Romana
Dobrý den,
mám dilema, zda říct mladší sestře o tom, co se mi stalo s naším otcem v dětství. Má dceru, nyní 2 roky a prarodiče hlídají. Někdy i děda sám. Cca v 10 letech mne osahával v domění, že spím. Ve 14 jsem ho několikrát přistihla, že mne pozoruje ve sprše přes větrací potrubí pomocí kamery… Svěřila jsem se matce s 1. věcí a nevěřila mi. V 17 jsem ho s tím konfrontovala a řekl mi, že stejně nešlo nic vidět. Je mi nyní přes 40 a nesprchuji se, pokud jsem sama doma. Otázka zní, zda a jak to sestře říct. Sama je samoživitelka, vztah s bývalým partnerem má komplikovaný. Vztah s otcem má myslím normální. Bude se zlobit, že jsem jí to neřekla dřív? Nebo naopak uškodím otci, který s nimi má normální vztah kvůli něčemu, co už bylo dávno. Ráda bych to nějak vyřešila, ukončila. Předem Vám moc děkuji za radu.
Vážená paní Romano,
děkuji Vám za důvěru, se kterou jste se obrátila se svým dotazem na iPoradnu. Píšete nám o svém dilematu, zda a jak říct sestře o tom, co se Vám stalo s otcem v dětství. Z Vašeho dotazu jde cítit obava o malou neteř, a také obava z toho, jaké dopady by informace od Vás mohly mít na vztahy uvnitř rodiny.
Je mi velice líto, že jste si v dětství prošla zkušenostmi, které popisujete. Také je mi velice líto, jestli tam tehdy nebyl nikdo, kdo by Vás ochránil.
Teď se ocitáte v situaci, kdy už jako dospělá máte strach o svou malou neteř. Ptáte se, zda a jak své zkušenosti z minulosti sestře sdělit. Ačkoliv jsem přesvědčena, že jsme obecně jako dospělí zodpovědní za to, abychom děti chránili, ve Vaší situaci bych se vyvarovala ukvapeným řešením. Myslím, že je na místě postupovat s jakousi rozvahou, protože „strávení“ takovéto informace určitě není lehké, pro nikoho z rodiny.
Z toho důvodu bych Vám jako krok č. 1 doporučila nejprve se postarat o sebe. Často se používá metafora nehody letadla: pokud chci jako rodič (nebo jako teta) pomoci dítěti, nejprve musím nasadit kyslíkovou masku sobě. Teprve potom dítěti. Když se totiž budu snažit pomoci nejprve dítěti, ale sama nebudu mít kyslík, jak to skončí? Možná ve výsledku nestihnu dítěti tu masku nasadit, protože dříve dojde kyslík mně samotné.
Z Vašeho dotazu bohužel nevím, jestli už jste byla, nebo v současné době jste v péči některého z kolegů/kolegyň psychoterapeutů nebo psychologů. Pokud nejste, tímto krokem bych začala.
Jedna věc je totiž obava o to, co to udělá s rodinnými vazbami, ale druhá věc je, co to udělá s Vámi? Píšete, že Vám je přes 40 let, a přesto, se dosud nesprchujete, když jste sama doma… Z toho můžu usuzovat (a můžu se samozřejmě takto na dálku mýlit), že v sobě ony zkušenosti s otcem nemáte uzavřené. A jak píšete, ráda byste to už vyřešila, ukončila. Myslím, že byste měla začít nejprve u sebe, nasadit tu pomyslnou kyslíkovou masku nejdřív sobě.
Až budete mít podporu v psychoterapeutovi/psychoterapeutce, můžete se dále rozhodovat, jak se svým dilematem naložíte. Už na to ale nebudete sama. Bude tu někdo, kdo Vás bude celou cestu doprovázet – ať už se rozhodnete jakkoliv.
Pro výběr psychoterapeutů můžete použít například stránky: https://nevypustdusi.cz/kde-hledat-pomoc/c?
Na tomto odkazu najdete jak seznamy psychoterapeutů (do filtru zadejte službu pro dospělé – psychoterapie), tak i linky pro dospělé, kteří se bojí o dítě (můžete se na ně obrátit pro další informace).
Pokud byste se rozhodla pro psychoterapii, doporučuji se poptat ve Vaší zdravotní pojišťovně – hodně pojišťoven v současné době přispívá na psychoterapii. Můžete si vyžádat seznam psychoterapeutů, se kterými má Vaše pojišťovna smlouvu a vybrat ze seznamu.
Pokud by pro Vás v tuto chvíli moje odpověď nebyla úplně dostačující, můžete se obrátit i na Rodičovskou linku – služba je anonymní, telefonická a odborník na druhém konci sluchátka s Vámi celou situaci může lépe probrat. Posílám odkaz: https://www.rodicovskalinka.cz/
Paní Romano, těší mě, že jsou tady lidé, kterým není lhostejné, jestli jsou děti v jejich okolí skutečně v bezpečí. Je však dobré, když člověk na té cestě není sám a má podporu.
Přeji Vám i Vaší rodině, aby se podařilo minulost zdravě uzavřít.
Přeji Vám klidné dny,
s pozdravem, Mgr. Kateřina Ivanovová
Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová
Romana
Dobrý den,
mám dilema, zda říct mladší sestře o tom, co se mi stalo s naším otcem v dětství. Má dceru, nyní 2 roky a prarodiče hlídají. Někdy i děda sám. Cca v 10 letech mne osahával v domění, že spím. Ve 14 jsem ho několikrát přistihla, že mne pozoruje ve sprše přes větrací potrubí pomocí kamery… Svěřila jsem se matce s 1. věcí a nevěřila mi. V 17 jsem ho s tím konfrontovala a řekl mi, že stejně nešlo nic vidět. Je mi nyní přes 40 a nesprchuji se, pokud jsem sama doma. Otázka zní, zda a jak to sestře říct. Sama je samoživitelka, vztah s bývalým partnerem má komplikovaný. Vztah s otcem má myslím normální. Bude se zlobit, že jsem jí to neřekla dřív? Nebo naopak uškodím otci, který s nimi má normální vztah kvůli něčemu, co už bylo dávno. Ráda bych to nějak vyřešila, ukončila. Předem Vám moc děkuji za radu.
Vážená paní Romano,
děkuji Vám za důvěru, se kterou jste se obrátila se svým dotazem na iPoradnu. Píšete nám o svém dilematu, zda a jak říct sestře o tom, co se Vám stalo s otcem v dětství. Z Vašeho dotazu jde cítit obava o malou neteř, a také obava z toho, jaké dopady by informace od Vás mohly mít na vztahy uvnitř rodiny.
Je mi velice líto, že jste si v dětství prošla zkušenostmi, které popisujete. Také je mi velice líto, jestli tam tehdy nebyl nikdo, kdo by Vás ochránil.
Teď se ocitáte v situaci, kdy už jako dospělá máte strach o svou malou neteř. Ptáte se, zda a jak své zkušenosti z minulosti sestře sdělit. Ačkoliv jsem přesvědčena, že jsme obecně jako dospělí zodpovědní za to, abychom děti chránili, ve Vaší situaci bych se vyvarovala ukvapeným řešením. Myslím, že je na místě postupovat s jakousi rozvahou, protože „strávení“ takovéto informace určitě není lehké, pro nikoho z rodiny.
Z toho důvodu bych Vám jako krok č. 1 doporučila nejprve se postarat o sebe. Často se používá metafora nehody letadla: pokud chci jako rodič (nebo jako teta) pomoci dítěti, nejprve musím nasadit kyslíkovou masku sobě. Teprve potom dítěti. Když se totiž budu snažit pomoci nejprve dítěti, ale sama nebudu mít kyslík, jak to skončí? Možná ve výsledku nestihnu dítěti tu masku nasadit, protože dříve dojde kyslík mně samotné.
Z Vašeho dotazu bohužel nevím, jestli už jste byla, nebo v současné době jste v péči některého z kolegů/kolegyň psychoterapeutů nebo psychologů. Pokud nejste, tímto krokem bych začala.
Jedna věc je totiž obava o to, co to udělá s rodinnými vazbami, ale druhá věc je, co to udělá s Vámi? Píšete, že Vám je přes 40 let, a přesto, se dosud nesprchujete, když jste sama doma… Z toho můžu usuzovat (a můžu se samozřejmě takto na dálku mýlit), že v sobě ony zkušenosti s otcem nemáte uzavřené. A jak píšete, ráda byste to už vyřešila, ukončila. Myslím, že byste měla začít nejprve u sebe, nasadit tu pomyslnou kyslíkovou masku nejdřív sobě.
Až budete mít podporu v psychoterapeutovi/psychoterapeutce, můžete se dále rozhodovat, jak se svým dilematem naložíte. Už na to ale nebudete sama. Bude tu někdo, kdo Vás bude celou cestu doprovázet – ať už se rozhodnete jakkoliv.
Pro výběr psychoterapeutů můžete použít například stránky: https://nevypustdusi.cz/kde-hledat-pomoc/c?
Na tomto odkazu najdete jak seznamy psychoterapeutů (do filtru zadejte službu pro dospělé – psychoterapie), tak i linky pro dospělé, kteří se bojí o dítě (můžete se na ně obrátit pro další informace).
Pokud byste se rozhodla pro psychoterapii, doporučuji se poptat ve Vaší zdravotní pojišťovně – hodně pojišťoven v současné době přispívá na psychoterapii. Můžete si vyžádat seznam psychoterapeutů, se kterými má Vaše pojišťovna smlouvu a vybrat ze seznamu.
Pokud by pro Vás v tuto chvíli moje odpověď nebyla úplně dostačující, můžete se obrátit i na Rodičovskou linku – služba je anonymní, telefonická a odborník na druhém konci sluchátka s Vámi celou situaci může lépe probrat. Posílám odkaz: https://www.rodicovskalinka.cz/
Paní Romano, těší mě, že jsou tady lidé, kterým není lhostejné, jestli jsou děti v jejich okolí skutečně v bezpečí. Je však dobré, když člověk na té cestě není sám a má podporu.
Přeji Vám i Vaší rodině, aby se podařilo minulost zdravě uzavřít.
Přeji Vám klidné dny,
s pozdravem, Mgr. Kateřina Ivanovová
Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová
