Monika
Dobrý den,
měla bych k vám dotaz.Po traumatu který se mi stal před x lety mám problém jezdit vlakem sama ,i autobusem.prozila jsem opravdu těžké trauma. Od té doby mám problém sama jezdit vlakem hlavně,když jedu s někým tak je to dobrý ale jak mám jet sama tak bohužel ne.Do toho mám problém bývat i úplně sama doma protože to co se stalo před x lety ve vlaku se stávalo i doma. Léky beru jak mám, jsem sledována i u doktorky psychiatricky, jako do teď jsem to docela tak nějak zvládala,událo se ještě pár věcí jako třeba to že jsme měli finanční problémy,nebo se skoro rozvedli. Ale vše jsem tak nějak ustala. Ale teď je horší to že mě to strašné omezuje v tom že jsem si našla práci chvili tam vydržela, a pak když to nešlo tak mě propustili. To samé se mi stalo i teď potom co jsem si našla práci ve velkém obchodě kde chodí spousta lidí, a byla fakt hodně náročná ale zvládala jsem ji, až jsem Po hodně dlouhé době na sebe byla i pyšná ,tak už se mi v druhé práci stalo to že jsem měla jet do práce a dostala jsem průjem.A o práci přišla.Jako překonávám strachy,dokazují si že to jde, ale strašně mě omezuje to že prostě nezvládnu cestu vlakem sama. A ten průjem. Můžete mi poradit co by mi pomohlo. To trauma co jsem zažila kvůli čemu mám strach sama jezdit vlakem tak bylo to že můj teď už manžel byl před x lety alkoholik a míval s toho epi záchvaty,úplně první dostal právě ve vlaku,další pak mi al doma.Treba měsíc po sobě a já ho pokaždé s toho dostávala. Takže si myslím že to je ten důvod nebo vzpomínka která je prostě zafixována v hlavě. Teď už manžel 20.let nepije ale já ten problém mám furt….I když byli u situace když jsme se s manželem skoro rozvedli že jsem jezdila v jiném vagónů než on a dávala jsem to. Předem děkuji za odpověď
Dobrý den Moniko,
děkuji za důvěru, se kterou se obracíte na naši iPoradnu a také za to, jak otevřeně a srozumitelně jste svůj problém popsala. Už z Vašeho dopisu je vidět, že jste nad svou situací hodně přemýšlela a dokážete si všimnout souvislostí mezi tím, co se Vám stalo v minulosti, a tím, co prožíváte dnes. To je důležitá schopnost, která může být při další práci na sobě velkou oporou.
Z toho, co píšete, se zdá velmi pravděpodobné, že Vaše současné obtíže souvisejí s prožitým traumatem. Když člověk opakovaně zažije silný strach, bezmoc nebo pocit ohrožení, může si mozek určité situace „spojit“ s nebezpečím, i když už dnes reálné nebezpečí nehrozí. Ve Vašem případě mohlo dojít k propojení strachu právě s cestováním vlakem, pobytem o samotě nebo s dalšími situacemi, které Vám připomínají období, kdy měl manžel záchvaty a Vy jste musela náročné situace zvládat sama.
Velmi důležitá je také informace, že se obtíže v poslední době zhoršily po dalších stresových událostech, jako byly finanční problémy, partnerská krize nebo pracovní zátěž. Někdy se stává, že staré nezpracované zranění se znovu ozve právě ve chvíli, kdy je člověk dlouhodobě pod tlakem a jeho psychické síly jsou vyčerpanější.
Zároveň bych chtěla ocenit, že svému strachu čelíte i přesto, že Vás omezuje strach. Našla jste si práci, cestovala jste, překonávala jste své obavy a dokonce píšete, že jste na sebe byla pyšná. To svědčí o velké odvaze a vytrvalosti. Jste žena, která se dlouhé roky snaží fungovat navzdory velmi nepříjemným obtížím.
Jelikož internetová poradna nemůže nabídnout skutečnou terapii ani podrobněji pracovat s Vaším konkrétním příběhem, ráda bych Vás ráda povzbudila k tomu, abyste kromě psychiatrické péče zvážila také psychoterapii, pokud ji dosud nevyužíváte. Vidím to jako nejvhodnější cestu při dlouhodobých následcích traumatu. Terapeut by Vám mohl pomoci bezpečně zpracovat vzpomínky spojené s tehdejšími událostmi, porozumět tomu, co se při cestování nebo v jiných náročných situacích ve Vašem těle a mysli děje, a postupně snížit intenzitu strachu a úzkostných reakcí.
Pokud jde o průjmy před cestou nebo před nástupem do práce, bývá to poměrně častý tělesný projev úzkosti, tzv. psychosomatický projev. Tělo reaguje na situaci, kterou vyhodnotí jako ohrožující. Proto je důležité pracovat nejen s příznakem samotným, ale s jeho příčinou.
Z Vašeho dopisu mám pocit, že už jste ušla velmi dlouhou cestu a že navzdory všem překážkám v sobě máte mnoho síly. Přeji Vám, abyste na svou situaci nezůstávala sama a postupně získala větší svobodu v běžném životě i při cestování.
Radka Pavelková
Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová
Monika
Dobrý den,
měla bych k vám dotaz.Po traumatu který se mi stal před x lety mám problém jezdit vlakem sama ,i autobusem.prozila jsem opravdu těžké trauma. Od té doby mám problém sama jezdit vlakem hlavně,když jedu s někým tak je to dobrý ale jak mám jet sama tak bohužel ne.Do toho mám problém bývat i úplně sama doma protože to co se stalo před x lety ve vlaku se stávalo i doma. Léky beru jak mám, jsem sledována i u doktorky psychiatricky, jako do teď jsem to docela tak nějak zvládala,událo se ještě pár věcí jako třeba to že jsme měli finanční problémy,nebo se skoro rozvedli. Ale vše jsem tak nějak ustala. Ale teď je horší to že mě to strašné omezuje v tom že jsem si našla práci chvili tam vydržela, a pak když to nešlo tak mě propustili. To samé se mi stalo i teď potom co jsem si našla práci ve velkém obchodě kde chodí spousta lidí, a byla fakt hodně náročná ale zvládala jsem ji, až jsem Po hodně dlouhé době na sebe byla i pyšná ,tak už se mi v druhé práci stalo to že jsem měla jet do práce a dostala jsem průjem.A o práci přišla.Jako překonávám strachy,dokazují si že to jde, ale strašně mě omezuje to že prostě nezvládnu cestu vlakem sama. A ten průjem. Můžete mi poradit co by mi pomohlo. To trauma co jsem zažila kvůli čemu mám strach sama jezdit vlakem tak bylo to že můj teď už manžel byl před x lety alkoholik a míval s toho epi záchvaty,úplně první dostal právě ve vlaku,další pak mi al doma.Treba měsíc po sobě a já ho pokaždé s toho dostávala. Takže si myslím že to je ten důvod nebo vzpomínka která je prostě zafixována v hlavě. Teď už manžel 20.let nepije ale já ten problém mám furt….I když byli u situace když jsme se s manželem skoro rozvedli že jsem jezdila v jiném vagónů než on a dávala jsem to. Předem děkuji za odpověď
Dobrý den Moniko,
děkuji za důvěru, se kterou se obracíte na naši iPoradnu a také za to, jak otevřeně a srozumitelně jste svůj problém popsala. Už z Vašeho dopisu je vidět, že jste nad svou situací hodně přemýšlela a dokážete si všimnout souvislostí mezi tím, co se Vám stalo v minulosti, a tím, co prožíváte dnes. To je důležitá schopnost, která může být při další práci na sobě velkou oporou.
Z toho, co píšete, se zdá velmi pravděpodobné, že Vaše současné obtíže souvisejí s prožitým traumatem. Když člověk opakovaně zažije silný strach, bezmoc nebo pocit ohrožení, může si mozek určité situace „spojit“ s nebezpečím, i když už dnes reálné nebezpečí nehrozí. Ve Vašem případě mohlo dojít k propojení strachu právě s cestováním vlakem, pobytem o samotě nebo s dalšími situacemi, které Vám připomínají období, kdy měl manžel záchvaty a Vy jste musela náročné situace zvládat sama.
Velmi důležitá je také informace, že se obtíže v poslední době zhoršily po dalších stresových událostech, jako byly finanční problémy, partnerská krize nebo pracovní zátěž. Někdy se stává, že staré nezpracované zranění se znovu ozve právě ve chvíli, kdy je člověk dlouhodobě pod tlakem a jeho psychické síly jsou vyčerpanější.
Zároveň bych chtěla ocenit, že svému strachu čelíte i přesto, že Vás omezuje strach. Našla jste si práci, cestovala jste, překonávala jste své obavy a dokonce píšete, že jste na sebe byla pyšná. To svědčí o velké odvaze a vytrvalosti. Jste žena, která se dlouhé roky snaží fungovat navzdory velmi nepříjemným obtížím.
Jelikož internetová poradna nemůže nabídnout skutečnou terapii ani podrobněji pracovat s Vaším konkrétním příběhem, ráda bych Vás ráda povzbudila k tomu, abyste kromě psychiatrické péče zvážila také psychoterapii, pokud ji dosud nevyužíváte. Vidím to jako nejvhodnější cestu při dlouhodobých následcích traumatu. Terapeut by Vám mohl pomoci bezpečně zpracovat vzpomínky spojené s tehdejšími událostmi, porozumět tomu, co se při cestování nebo v jiných náročných situacích ve Vašem těle a mysli děje, a postupně snížit intenzitu strachu a úzkostných reakcí.
Pokud jde o průjmy před cestou nebo před nástupem do práce, bývá to poměrně častý tělesný projev úzkosti, tzv. psychosomatický projev. Tělo reaguje na situaci, kterou vyhodnotí jako ohrožující. Proto je důležité pracovat nejen s příznakem samotným, ale s jeho příčinou.
Z Vašeho dopisu mám pocit, že už jste ušla velmi dlouhou cestu a že navzdory všem překážkám v sobě máte mnoho síly. Přeji Vám, abyste na svou situaci nezůstávala sama a postupně získala větší svobodu v běžném životě i při cestování.
Radka Pavelková
Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová