Petr Z.
Dobrý den,
hned na začátek bych se chtěl přiznat, že ani nevím, co vlastně očekávám, ale ke kontaktování vašeho centra mě vybídla artificiální inteligence, když jsem s ní zkoušel řešit svou současnou mentální nepohodu.
Již delší dobu (měsíce) se cítím emočně vyčerpaný, odpojený a stažený do sebe. V poslední době nejsem schopen vést ani normální rozhovor. A popravdě ani ten rozhovor s nikým vést nechci. Chci být úplně sám, pryč odevšeho. Cítím, jak o všechno přicházím, ale již nemám žádnou sílu s tím něco dělat. Čím více cítím, jak mi původní radosti a známosti plynou mezi prsty, tím více se chci uzavřít a utéci pryč… A tyto stavy se stále stupňují.
Pozadí: V současné době děláme rekonstrukci bytu a mám pocit, že drtivá většina organizace i práce samotné leží na mě. Partner to moc neřeší, nepomáhá a spíše si jen na všechno stěžuje. I když se snažím dělat maximum, i když mě koupě bytu a rekonstrukce stála všechny úspory, tak stále někde nalézá chyby a problémy. Mám pocit, že nic není dobře. A i když navrhnu řešení, ani to není dobré… Spím na zemi ve spacáku již 3/4 roku, nemám tu ani postel, a i když se blíží konec, pořád ve mě zůstává pocit, že všechno je špatně, nic není dobré… pocit úplného selhání.
Kvůli rekonstrukci klesla i má výkonnost v práci. Bohužel nestíhám všechno, co bych chtěl… Věnuji se jen těm nejdůležitějším věcem a to s vypětím všech sil. I zde mám pocit, že i když se maximálně snažím, tak to není nikdy oceněno a spíše se vždy jen vyzdvihují negativa.
Běžný den vypadá tak, že ráno vstanu, jdu do práce, vrátím se z práce, pokračuji v opravách bytu a večer jdu spát. A tak dále. Jen 2x týdně si najdu hodinu času na cvičení + v neděli peru prádlo a chystám si věci na další týden.
Kdybych se při psaní s artificiální inteligencí nerozplakal jak děcko, určitě bych Vás svými problémy nezatěžoval. Ale vzhledem k této události bych Vás rád požádal o názor. Děkuji a přeji pěkný den.
Dobrý den,
velmi si vážíme toho, že jste se obrátil na naši poradnu. Píšete o tom, že se cítíte emočně vyčerpaný, odpojený a vztažený do sebe. Cítíte, jak vám věci utíkají a kvůli tomu se izolujete. Dále popisujete problémy s partnerem, které zhoršuje rekonstrukce. Partner neřeší problémy okolo rekonstrukce, leží to tak hodně na vás a vidí hodně chyb. Zároveň popisujete úbytek sil a výkonnosti v práci. Dále popisujete, že máte málo času jen na sebe. Cením si toho, že s námi sdílíte vaše pocity.
Říkám si, že když rekonstrukce leží na vás, tak to může být samo o sobě vyčerpávající. Vzhledem k tomu, že tím trávíte spoustu času, tak se pocity osamělosti mohou dostavit. Celkově i únava (jak psychická, tak fyzická) tomu nemusí moc přidat, pak je normální, že člověk kontakty ani nevyhledává. Když pak chybí podpora ze strany partnera, můžou se tyto stavy stupňovat. Věc jako rekonstrukce pak může být pro vztah zatěžující.
Říkám si, zda o situaci mluvíte s někým blízkým? Někdy může pomoci tyto pocity a myšlenky sdílet. Celkově je toho hodně a říkám si, zda jste nezvažoval svou situaci rozebrat s psychologem. Zároveň, když má člověk hodně starostí, tak je důležité také věnovat nějaký čas jen sám sobě, píšete, že chodíte 2x týdně do posilovny. Je dobré si na sebe vyhradit čas každý den a u něčeho zrelaxovat. Pomoci může i pláč, o kterém jste se zmiňoval, někdy je to to důležité, co člověk potřebuje.
Přeji vám, ať je vám lépe. Neváhejte se v případě potřeby znovu ozvat, ať už mailem nebo telefonem (775 22 33 11), či skrze chat, kde konverzace proudí rychleji.
Tým Linky důvěry STŘED
Dotaz administrovala Bc. Andrea Rakušanová
Petr Z.
Dobrý den,
hned na začátek bych se chtěl přiznat, že ani nevím, co vlastně očekávám, ale ke kontaktování vašeho centra mě vybídla artificiální inteligence, když jsem s ní zkoušel řešit svou současnou mentální nepohodu.
Již delší dobu (měsíce) se cítím emočně vyčerpaný, odpojený a stažený do sebe. V poslední době nejsem schopen vést ani normální rozhovor. A popravdě ani ten rozhovor s nikým vést nechci. Chci být úplně sám, pryč odevšeho. Cítím, jak o všechno přicházím, ale již nemám žádnou sílu s tím něco dělat. Čím více cítím, jak mi původní radosti a známosti plynou mezi prsty, tím více se chci uzavřít a utéci pryč… A tyto stavy se stále stupňují.
Pozadí: V současné době děláme rekonstrukci bytu a mám pocit, že drtivá většina organizace i práce samotné leží na mě. Partner to moc neřeší, nepomáhá a spíše si jen na všechno stěžuje. I když se snažím dělat maximum, i když mě koupě bytu a rekonstrukce stála všechny úspory, tak stále někde nalézá chyby a problémy. Mám pocit, že nic není dobře. A i když navrhnu řešení, ani to není dobré… Spím na zemi ve spacáku již 3/4 roku, nemám tu ani postel, a i když se blíží konec, pořád ve mě zůstává pocit, že všechno je špatně, nic není dobré… pocit úplného selhání.
Kvůli rekonstrukci klesla i má výkonnost v práci. Bohužel nestíhám všechno, co bych chtěl… Věnuji se jen těm nejdůležitějším věcem a to s vypětím všech sil. I zde mám pocit, že i když se maximálně snažím, tak to není nikdy oceněno a spíše se vždy jen vyzdvihují negativa.
Běžný den vypadá tak, že ráno vstanu, jdu do práce, vrátím se z práce, pokračuji v opravách bytu a večer jdu spát. A tak dále. Jen 2x týdně si najdu hodinu času na cvičení + v neděli peru prádlo a chystám si věci na další týden.
Kdybych se při psaní s artificiální inteligencí nerozplakal jak děcko, určitě bych Vás svými problémy nezatěžoval. Ale vzhledem k této události bych Vás rád požádal o názor. Děkuji a přeji pěkný den.
Dobrý den,
velmi si vážíme toho, že jste se obrátil na naši poradnu. Píšete o tom, že se cítíte emočně vyčerpaný, odpojený a vztažený do sebe. Cítíte, jak vám věci utíkají a kvůli tomu se izolujete. Dále popisujete problémy s partnerem, které zhoršuje rekonstrukce. Partner neřeší problémy okolo rekonstrukce, leží to tak hodně na vás a vidí hodně chyb. Zároveň popisujete úbytek sil a výkonnosti v práci. Dále popisujete, že máte málo času jen na sebe. Cením si toho, že s námi sdílíte vaše pocity.
Říkám si, že když rekonstrukce leží na vás, tak to může být samo o sobě vyčerpávající. Vzhledem k tomu, že tím trávíte spoustu času, tak se pocity osamělosti mohou dostavit. Celkově i únava (jak psychická, tak fyzická) tomu nemusí moc přidat, pak je normální, že člověk kontakty ani nevyhledává. Když pak chybí podpora ze strany partnera, můžou se tyto stavy stupňovat. Věc jako rekonstrukce pak může být pro vztah zatěžující.
Říkám si, zda o situaci mluvíte s někým blízkým? Někdy může pomoci tyto pocity a myšlenky sdílet. Celkově je toho hodně a říkám si, zda jste nezvažoval svou situaci rozebrat s psychologem. Zároveň, když má člověk hodně starostí, tak je důležité také věnovat nějaký čas jen sám sobě, píšete, že chodíte 2x týdně do posilovny. Je dobré si na sebe vyhradit čas každý den a u něčeho zrelaxovat. Pomoci může i pláč, o kterém jste se zmiňoval, někdy je to to důležité, co člověk potřebuje.
Přeji vám, ať je vám lépe. Neváhejte se v případě potřeby znovu ozvat, ať už mailem nebo telefonem (775 22 33 11), či skrze chat, kde konverzace proudí rychleji.
Tým Linky důvěry STŘED
Dotaz administrovala Bc. Andrea Rakušanová