Marie
Dobrý den,
již jsem Vás prosila a dostala odpověď k tématu svého syna obtěžovaného spolužákem. Trvale syna obtěžuje, chodí za ním, ptá se ho, pokřikuje na něj…. nic se nezměnilo. Zkoušela jsem žádat o pomoc školu, školního psychologa, u kterého jsem byla dnes. A jsem stále v šoku z řešení situace.
Ostatní mě varovali, že tato psycholožka je zbytečně ztracený čas a nepomůže. Což se potvrdilo.
Psycholožce jsem vysvětlila, co mě a mého syna trápí a chtěla jen maličkost pozvat si problémového žáka a jeho matku a nějak jim vysvětlit a dostat do hlavy, že opravdu můj syn nemá zájem se kamarádit s tímto obtížným klukem. Není to jeho povinnost a má právo si rozhodnout, s kým trávit čas. Informovala jsem ji, že jeho matka nechce být se mnou v kontaktu (působí to na mě, že jí dochází argumenty). Podle mě ví, že její syn je problémový s chováním, je o dva roky starší než ostatní ve třídě, má zařazení PP pro zvláštní asistenci, takže pro ni její syn moc řešení nemá, ale nechce si to sobě ani veřejně přiznat. Čekala jsem pomoc od školy, nyní jsem bezradná, výchovná poradkyně má zřejmě podobný názor jako psycholožka. Psycholožka vyhodnotila situaci jako pomoc mému synovi v terapii a problémový kluk nebude řešen vůbec. Jeho matku nemají v plánu pozvat do školy a usměrnit jejího syna, naopak vina je evidentně v mém synovi, který „“neumí““ řešit obtěžování sám a potřebuje psychologickou pomoc. Informovala jsem školu, že má syn již bolesti hlavy a břicha, nešťastný po návratu domů z dolejzajícího spolužáka, zůstává mi tím i doma a zameškává školu. S psycholožkou to ani nepohnulo. Neviděla v tom velký a závažný problém k řešení. Ještě obrátila i pozornost na mě, že jednám rozrušeně a naštvaně, což jsem jí řekla, že se synova nepohoda logicky přenáší na mě a nejsem spokojená. Kdo má rád své dítě, bude ho chránit a bojovat za něj…. psycholožka jen nechápavě koukala…..Co s tím ? Mám si dál nechat ničit dítě, a vědomě? Mám dát podnět na město jako zřizovatele? Psycholožka jen slíbila, že poptá další učitele a bude monitorovat situaci…. S jejím laxním přístupem je to na další měsíc. Měsíc utrpení, které už trvá 3 roky a přes trvalá upozornění nikdo žádný zásadní krok neudělal. Ani nepozval rodiče nevychovaného žáka, mě, abychom si spolu sedli… nic. Proč má zdravé dítě trpět, které mlčí a neozve se dost důrazně, v případě hněvu? Proč nevychovanci vše projde, jelikož se rozbrečí, vymluví se z problému a zle se chová často bez přítomnosti dospělých, možná dětí svědků? Může mi, prosím, někdo poradit co dělat? Jsem na konci sil a bez jakékoli podpory. Děkuju, Marie
Dobrý den,
z Vašeho popisu je cítit, že situace je pro Vás i Vašeho syna dlouhodobě velmi náročná a emočně vyčerpávající. Současně je důležité říct, že neznám celý kontext situace a mám informace pouze zprostředkovaně z jedné strany, takže není možné objektivně posoudit všechny vztahy a okolnosti ve třídě ani postup školy.
Pokud ale situace trvá delší dobu a Váš syn má psychické či tělesné obtíže (bolesti břicha, hlavy, nechuť chodit do školy apod.), je určitě správné ji dál řešit a nezlehčovat.
Rozumím tomu, že ve Vás situace vyvolává silné emoce. To je u rodiče přirozené. Někdy ale právě dlouhodobý stres, bezmoc a vyčerpání mohou způsobit, že člověk ztrácí nadhled a zůstává v celé situaci hodně sám. Proto bych doporučil, abyste měla i Vy prostor si o tom s někým bezpečně promluvit — klidně s jiným psychologem či odborníkem mimo školu, který není součástí celé situace a může nabídnout větší odstup a podporu. Myslím, že tato písemná komunikaci nepomůže už tolik, jak osobní setkání.
Ve vztahu ke škole bych doporučil držet komunikaci co nejvíce věcně, konkrétně a zaměřenou na potřeby a bezpečí dítěte. Je vhodné požádat školu o jasné kroky, jak bude situaci monitorovat a řešit. Pokud budete mít pocit, že podpora školy není dostatečná, můžete se obrátit také na pedagogicko-psychologickou poradnu či jiné školské poradenské zařízení.
Důležité je, aby Váš syn nezůstával se svými pocity sám a měl vedle sebe bezpečné dospělé, kteří ho podpoří. A stejně tak, aby i Vy jste měli podporu, kde společně najdete vhodnou alternativu a cestu k řešení. Ze situace, kterou popisujete mne napadá mnoho otázek, který bych jako odborník k měl k dané situaci a proto doporučuji již osobní návštěvu psychologa či psycholožky.
Přeji Vám hodně sil a klidnější období.
S přáním všeho dobrého
Robert Knebl
Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová
Marie
Dobrý den,
již jsem Vás prosila a dostala odpověď k tématu svého syna obtěžovaného spolužákem. Trvale syna obtěžuje, chodí za ním, ptá se ho, pokřikuje na něj…. nic se nezměnilo. Zkoušela jsem žádat o pomoc školu, školního psychologa, u kterého jsem byla dnes. A jsem stále v šoku z řešení situace.
Ostatní mě varovali, že tato psycholožka je zbytečně ztracený čas a nepomůže. Což se potvrdilo.
Psycholožce jsem vysvětlila, co mě a mého syna trápí a chtěla jen maličkost pozvat si problémového žáka a jeho matku a nějak jim vysvětlit a dostat do hlavy, že opravdu můj syn nemá zájem se kamarádit s tímto obtížným klukem. Není to jeho povinnost a má právo si rozhodnout, s kým trávit čas. Informovala jsem ji, že jeho matka nechce být se mnou v kontaktu (působí to na mě, že jí dochází argumenty). Podle mě ví, že její syn je problémový s chováním, je o dva roky starší než ostatní ve třídě, má zařazení PP pro zvláštní asistenci, takže pro ni její syn moc řešení nemá, ale nechce si to sobě ani veřejně přiznat. Čekala jsem pomoc od školy, nyní jsem bezradná, výchovná poradkyně má zřejmě podobný názor jako psycholožka. Psycholožka vyhodnotila situaci jako pomoc mému synovi v terapii a problémový kluk nebude řešen vůbec. Jeho matku nemají v plánu pozvat do školy a usměrnit jejího syna, naopak vina je evidentně v mém synovi, který „“neumí““ řešit obtěžování sám a potřebuje psychologickou pomoc. Informovala jsem školu, že má syn již bolesti hlavy a břicha, nešťastný po návratu domů z dolejzajícího spolužáka, zůstává mi tím i doma a zameškává školu. S psycholožkou to ani nepohnulo. Neviděla v tom velký a závažný problém k řešení. Ještě obrátila i pozornost na mě, že jednám rozrušeně a naštvaně, což jsem jí řekla, že se synova nepohoda logicky přenáší na mě a nejsem spokojená. Kdo má rád své dítě, bude ho chránit a bojovat za něj…. psycholožka jen nechápavě koukala…..Co s tím ? Mám si dál nechat ničit dítě, a vědomě? Mám dát podnět na město jako zřizovatele? Psycholožka jen slíbila, že poptá další učitele a bude monitorovat situaci…. S jejím laxním přístupem je to na další měsíc. Měsíc utrpení, které už trvá 3 roky a přes trvalá upozornění nikdo žádný zásadní krok neudělal. Ani nepozval rodiče nevychovaného žáka, mě, abychom si spolu sedli… nic. Proč má zdravé dítě trpět, které mlčí a neozve se dost důrazně, v případě hněvu? Proč nevychovanci vše projde, jelikož se rozbrečí, vymluví se z problému a zle se chová často bez přítomnosti dospělých, možná dětí svědků? Může mi, prosím, někdo poradit co dělat? Jsem na konci sil a bez jakékoli podpory. Děkuju, Marie
Dobrý den,
z Vašeho popisu je cítit, že situace je pro Vás i Vašeho syna dlouhodobě velmi náročná a emočně vyčerpávající. Současně je důležité říct, že neznám celý kontext situace a mám informace pouze zprostředkovaně z jedné strany, takže není možné objektivně posoudit všechny vztahy a okolnosti ve třídě ani postup školy.
Pokud ale situace trvá delší dobu a Váš syn má psychické či tělesné obtíže (bolesti břicha, hlavy, nechuť chodit do školy apod.), je určitě správné ji dál řešit a nezlehčovat.
Rozumím tomu, že ve Vás situace vyvolává silné emoce. To je u rodiče přirozené. Někdy ale právě dlouhodobý stres, bezmoc a vyčerpání mohou způsobit, že člověk ztrácí nadhled a zůstává v celé situaci hodně sám. Proto bych doporučil, abyste měla i Vy prostor si o tom s někým bezpečně promluvit — klidně s jiným psychologem či odborníkem mimo školu, který není součástí celé situace a může nabídnout větší odstup a podporu. Myslím, že tato písemná komunikaci nepomůže už tolik, jak osobní setkání.
Ve vztahu ke škole bych doporučil držet komunikaci co nejvíce věcně, konkrétně a zaměřenou na potřeby a bezpečí dítěte. Je vhodné požádat školu o jasné kroky, jak bude situaci monitorovat a řešit. Pokud budete mít pocit, že podpora školy není dostatečná, můžete se obrátit také na pedagogicko-psychologickou poradnu či jiné školské poradenské zařízení.
Důležité je, aby Váš syn nezůstával se svými pocity sám a měl vedle sebe bezpečné dospělé, kteří ho podpoří. A stejně tak, aby i Vy jste měli podporu, kde společně najdete vhodnou alternativu a cestu k řešení. Ze situace, kterou popisujete mne napadá mnoho otázek, který bych jako odborník k měl k dané situaci a proto doporučuji již osobní návštěvu psychologa či psycholožky.
Přeji Vám hodně sil a klidnější období.
S přáním všeho dobrého
Robert Knebl
Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová