Eliška
Dobrý den, píšu vám, protože nemluvím. Potřebuju pomoc. Už dlouho si hodně trhnu ruce. Mám z toho velké otlaky a bolí to. Nevím, jak s tím přestat. Co mám dělat? Doma mám zvířátka, která mám moc ráda: morčátko Zrzku, která má cysty na vaječnících, andulku Bertíka, kočku Fifinku a kocoura Bobíka.Píšu vám také proto, že vaše chaty jsou pořád obsazené. Chci vás poprosit o pomoc a radu přímo sem do e-mailu, protože raději si o tom píšu.Už delší dobu mě hrozně trápí silné nutkání si neustále dokola mýt ruce a přesně rovnat věci. Také si musím ruce utírat do toaletního papíru a spotřebuji ho kvůli tomu strašně moc. Když to neudělám, mám hrozný strach a úzkost. Hrozně mě to unavuje. Rodičům jsem to ještě neřekla, protože se stydím a bojím se, že mě poníží. Chci se toho nutkání zbavit.Můžete mi prosím odpovědět na tento e-mail a poradit mi, co mám teď dělat? Děkuji.
Dobrý den,
chtěla bych Vám poděkovat za důvěru, se kterou jste se na naši poradnu obrátila. Sepsat a pojmenovat to, co nás trápí, vyžaduje často velké odhodlání a sílu. Vy jste je v sobě dokázala najít.
Píšete, že si drhnete kůži na rukou, až z toho máte otlaky a bolí to. Také pociťujete silné nutkání neustále si mýt ruce, utírat je do toaletního papíru a přesně rovnat věci. Pokud to neuděláte, objeví se strach a úzkost, což Vás, pochopitelně, velmi unavuje. Přejete si se tohoto nutkání zbavit a ptáte se, co můžete v této situaci udělat.
Celá tato situace pro Vás musí být nesmírně náročná a vyčerpávající. Chtěla bych Vás ale ujistit, že v tom nejste sama a že na tyto potíže existuje pomoc. Dá se s nimi naučit pracovat a je možné se tohoto ochromujícího nutkání postupně zbavit. Nesnažte se ho ale překonat naráz silou vůle, často bývá účinnější postupovat po velmi malých krocích.
Píšete, že rodičům jste o tom ještě neřekla, protože se stydíte a bojíte se ponížení. Tomuto strachu plně rozumím a je v pořádku, že na sdílení nespěcháte. Přemýšlím ale, jestli máte kolem sebe někoho jiného, komu důvěřujete? Může to být někdo další z rodiny, nebo pokud studujete, školní psycholog či učitel, se kterým se cítíte bezpečně. Zmiňujete, že je pro Vás těžké o věcech mluvit, takže klidně můžete využít to, co už umíte – své pocity jim jednoduše ukázat napsané na papíře nebo jim poslat zprávu.
Jelikož má e-mailové poradenství své limity a tyto potíže vyžadují dlouhodobější péči, nejdůležitějším krokem pro Vás bude vyhledat odbornou pomoc (psychologa nebo psychiatra). Odborníci už budou vědět, jak k obtížím přistupovat, a mohou Vám pomoci i s ošetřením bolavých rukou. Pomoc podle místa Vašeho bydliště můžete vyhledat například na této mapě: https://www.mapotic.com/mapa-psychicke-pomoci
Zaujalo mě, jak hezky píšete o svých zvířátkách – o morčátku Zrzce, andulce Bertíkovi a kočkách Fifince a Bobíkovi. Je vidět, jak moc je máte ráda a jak Vám na nich záleží. Napadá mě, že pro Vás mohou být důležitými společníky a zdrojem radosti i uklidnění ve chvílích, kdy je Vám opravdu těžko. Někdy může pomoci vědomě si dopřát čas s tím, co nám přináší pocit bezpečí a blízkosti (třeba právě při společných chvílích s nimi), i když to samo o sobě všechny obtíže nevyřeší.
V závěru bych Vás ještě jednou chtěla ocenit za to, že jste nám napsala a udělala tak první krok k řešení svých obtíží.
Myslím na Vás a posílám mnoho sil Vám i Vašim zvířátkům.
Mgr. Martina Žabková
Dotaz administrovala: Bc. Radoslava Kačenková
Eliška
Dobrý den, píšu vám, protože nemluvím. Potřebuju pomoc. Už dlouho si hodně trhnu ruce. Mám z toho velké otlaky a bolí to. Nevím, jak s tím přestat. Co mám dělat? Doma mám zvířátka, která mám moc ráda: morčátko Zrzku, která má cysty na vaječnících, andulku Bertíka, kočku Fifinku a kocoura Bobíka.Píšu vám také proto, že vaše chaty jsou pořád obsazené. Chci vás poprosit o pomoc a radu přímo sem do e-mailu, protože raději si o tom píšu.Už delší dobu mě hrozně trápí silné nutkání si neustále dokola mýt ruce a přesně rovnat věci. Také si musím ruce utírat do toaletního papíru a spotřebuji ho kvůli tomu strašně moc. Když to neudělám, mám hrozný strach a úzkost. Hrozně mě to unavuje. Rodičům jsem to ještě neřekla, protože se stydím a bojím se, že mě poníží. Chci se toho nutkání zbavit.Můžete mi prosím odpovědět na tento e-mail a poradit mi, co mám teď dělat? Děkuji.
Dobrý den,
chtěla bych Vám poděkovat za důvěru, se kterou jste se na naši poradnu obrátila. Sepsat a pojmenovat to, co nás trápí, vyžaduje často velké odhodlání a sílu. Vy jste je v sobě dokázala najít.
Píšete, že si drhnete kůži na rukou, až z toho máte otlaky a bolí to. Také pociťujete silné nutkání neustále si mýt ruce, utírat je do toaletního papíru a přesně rovnat věci. Pokud to neuděláte, objeví se strach a úzkost, což Vás, pochopitelně, velmi unavuje. Přejete si se tohoto nutkání zbavit a ptáte se, co můžete v této situaci udělat.
Celá tato situace pro Vás musí být nesmírně náročná a vyčerpávající. Chtěla bych Vás ale ujistit, že v tom nejste sama a že na tyto potíže existuje pomoc. Dá se s nimi naučit pracovat a je možné se tohoto ochromujícího nutkání postupně zbavit. Nesnažte se ho ale překonat naráz silou vůle, často bývá účinnější postupovat po velmi malých krocích.
Píšete, že rodičům jste o tom ještě neřekla, protože se stydíte a bojíte se ponížení. Tomuto strachu plně rozumím a je v pořádku, že na sdílení nespěcháte. Přemýšlím ale, jestli máte kolem sebe někoho jiného, komu důvěřujete? Může to být někdo další z rodiny, nebo pokud studujete, školní psycholog či učitel, se kterým se cítíte bezpečně. Zmiňujete, že je pro Vás těžké o věcech mluvit, takže klidně můžete využít to, co už umíte – své pocity jim jednoduše ukázat napsané na papíře nebo jim poslat zprávu.
Jelikož má e-mailové poradenství své limity a tyto potíže vyžadují dlouhodobější péči, nejdůležitějším krokem pro Vás bude vyhledat odbornou pomoc (psychologa nebo psychiatra). Odborníci už budou vědět, jak k obtížím přistupovat, a mohou Vám pomoci i s ošetřením bolavých rukou. Pomoc podle místa Vašeho bydliště můžete vyhledat například na této mapě: https://www.mapotic.com/mapa-psychicke-pomoci
Zaujalo mě, jak hezky píšete o svých zvířátkách – o morčátku Zrzce, andulce Bertíkovi a kočkách Fifince a Bobíkovi. Je vidět, jak moc je máte ráda a jak Vám na nich záleží. Napadá mě, že pro Vás mohou být důležitými společníky a zdrojem radosti i uklidnění ve chvílích, kdy je Vám opravdu těžko. Někdy může pomoci vědomě si dopřát čas s tím, co nám přináší pocit bezpečí a blízkosti (třeba právě při společných chvílích s nimi), i když to samo o sobě všechny obtíže nevyřeší.
V závěru bych Vás ještě jednou chtěla ocenit za to, že jste nám napsala a udělala tak první krok k řešení svých obtíží.
Myslím na Vás a posílám mnoho sil Vám i Vašim zvířátkům.
Mgr. Martina Žabková
Dotaz administrovala: Bc. Radoslava Kačenková