Dobrý den, paní Ladydo,

pozorně jsem si přečetla Váš dotaz, kde píšete o pigmentové skvrně vnučky a o Vašem zájmu dozvědět se, jak se správně chovat k vnučce a její jinakosti.

Nejprve bych chtěla velmi ocenit, že si píšete o radu. Je vidět, že Vám opravdu záleží na Vaší vnučce a chcete se dozvědět více o tom, jak k ní přistupovat. Píšete, že je vnučka malinká, ale nevyčtu z toho, jak stará je a zda už si tedy i ona sama nějak uvědomuje svou jinakost, jestli ji to nějak trápí a zda už se s ní dá o jinakosti komunikovat.

 

Zajímalo Vás, jak se vhodně chovat k dítěti s jinakostí. Osvědčuje se se k němu chovat úplně stejně jako k ostatním dětem. Někdy máme tendenci děti s jinakostí více opečovávat, ale je důležité, aby Vaše vnučka žila úplně běžný život. Je dobré, aby chodila do školy, kroužků a aby se neizolovala od ostatních. Psychická odolnost dětí se buduje hlavně tím, jak zvládají čelit problémovým situacím a jak bezpečné a podporující zázemí mají doma.

 

Jinakost samozřejmě přitahuje pozornost lidí, ale málokdy to lidé myslí opravdu zle. Většinou upínají pozornost na lidi s jinakostí spíše ze zvědavosti nebo často nevědí, jak reagovat, i když by třeba chtěli říct něco podpůrného. Ačkoliv to může být hodně nepříjemné, je dobré o tom s vnučkou mluvit, aby nezískala pocit, že je něčím špatná, lidé ji soudí a svět je pro ni nebezpečný. Jako příklad můžete uvést příklady jiných jinakostí. Například když lidé nosí brýle, rovnátka nebo mají na ruce zrovna sádru. To všechno jsou běžné jinakosti, které také někdy přitahují pozornost ostatních.

 

Samozřejmě se ale může v průběhu života setkat i se zlými reakcemi jako je např. posmívání. Před těmito reakcemi ji těžko ochráníte, ale můžete ji poté dopřát u Vás pocit bezpečí. Je důležité mluvit i o těchto reakcích v klidu a trpělivě, dát vnučce prostor pro emoce. Nezastavovat např. pláč, vztek, ale počkat až emoce „vychladnou“. Můžete pak společně vymyslet, co by jí pomohlo takové situace zvládnout.

 

Považuji za důležité vytvořit si s vnučkou dobrý vztah. Pokud se u Vás bude cítit v bezpečí, ráda se Vám svěří. Je důležité, abyste od malička učily vnučku mluvit o svých pocitech. 

 

Napíšu Vám tady pár obecných tipů, jak na to:

 

• Mluvte s ní otevřeně od malička. Pigmentová skvrna je součást jejího života a není dobré před tím utíkat. I malé dítě si všímají dusna nebo obav dospělých, proto se snažte mluvit autenticky. Můžete holčičce pomáhat překonat těžkosti tím, že se svěříte, co v takový případech funguje nebo fungovalo Vám.

 

• Buďte trpělivá a naslouchejte Vaší vnučce – je dobré udělat si na ni dostatek´času, nebýt ničím rušeni. Naslouchat pozorně a neshazovat její pocity.

 

• Nechte prostor pro emoce – nezastavujte pláč, vztek… i když je pro dospělé někdy těžké snést takové emoce dětí, dětem pomáhá si je prožít a nenechávat si je v sobě.

 

Hlavně ale nezapomínejte ani na sebe – abychom my dospělí mohli být oporou pro dítě, nesmíme zapomínat na naši psychickou pohodu. Je dobré mít někoho, komu se můžete svěřit a mít nějaké své koníčky u kterých se odreagujete, když budete cítit, že je toho na Vás moc.

 

Jelikož neznám věk dítěte ani další detaily, doufám, že si z mailu vezmete pro sebe přesně to, co nyní potřebujete. Pro případ, že byste si o tom chtěla s někým promluvit a získat tak možná více podpory a informací, zasílám ještě kontakt na telefonickou rodičovskou linku, kam můžete zavolat i vy jako prarodič a poradit se. Telefonická linka je dostupná na čísle 606 021 021 od pondělí do čtvrtka od 9.00 do 21.00 hodin a v pátek od 9.00 do 17.00 hodin. Pomoc poskytují bezplatně, volající hradí pouze částku za hovor dle tarifu svého operátora. Nabízí pomoc také přes chat nebo email. Chat je v provozu v neděli od 18.00 do 22.00 hodin. Více informací naleznete na www.rodicovskalinka.cz.

 

Přeji Vám i Vaší vnučce krásné a pohodové společné chvíle.

S pozdravem,

Lucie Osuská, SPONDEA, z. ú.

Dotaz administrovala Bc. Andrea Rakušanová