Kristýna M.
Mám anorexii, ale nechci to řešit s rodiči, protože mám pocit, že by mě stejně nepochopili ani neposlouchali. Máma tvrdí, že za to může přítel, ale přitom to byla ona, kdo mi dřív často naznačoval, že jsem tlustá, a to mě hodně zranilo. Navíc mám problémy i s tátou a jeho ženou – mojí nevlastní mámou. Dříve mě bila nabíječkou a nikdo se mě tehdy nezastal. Teď mají spolu dceru, moji nevlastní sestru, a připadá mi, že jí věnují všechnu pozornost, zatímco já jsem pro ně neviditelná a odstrčená. To všechno ve mně zůstává a dusím to v sobě, což mě pomalu ničí. Kvůli tomu všemu jsem se v minulosti i řezala, ale nikdo o tom neví. Bolí mě to a mám pocit, že to sama už nezvládám.
Milá Kristýno,
děkuji za psaní, které k nám do poradny od tebe přišlo. Je to velká důvěra, které si vážíme. Věřím, že nebylo lehké sepsat ho a přiznat si, že potřebuješ podporu, pomoc.
Je mi opravdu líto, že procházíš tak těžkými chvílemi. Mít anorexii, prožívat bolest kvůli nepochopení od rodiny a cítit se odstrčená je opravdu hodně náročné. Tvé pocity jsou zcela legitimní a zasloužíš si, aby tě někdo slyšel a pochopil, ať už to je rodina, přátelé nebo odborník. Když máš pocit, že tě rodiče nebo blízcí nepochopí, je to o to těžší, protože člověk touží po podpoře, kterou si zaslouží.
Moc chápu, že jsi v situaci, kdy tě bolest a hněv tlačí k tomu, abys to všechno dusila v sobě. Ve své rodině nemáš oporu, kterou bys potřebovala, nenaslouchají. Ale držet to všechno uvnitř může být opravdu nebezpečné, jak jsi zmínila i se sebepoškozováním. To není způsob, jak s tímhle vším bojovat, i když to může být dočasně ulevující. Je důležité vědět, že i v těžkých chvílích existují lidé, kteří jsou ochotní tě podpořit.
Myslíš, že bys mohla třeba začít mluvit s někým, komu důvěřuješ, mimo rodinu? Může jít o souseda, vzdáleného příbuzného, staršího kamaráda. Nebo bys zvážila třeba konzultaci s terapeutem nebo specialistou, který ti může pomoci s anorexií a zpracováním těchto emocí? Vím, že je těžké udělat ten první krok, ale najít někoho, kdo se na tebe podívá s porozuměním, ti může pomoci najít cestu ven z toho všeho.
Někdy se může člověk obrátit i na učitele ve škole nebo výchovné poradce, kteří ti mohou pomoci při hledání odborné pomoci. Nepotřebují vědět podrobnosti, které jsi vylíčila v tomto svém psaní, aby ti pomohli a nasměrovali. Prosím, nezůstávej v tom sama. Sdílení s lidmi mimo svou rodinu dává možnost mít odstup od daného prostředí a hledání cest k tomu, aby se situace začala proměňovat k lepšímu. Takový člověk tě bude brát vážně, bude ti naslouchat. Anorexie není něco, co se dá rychle vyřešit. Je to dlouhodobý proces uzdravování, který může být plný vzestupů a pádů. Odborná terapeutická pomoc může být bezpečným přístavem, kde můžeš pro sebe získávat sílu a inspiraci do dalšího období. Krok za krokem můžeš pociťovat, že je ti lépe, že se na sebe začínáš dívat jinak, že máš v životě více radosti.
To bych ti moc přála.
Opatruj se a pamatuj, že jsi důležitá a tvá situace má řešení.
Eva
Dotaz administrovala Bc. Andrea Rakušanová
Kristýna M.
Mám anorexii, ale nechci to řešit s rodiči, protože mám pocit, že by mě stejně nepochopili ani neposlouchali. Máma tvrdí, že za to může přítel, ale přitom to byla ona, kdo mi dřív často naznačoval, že jsem tlustá, a to mě hodně zranilo. Navíc mám problémy i s tátou a jeho ženou – mojí nevlastní mámou. Dříve mě bila nabíječkou a nikdo se mě tehdy nezastal. Teď mají spolu dceru, moji nevlastní sestru, a připadá mi, že jí věnují všechnu pozornost, zatímco já jsem pro ně neviditelná a odstrčená. To všechno ve mně zůstává a dusím to v sobě, což mě pomalu ničí. Kvůli tomu všemu jsem se v minulosti i řezala, ale nikdo o tom neví. Bolí mě to a mám pocit, že to sama už nezvládám.
Milá Kristýno,
děkuji za psaní, které k nám do poradny od tebe přišlo. Je to velká důvěra, které si vážíme. Věřím, že nebylo lehké sepsat ho a přiznat si, že potřebuješ podporu, pomoc.
Je mi opravdu líto, že procházíš tak těžkými chvílemi. Mít anorexii, prožívat bolest kvůli nepochopení od rodiny a cítit se odstrčená je opravdu hodně náročné. Tvé pocity jsou zcela legitimní a zasloužíš si, aby tě někdo slyšel a pochopil, ať už to je rodina, přátelé nebo odborník. Když máš pocit, že tě rodiče nebo blízcí nepochopí, je to o to těžší, protože člověk touží po podpoře, kterou si zaslouží.
Moc chápu, že jsi v situaci, kdy tě bolest a hněv tlačí k tomu, abys to všechno dusila v sobě. Ve své rodině nemáš oporu, kterou bys potřebovala, nenaslouchají. Ale držet to všechno uvnitř může být opravdu nebezpečné, jak jsi zmínila i se sebepoškozováním. To není způsob, jak s tímhle vším bojovat, i když to může být dočasně ulevující. Je důležité vědět, že i v těžkých chvílích existují lidé, kteří jsou ochotní tě podpořit.
Myslíš, že bys mohla třeba začít mluvit s někým, komu důvěřuješ, mimo rodinu? Může jít o souseda, vzdáleného příbuzného, staršího kamaráda. Nebo bys zvážila třeba konzultaci s terapeutem nebo specialistou, který ti může pomoci s anorexií a zpracováním těchto emocí? Vím, že je těžké udělat ten první krok, ale najít někoho, kdo se na tebe podívá s porozuměním, ti může pomoci najít cestu ven z toho všeho.
Někdy se může člověk obrátit i na učitele ve škole nebo výchovné poradce, kteří ti mohou pomoci při hledání odborné pomoci. Nepotřebují vědět podrobnosti, které jsi vylíčila v tomto svém psaní, aby ti pomohli a nasměrovali. Prosím, nezůstávej v tom sama. Sdílení s lidmi mimo svou rodinu dává možnost mít odstup od daného prostředí a hledání cest k tomu, aby se situace začala proměňovat k lepšímu. Takový člověk tě bude brát vážně, bude ti naslouchat. Anorexie není něco, co se dá rychle vyřešit. Je to dlouhodobý proces uzdravování, který může být plný vzestupů a pádů. Odborná terapeutická pomoc může být bezpečným přístavem, kde můžeš pro sebe získávat sílu a inspiraci do dalšího období. Krok za krokem můžeš pociťovat, že je ti lépe, že se na sebe začínáš dívat jinak, že máš v životě více radosti.
To bych ti moc přála.
Opatruj se a pamatuj, že jsi důležitá a tvá situace má řešení.
Eva
Dotaz administrovala Bc. Andrea Rakušanová
