Dobrý den, Marie,

situace, kterou popisujete, je bohužel poměrně častá a je dobře, že ji řešíte včas. Dlouhodobě potlačovaný hněv u dítěte není „jen emoce“, ale může mít reálné dopady jak na psychiku, tak na tělesné zdraví. Jaké mohou být následky potlačeného hněvu? Zpravidla více. Chtělo by to znát celý kontext situace a doporučuji řešit s třídním učitelem, školní metodičkou prevence či pokud je tam školní psycholog ve škole i s ním. Ale zpět k věci: 

 

Potlačený hněv může mít za:

1. Psychické dopady – dítě může postupně ztrácet sebedůvěru, cítit bezmoc, úzkost nebo frustraci. Typické je, že si začne myslet: „Já to nezvládám“ nebo „Nemá cenu se bránit“. To může vést i k uzavření se do sebe nebo naopak k náhlým výbuchům emocí.
2. Zhoršení sebevědomí – opakované obtěžování bez možnosti účinné obrany oslabuje pocit vlastní hodnoty. Dítě si může začít internalizovat (brát věci dovnitř, do sebe, uzavírat) roli „toho slabšího“, což má dopad i na další vztahy.
3. Somatické (tělesné) projevy – potlačený stres a hněv se často projeví fyzicky – bolesti břicha, hlavy, problémy se spánkem, nechutenství nebo zvýšená únava. Každý to má jinak ty somatické projevy. Tělo „mluví“ za emoce, které dítě neumí nebo nemůže vyjádřit.
4. Riziko náhlé reakce – dlouhodobé dušení emocí může vést k tomu, že dítě jednou „vybouchne“ – nepřiměřeně silnou reakcí vůči spolužákovi nebo jinému okolí. A budou to nezvladatelné emoce a výbuchy. 

 

Co je klíčové v této situaci z mého pohledu je za:

1. Dítě v tom nesmí zůstat samo – je důležité, aby o situaci věděl dospělý – třídní učitel, školní metodik prevence, případně školní psycholog. Nejde o „žalování“, ale o ochranu dítěte. Zapojení dospělých kompetentních osob.
2. Naučit dítě bezpečné způsoby obrany – dítě potřebuje konkrétní nástroje – jak reagovat slovně, jak nastavit hranice, kdy odejít a kdy vyhledat pomoc. To se dá trénovat.
3. Práce se třídou, ne jen s jednotlivcem – pokud jedno dítě systematicky obtěžuje druhé, je to signál pro práci s celým třídním kolektivem. Škola má v tomto směru jasnou odpovědnost. Existuje něco jako Minimální preventivní program a je ve věci školního metodika prevence, aby zajistil klid a bezpečí ve třídě a nastavil např. selektivní prevence a zmapování třídního kolektivu a doporučení další podpory.
4. Podpora emocí dítěte – je důležité dát dítěti prostor říct: „Tohle mi vadí, tohle mě štve.“ Hněv sám o sobě není špatný – je to informace, že jsou překračovány hranice.

 

Pokud to shrnu, tak dlouhodobě potlačený hněv může negativně ovlivnit psychiku, sebevědomí i tělesné zdraví dítěte. Klíčové je situaci nezlehčovat, zapojit dospělé a dítě aktivně podpořit v tom, aby se naučilo bezpečně chránit své hranice. Případně vyhledat odbornou pomoc. Nevím odkud jste – z jakého města, ale pokud nebude v této věci fungovat škola, tak bych se obrátil na nejbližší Centrum prevence či Pedagogicko-psychologickou poradnu. Pokud byste chtěla, je možné se na situaci podívat konkrétněji a hledat praktické kroky přímo pro toto dítě v těchto organizacích. Tam Vám sdělí informace, jak postupovat dále. 

 

S přáním všeho dobrého

Robert Knebl

 

Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová