Lukáš
Dobrý den,
jmenuji se Lukáš a je mi přes 20 let. Momentálně nastupuji na třetí ročník bakalářského studia na Univerzitě. Mám problém, který mě trápí už delší dobu. Velmi mě trápí společné bydlení s rodiči. Cítím se kvůli tomu před svými spolužáky méněcenný. Mám kvůli tomu i depresivní stavy a současně zažívám také velké pocity izolace, které pandemie díky distanční výuce ještě více prohloubila. Připadá mi někdy, že mi mé nejlepší léta života protékají mezi prsty. Jsem díky bydlení u rodičů značně nesvobodný a pod jejich neustálým dohledem a kontrolou, což mě v mém životě velmi omezuje. Dále mě velmi vadí absence vlastního prostoru a soukromí. Rovněž mi také soužití s rodiči snižuje mé sebevědomí a bojím se, že si o mě mí kamarádi myslí, že jsem tzv. mamánek.
V současné době bohužel má rodina není v takové finanční situaci, aby si mohla dovolit platit za mě ubytování. Díval jsem se i na nějaké levnější možnosti studentského ubytování na kolejích, ale díky tomu, že jsem z města kde studuji, nemám možnost zde místo získat. Snažím se občas když to jde mít nějakou brigádu, ale spíše jen přes léto. Protože studuji poměrně náročný technický obor, mám velmi málo času na brigádu během školního roku. I díky tomu, že jsem začal studovat trochu později, mám pocity, že mi tvz. ujíždí vlak a nejsem dostatečně samostatný.
Děkuji za Vaši odezvu.
Dobrý den,
děkuji za důvěru, se kterou se obracíte na iporadnu se svým problémem.
Píšete, že Vás již delší dobu trápí společné bydlení s rodiči. Cítíte se kvůli tomu méněcenný, Vaše sebevědomí je snížené, máte z toho depresivní stavy, cítíte se nesvobodný, pod neustálým dohledem a kontrolou, což Vás omezuje, s absencí vlastního prostoru a soukromí.
Když se člověk nachází v subjektivně nepříjemné situaci, má vždy několik možností, jak se zachovat. Důležitým faktorem je také to, zda situaci člověk může změnit, nebo ne.
Pokud člověk pro něj nepříznivou situaci změnit skutečně nemůže, i tak se může rozhodnout, jak k ní bude přistupovat. Dá se na společném bydlení s rodiči najít něco pozitivního? Může jít o společně strávený čas? Můžete svým rodičů jakožto mladý muž s něčím v domácnosti pomoci? Najde se ve Vašem okolí více spolužáků, kteří bydlí s rodiči? Jak to zvládají, jak se k tomu staví?
Druhou možností je, že se situace změnit dá. Popisujete některé varianty možných řešení, ale všechny hned zase zavrhujete. Na jednu stranu píšete, jak Vám vadí, že nejste dostatečně samostatný, na druhou stranu jako první možnost řešení uvádíte, že by Vám rodina platila bydlení… Vidím v tom poněkud rozpor, ale vycházím pouze z toho, co a jak jste napsal. Při studiu některých oborů je skutečně obtížné najít si brigádu, která by skutečně dokázala zajistit bydlení. Nemáte třeba možnost jinak si upravit rozvrh, abyste měl na brigádu více prostoru? Zvažoval jste možnost přechodu na distanční studium, které by Vám umožňovalo současně pracovat? Máte ve svém okolí spolužáky, kteří studují, ale zároveň jsou finančně soběstační a bydlí sami? Jak to dělají? Možná naleznete nějaké inspirativní řešení či nápady u nich.
Je možné, že žádná z výše uvedených cest není ve Vaší situaci možná a Vy nyní skutečně musíte nadále bydlet u rodičů, což je pro Vás nepříjemné a nevyhovující. Snad může být malou útěchou vidina toho, že tento stav jednou skončí, vy dostudujete a konečně se osamostatníte. Věřte tomu, že mnoho studentů na VŠ zažívá obdobné pocity. Mísí se zde potřeba osamostatnění se s tím, že v naší době se oddaluje čas, kdy je mladý člověk ekonomicky nezávislý a soběstačný. Tady pak vzniká onen rozpor a třecí plochy mezi dospělými dětmi a rodiči.
Nevím, jaký vztah máte s rodiči, jak spolu komunikujete… Bylo by možné si s nimi otevřeně promluvit o stavu Vašeho společného soužití, o Vašich pocitech? Mám málo informací, nevím, jak moc Vám rodiče zasahují do Vašeho soukromí a prostoru.. Dala by se nastavit nová pravidla společného soužití? Promluvit si s rodiči o tom, co Vám ve společném soužití vadí, co by šlo změnit? Třeba se i Vy dozvíte od rodičů něco, co zase vadí jim a co Vy byste v rámci společného soužití mohl změnit.
Přiznám se, že se mi těžko odepisuje na Váš dotaz, mám totiž pocit, že mi chybí hrozně moc informací. Vždy je možnost promluvit si o problému s odborníkem naživo, který má možnost doptat se na více informací a lépe tak reagovat na všechny proměnné ve Vaší životní situaci. Některé univerzity mají svá vlastní poradenská centra (například při katedře psychologie), kde si můžete zadarmo promluvit s odborníky. Možná by i toto byla pro Vás dobrá cesta.
Přeji Vám klidné dny, Ivanovová Kateřina
Lukáš
Dobrý den,
jmenuji se Lukáš a je mi přes 20 let. Momentálně nastupuji na třetí ročník bakalářského studia na Univerzitě. Mám problém, který mě trápí už delší dobu. Velmi mě trápí společné bydlení s rodiči. Cítím se kvůli tomu před svými spolužáky méněcenný. Mám kvůli tomu i depresivní stavy a současně zažívám také velké pocity izolace, které pandemie díky distanční výuce ještě více prohloubila. Připadá mi někdy, že mi mé nejlepší léta života protékají mezi prsty. Jsem díky bydlení u rodičů značně nesvobodný a pod jejich neustálým dohledem a kontrolou, což mě v mém životě velmi omezuje. Dále mě velmi vadí absence vlastního prostoru a soukromí. Rovněž mi také soužití s rodiči snižuje mé sebevědomí a bojím se, že si o mě mí kamarádi myslí, že jsem tzv. mamánek.
V současné době bohužel má rodina není v takové finanční situaci, aby si mohla dovolit platit za mě ubytování. Díval jsem se i na nějaké levnější možnosti studentského ubytování na kolejích, ale díky tomu, že jsem z města kde studuji, nemám možnost zde místo získat. Snažím se občas když to jde mít nějakou brigádu, ale spíše jen přes léto. Protože studuji poměrně náročný technický obor, mám velmi málo času na brigádu během školního roku. I díky tomu, že jsem začal studovat trochu později, mám pocity, že mi tvz. ujíždí vlak a nejsem dostatečně samostatný.
Děkuji za Vaši odezvu.
Dobrý den,
děkuji za důvěru, se kterou se obracíte na iporadnu se svým problémem.
Píšete, že Vás již delší dobu trápí společné bydlení s rodiči. Cítíte se kvůli tomu méněcenný, Vaše sebevědomí je snížené, máte z toho depresivní stavy, cítíte se nesvobodný, pod neustálým dohledem a kontrolou, což Vás omezuje, s absencí vlastního prostoru a soukromí.
Když se člověk nachází v subjektivně nepříjemné situaci, má vždy několik možností, jak se zachovat. Důležitým faktorem je také to, zda situaci člověk může změnit, nebo ne.
Pokud člověk pro něj nepříznivou situaci změnit skutečně nemůže, i tak se může rozhodnout, jak k ní bude přistupovat. Dá se na společném bydlení s rodiči najít něco pozitivního? Může jít o společně strávený čas? Můžete svým rodičů jakožto mladý muž s něčím v domácnosti pomoci? Najde se ve Vašem okolí více spolužáků, kteří bydlí s rodiči? Jak to zvládají, jak se k tomu staví?
Druhou možností je, že se situace změnit dá. Popisujete některé varianty možných řešení, ale všechny hned zase zavrhujete. Na jednu stranu píšete, jak Vám vadí, že nejste dostatečně samostatný, na druhou stranu jako první možnost řešení uvádíte, že by Vám rodina platila bydlení… Vidím v tom poněkud rozpor, ale vycházím pouze z toho, co a jak jste napsal. Při studiu některých oborů je skutečně obtížné najít si brigádu, která by skutečně dokázala zajistit bydlení. Nemáte třeba možnost jinak si upravit rozvrh, abyste měl na brigádu více prostoru? Zvažoval jste možnost přechodu na distanční studium, které by Vám umožňovalo současně pracovat? Máte ve svém okolí spolužáky, kteří studují, ale zároveň jsou finančně soběstační a bydlí sami? Jak to dělají? Možná naleznete nějaké inspirativní řešení či nápady u nich.
Je možné, že žádná z výše uvedených cest není ve Vaší situaci možná a Vy nyní skutečně musíte nadále bydlet u rodičů, což je pro Vás nepříjemné a nevyhovující. Snad může být malou útěchou vidina toho, že tento stav jednou skončí, vy dostudujete a konečně se osamostatníte. Věřte tomu, že mnoho studentů na VŠ zažívá obdobné pocity. Mísí se zde potřeba osamostatnění se s tím, že v naší době se oddaluje čas, kdy je mladý člověk ekonomicky nezávislý a soběstačný. Tady pak vzniká onen rozpor a třecí plochy mezi dospělými dětmi a rodiči.
Nevím, jaký vztah máte s rodiči, jak spolu komunikujete… Bylo by možné si s nimi otevřeně promluvit o stavu Vašeho společného soužití, o Vašich pocitech? Mám málo informací, nevím, jak moc Vám rodiče zasahují do Vašeho soukromí a prostoru.. Dala by se nastavit nová pravidla společného soužití? Promluvit si s rodiči o tom, co Vám ve společném soužití vadí, co by šlo změnit? Třeba se i Vy dozvíte od rodičů něco, co zase vadí jim a co Vy byste v rámci společného soužití mohl změnit.
Přiznám se, že se mi těžko odepisuje na Váš dotaz, mám totiž pocit, že mi chybí hrozně moc informací. Vždy je možnost promluvit si o problému s odborníkem naživo, který má možnost doptat se na více informací a lépe tak reagovat na všechny proměnné ve Vaší životní situaci. Některé univerzity mají svá vlastní poradenská centra (například při katedře psychologie), kde si můžete zadarmo promluvit s odborníky. Možná by i toto byla pro Vás dobrá cesta.
Přeji Vám klidné dny, Ivanovová Kateřina
