde bych doporučila najít jiného psychiatra, u kterého se budete cítit dobře. Pokud Vám léky nesednou, je to možné a děje se to, ale i u léků platí, že se dají vyměnit, změnit dávkování, ale opět je to o důvěře k lékaři, o společné komunikaci a hledání co možná nejlepší cesty. Dále bych Vám doporučila najít si psychoterapeuta, pro Váš případ bych doporučila s kognitivně-behaviorálním zaměřením, který Vám může pomoci jak se zvládáním úzkostí, nutkavých myšlenek, se záchvaty úzkosti, paniky i deprese – společně se pomalými kroky můžete naučit předcházet Vašim stavům a lépe je také zvládat. Cesta je to dlouhá, ale určitě stojí za to. Stejně jako u psychiatra, i u psychoterapeuta je důležité, abyste si „sedli“, protože vzájemná důvěra a otevřenost je základem a klíčem k úspěchu. Hledat můžete například zde: http://www.cskbt.cz/adresar-terapeutu.php U psychiatra i psychoterapeuta bych Vás chtěla povzbudit – většina z nich má teď dlouhé objednací doby, bohužel, je to velký aktuální problém, ale nedejte se a opravdu se zkuste objednat, i když to bude třeba za delší dobu. Do té doby zkuste své potíže popsat obvodnímu lékaři, který Vám alespoň pro začátek může doporučit nějaké zklidňující léky, či zkuste říct své psychiatričce, že byste potřebovala změnit/upravit léky, abyste se po nich cítila lépe. Vím, že se teď cítíte opravdu zle a je skvělé, že s tím chcete něco dělat. Možná bude těžké najít sílu a energii k boji, ale nevzdávejte to, dá se s tím něco dělat! I když bude cesta náročná a dlouhá, ale výsledek určitě bude stát za to.
Držím palce! Mgr. Alžběta Volfová
Dotaz administrovala: Jitka Fialová, pracovnice v sociálních službách
