Ondryx
Mám pocit, že jsem k ničemu a že jsem tu zbytečný. Nevím, jak naložit se svým životem. Někdy si říkám, že bych tu neměl být. Je to měsíc, co mi umřel táta, a asi dva týdny, co jsem se rozešel s přítelkyní. Rozchod byl velice ošklivý a ve mně teď zůstala strašná bolest a nechuť jakkoliv pokračovat. Pomluvila mě po celém městě a najednou si nemám s kým popovídat. Přišel jsem i o práci a vůbec nevím, jak se mám zase nastartovat k tomu, abych cokoliv dělal. Říkal jsem si, že jsem odolný, ale nejsem. Jsem slabý, propadám lítosti a strachu se do čeho koliv ponořit. Nemůžu najít motivaci k ničemu. Dost často si říkám, že by všem bylo líp beze mě. Mám dítě z předchozího vztahu. Kvůli svým stavům v posledních měsících si začínám uvědomovat, že jsem kvůli své nechuti i špatný otec. Dřív jsem vždycky vstal a šel dál, ale teď zjišťuji, že nevím, jak se zase posunout. Už nechci začínat zase od nuly.
Dobrý den,
vážíme si důvěry, se kterou se obracíte na iPoradnu.
Píšete o svých pocitech zbytečnosti a o tom, že nevíte, jak naložit se svým životem. Někdy Vás napadá, že byste tu neměl být. Před měsícem zemřel Váš táta a před dvěma týdny jste se po dlouholetém vztahu rozešel s přítelkyní. Po rozchodu stále cítíte velkou bolest a nechuť pokračovat dál. Bývalá přítelkyně o Vás šíří pomluvy, kvůli kterým máte pocit, že jste přišel i o lidi, se kterými jste si mohl popovídat. Přišel jste také o práci. Cítíte se slabý, propadáte lítosti a strachu, nemůžete najít motivaci a máte obavy, že kvůli tomu nejste takovým otcem, jakým byste chtěl být. Dříve jste se vždy dokázal znovu postavit na nohy, teď ale nevíte, jak udělat další krok.
Pozorně jsem si přečetla Váš e-mail a vnímám z něj obrovskou tíhu. Během velmi krátké doby Vás potkalo hned několik zásadních ztrát – zemřel Vám tatínek, skončil dlouholetý partnerský vztah, přišel jste o práci a navíc čelíte pomluvám. Každá z těchto situací by sama o sobě byla náročná. Není proto překvapivé, že se nyní cítíte vyčerpaný a že hledáte sílu pokračovat dál.
Od úmrtí Vašeho tatínka uplynula zatím jen krátká doba. Truchlení je přirozenou reakcí na ztrátu a každý člověk jím prochází svým vlastním tempem. Může přinášet smutek, bezmoc, lítost, vztek, strach, únavu i nechuť do běžných činností. Není možné jej uspěchat a není známkou slabosti, když člověk v této době nemá sílu fungovat tak jako dříve.
Ve svém e-mailu píšete také o tom, že Vás napadá, že by bez Vás bylo ostatním lépe. Děkuji, že o těchto myšlenkách otevřeně píšete. V obdobích, kdy člověk zažívá tolik bolesti a ztrát, mohou podobné úvahy přicházet. Zároveň je důležité vědět, že nemusíte jednat podle toho, co Vám v těchto chvílích říká zoufalství. Rozhodnutí o ukončení života je nevratné, zatímco možnosti hledat pomoc nebo úlevu tu zůstávají. Možná by pro tuto chvíli mohlo být dostačující dát si svolení toto rozhodnutí odložit a zaměřit se na hledání dalších cest, které by Vám mohly pomoci bolest unést.
Píšete také, že si nemáte s kým popovídat. Rozumím tomu, že po pomluvách bývalé partnerky můžete mít pocit, že jste o své okolí přišel. Přemýšlím, jestli se přesto nenajde někdo, kdo by byl ochotný Vás vyslechnout, aniž by Vás soudil – třeba kamarád, bývalý kolega nebo někdo z rodiny. Sdílení bolesti s druhým člověkem někdy pomůže nést ji alespoň o něco lehčeji.
Píšete o sobě, že jste slabý a nejste odolný. Přemýšlím ale, jestli na sebe teď nejste příliš přísný. Když člověka během několika týdnů potká tolik ztrát, může být vyčerpaný natolik, že už nemá sílu fungovat v rozsahu, na který byl zvyklý. To nemusí znamenat, že je slabý – spíše že nese opravdu velkou zátěž. To, že teď nenacházíte motivaci nebo energii zvládat věci tak jako dřív, není známkou selhání. Je to pochopitelná reakce na mimořádně náročnou životní situaci. Zároveň vnímám, že Vám záleží na Vašem dítěti a že přemýšlíte nad tím, jak Vaše prožívání ovlivňuje Vaše otcovství. I to, že jste napsal do poradny, svědčí o tom, že hledáte cestu, jak situaci zvládnout.
Ráda bych Vás podpořila ve vyhledání odborné pomoci. V situaci, kterou popisujete, na to nemusíte být sám. Pokud na Vás přicházejí chvíle, kdy je bolest nejsilnější nebo se zesilují myšlenky na to nebýt, můžete využít některou z linek důvěry (seznam najdete na linkaduvery.cz), kde je možné mluvit s pracovníkem ihned. Pokud se k tomu přidávají výrazné potíže se spánkem, dlouhodobá vyčerpanost nebo se Váš psychický stav dále zhoršuje, bylo by vhodné obrátit se také na praktického lékaře nebo psychiatra. Společně s Vámi mohou zvážit, zda by Vám v této náročné době mohla pomoci i léčba, která by ulevila od největšího psychického zatížení a pomohla Vám získat více sil pro zvládání celé situace.
Přejeme Vám, abyste si i v této těžké době dovolil přijímat pomoc, když ji budete potřebovat.
S pozdravem
Linka důvěry STŘED
Dotaz administrovala: Bc. Radoslava Kačenková
Ondryx
Mám pocit, že jsem k ničemu a že jsem tu zbytečný. Nevím, jak naložit se svým životem. Někdy si říkám, že bych tu neměl být. Je to měsíc, co mi umřel táta, a asi dva týdny, co jsem se rozešel s přítelkyní. Rozchod byl velice ošklivý a ve mně teď zůstala strašná bolest a nechuť jakkoliv pokračovat. Pomluvila mě po celém městě a najednou si nemám s kým popovídat. Přišel jsem i o práci a vůbec nevím, jak se mám zase nastartovat k tomu, abych cokoliv dělal. Říkal jsem si, že jsem odolný, ale nejsem. Jsem slabý, propadám lítosti a strachu se do čeho koliv ponořit. Nemůžu najít motivaci k ničemu. Dost často si říkám, že by všem bylo líp beze mě. Mám dítě z předchozího vztahu. Kvůli svým stavům v posledních měsících si začínám uvědomovat, že jsem kvůli své nechuti i špatný otec. Dřív jsem vždycky vstal a šel dál, ale teď zjišťuji, že nevím, jak se zase posunout. Už nechci začínat zase od nuly.
Dobrý den,
vážíme si důvěry, se kterou se obracíte na iPoradnu.
Píšete o svých pocitech zbytečnosti a o tom, že nevíte, jak naložit se svým životem. Někdy Vás napadá, že byste tu neměl být. Před měsícem zemřel Váš táta a před dvěma týdny jste se po dlouholetém vztahu rozešel s přítelkyní. Po rozchodu stále cítíte velkou bolest a nechuť pokračovat dál. Bývalá přítelkyně o Vás šíří pomluvy, kvůli kterým máte pocit, že jste přišel i o lidi, se kterými jste si mohl popovídat. Přišel jste také o práci. Cítíte se slabý, propadáte lítosti a strachu, nemůžete najít motivaci a máte obavy, že kvůli tomu nejste takovým otcem, jakým byste chtěl být. Dříve jste se vždy dokázal znovu postavit na nohy, teď ale nevíte, jak udělat další krok.
Pozorně jsem si přečetla Váš e-mail a vnímám z něj obrovskou tíhu. Během velmi krátké doby Vás potkalo hned několik zásadních ztrát – zemřel Vám tatínek, skončil dlouholetý partnerský vztah, přišel jste o práci a navíc čelíte pomluvám. Každá z těchto situací by sama o sobě byla náročná. Není proto překvapivé, že se nyní cítíte vyčerpaný a že hledáte sílu pokračovat dál.
Od úmrtí Vašeho tatínka uplynula zatím jen krátká doba. Truchlení je přirozenou reakcí na ztrátu a každý člověk jím prochází svým vlastním tempem. Může přinášet smutek, bezmoc, lítost, vztek, strach, únavu i nechuť do běžných činností. Není možné jej uspěchat a není známkou slabosti, když člověk v této době nemá sílu fungovat tak jako dříve.
Ve svém e-mailu píšete také o tom, že Vás napadá, že by bez Vás bylo ostatním lépe. Děkuji, že o těchto myšlenkách otevřeně píšete. V obdobích, kdy člověk zažívá tolik bolesti a ztrát, mohou podobné úvahy přicházet. Zároveň je důležité vědět, že nemusíte jednat podle toho, co Vám v těchto chvílích říká zoufalství. Rozhodnutí o ukončení života je nevratné, zatímco možnosti hledat pomoc nebo úlevu tu zůstávají. Možná by pro tuto chvíli mohlo být dostačující dát si svolení toto rozhodnutí odložit a zaměřit se na hledání dalších cest, které by Vám mohly pomoci bolest unést.
Píšete také, že si nemáte s kým popovídat. Rozumím tomu, že po pomluvách bývalé partnerky můžete mít pocit, že jste o své okolí přišel. Přemýšlím, jestli se přesto nenajde někdo, kdo by byl ochotný Vás vyslechnout, aniž by Vás soudil – třeba kamarád, bývalý kolega nebo někdo z rodiny. Sdílení bolesti s druhým člověkem někdy pomůže nést ji alespoň o něco lehčeji.
Píšete o sobě, že jste slabý a nejste odolný. Přemýšlím ale, jestli na sebe teď nejste příliš přísný. Když člověka během několika týdnů potká tolik ztrát, může být vyčerpaný natolik, že už nemá sílu fungovat v rozsahu, na který byl zvyklý. To nemusí znamenat, že je slabý – spíše že nese opravdu velkou zátěž. To, že teď nenacházíte motivaci nebo energii zvládat věci tak jako dřív, není známkou selhání. Je to pochopitelná reakce na mimořádně náročnou životní situaci. Zároveň vnímám, že Vám záleží na Vašem dítěti a že přemýšlíte nad tím, jak Vaše prožívání ovlivňuje Vaše otcovství. I to, že jste napsal do poradny, svědčí o tom, že hledáte cestu, jak situaci zvládnout.
Ráda bych Vás podpořila ve vyhledání odborné pomoci. V situaci, kterou popisujete, na to nemusíte být sám. Pokud na Vás přicházejí chvíle, kdy je bolest nejsilnější nebo se zesilují myšlenky na to nebýt, můžete využít některou z linek důvěry (seznam najdete na linkaduvery.cz), kde je možné mluvit s pracovníkem ihned. Pokud se k tomu přidávají výrazné potíže se spánkem, dlouhodobá vyčerpanost nebo se Váš psychický stav dále zhoršuje, bylo by vhodné obrátit se také na praktického lékaře nebo psychiatra. Společně s Vámi mohou zvážit, zda by Vám v této náročné době mohla pomoci i léčba, která by ulevila od největšího psychického zatížení a pomohla Vám získat více sil pro zvládání celé situace.
Přejeme Vám, abyste si i v této těžké době dovolil přijímat pomoc, když ji budete potřebovat.
S pozdravem
Linka důvěry STŘED
Dotaz administrovala: Bc. Radoslava Kačenková