Partnerské soužití

Ondřej

Dobrý den. S přítelkyní jsme byly spolu 4 roky ale už delší dobu to nefungovalo, pořád mi bylo připomínano že jsem k ničemu že se na nic nehodím že jsem furt jenom sklamání apod. pracujeme a žijeme spolu už v cizí zemi 2 roky. Půl roku zpátky jsem se chtěl rozejít úplně jsem se zhroutil s tím, že mi řekla že to nechce zahodit a že si nedokáže představit že mě bude vídat v práci a dělat jakoby nic. Tak se pokračovalo dál. Minulý víkend přisla s brekem že není štastná a že se rozejdeme v dobrém a souhlasil jsem, měl jsem chladnou reakci což jsem si i od ní vyslechl, ale bohužel já bez ní chtěl být a cítil jsem to taky tak že to nikam nevede. Poprosila mě jenom s tím že jestli bych mohl zůstat na domě v pokoji vedle a že se budeme podporovat, že by nezvládla žít s někým cizím na baráku že tu chce mít mě, souhlasil jsem. Minulý týden proběhl v klidu každý si hleděl svého já ve svém pokoji a ona taky ve svém. Zlomilo se to tento víkend, kdy mi v sobotu sdělila že už někoho potkala a že byla na rande, muž 36 let (ona 25), a aji v neděli za ním jela. A já jsem z toho zoufalý souhlasil jsem z rozchodem a nějak mě to netrápilo, ale po tomhle zjištění nemůžu spát a myslet na nic jiného i když jsem ji hodněkrát říkal ať si najde někoho s kým bude šťastná pořád si říkám jak já tady mám žít s vědomím že chodí za jinačím chlapem po týdnu co jsme šli od sebe, dokonce tento týden nechodím do práce protože řídím a jsem z toho úplně v háji a nemůžu se soustředit ani na to řízení. Za nějaké milé slova nebo dobrou radu budu velice rád děkuji.

VOLFOVÁ ALŽBĚTA, MGR.

Dobrý den,

děkuji Vám za důvěru, se kterou se obracíte na iPoradnu.

Píšete, že jste spolu byli s přítelkyní 4 roky, ale už delší dobu to nefungovalo, bylo Vám připomínáno, že jste k ničemu a na nic se nehodíte a další věci. Dále píšete, že půl roku zpátky jste se chtěl rozejít, ale pokračovalo to dál, nakonec jste se rozešli minulý víkend, přičemž jste taky cítil, že to nikam nevede. Dále píšete, že spolu žijete v jednom domě a že byla na rande, což pro Vás bylo hrozné zjištění, které Vás velmi ovlivňuje. Vaše situace je samozřejmě velmi náročná a velmi mne mrzí. Když jsou dva lidé spolu, samozřejmě spolu tráví hodně času, zažívají spoustu společných chvil, zážitků, zkušeností, o to více, když je to v cizí zemi a jsou více odkázáni sami na sebe. Určitě jste spolu zažili spoustu hezkého, nebylo to jen špatné. Na druhou stranu píšete, že už to ale dlouhodobě nefungovalo a že jste oba cítili, že to nikam nevede. V tomto případě je lepší se dále netrápit a rozejít se dříve, než vás to oba bude trápit ještě více. Každý rozchod ale bolí, chce čas na jeho zpracování, každý se s ním vyrovnává jinak – někdo randí, někdo se uzavře.. Způsob zpracování, stejně jako čas, který k němu člověk potřebuje, je různý u různých lidí. Za sebe vnímám jako přitěžující okolnost to, že bydlíte v jednom domě, ev. se potkáváte, jste v kontaktu. Někdy právě pomůže se od sebe odstřihnout, což člověku minimálně v této první fázi pomůže jít dál. Protože každá informace, každý kontakt může naopak vracet vše, co bylo dříve. Neznamená to, že omezení kontaktu musí být už napořád, neznamená to, že za nějaký čas nemůžete být přátelé, ale možná je přesně to, co teď potřebujete – nevidět se, nevědět… abyste mohl jít dál. Najít sám se, začít si zase věřit, věnovat se svým koníčkům, třeba poznávat nové lidi… Možná je toto ten Váš směr… Co se týká povzbudivého slova – nebojte se, tento stav nebude trvat věčně, přejde to.. je normální být smutný, zklamaný… ale zkuste se na to podívat naopak – co můžete třeba teď dělat a dřív jste nemohl? Co můžete zažívat a dřív jste nemohl?Je něco takového? Každý konec je příležitost k začátku něčeho nového… Zkuste něco vymyslet 🙂
Držím palce!
Mgr. Alžběta Volfová

Dotaz administrovala: Jitka Fialová pracovnice v sociálních službách

Ondřej

Dobrý den. S přítelkyní jsme byly spolu 4 roky ale už delší dobu to nefungovalo, pořád mi bylo připomínano že jsem k ničemu že se na nic nehodím že jsem furt jenom sklamání apod. pracujeme a žijeme spolu už v cizí zemi 2 roky. Půl roku zpátky jsem se chtěl rozejít úplně jsem se zhroutil s tím, že mi řekla že to nechce zahodit a že si nedokáže představit že mě bude vídat v práci a dělat jakoby nic. Tak se pokračovalo dál. Minulý víkend přisla s brekem že není štastná a že se rozejdeme v dobrém a souhlasil jsem, měl jsem chladnou reakci což jsem si i od ní vyslechl, ale bohužel já bez ní chtěl být a cítil jsem to taky tak že to nikam nevede. Poprosila mě jenom s tím že jestli bych mohl zůstat na domě v pokoji vedle a že se budeme podporovat, že by nezvládla žít s někým cizím na baráku že tu chce mít mě, souhlasil jsem. Minulý týden proběhl v klidu každý si hleděl svého já ve svém pokoji a ona taky ve svém. Zlomilo se to tento víkend, kdy mi v sobotu sdělila že už někoho potkala a že byla na rande, muž 36 let (ona 25), a aji v neděli za ním jela. A já jsem z toho zoufalý souhlasil jsem z rozchodem a nějak mě to netrápilo, ale po tomhle zjištění nemůžu spát a myslet na nic jiného i když jsem ji hodněkrát říkal ať si najde někoho s kým bude šťastná pořád si říkám jak já tady mám žít s vědomím že chodí za jinačím chlapem po týdnu co jsme šli od sebe, dokonce tento týden nechodím do práce protože řídím a jsem z toho úplně v háji a nemůžu se soustředit ani na to řízení. Za nějaké milé slova nebo dobrou radu budu velice rád děkuji.

VOLFOVÁ ALŽBĚTA, MGR.

Dobrý den,

děkuji Vám za důvěru, se kterou se obracíte na iPoradnu.

Píšete, že jste spolu byli s přítelkyní 4 roky, ale už delší dobu to nefungovalo, bylo Vám připomínáno, že jste k ničemu a na nic se nehodíte a další věci. Dále píšete, že půl roku zpátky jste se chtěl rozejít, ale pokračovalo to dál, nakonec jste se rozešli minulý víkend, přičemž jste taky cítil, že to nikam nevede. Dále píšete, že spolu žijete v jednom domě a že byla na rande, což pro Vás bylo hrozné zjištění, které Vás velmi ovlivňuje. Vaše situace je samozřejmě velmi náročná a velmi mne mrzí. Když jsou dva lidé spolu, samozřejmě spolu tráví hodně času, zažívají spoustu společných chvil, zážitků, zkušeností, o to více, když je to v cizí zemi a jsou více odkázáni sami na sebe. Určitě jste spolu zažili spoustu hezkého, nebylo to jen špatné. Na druhou stranu píšete, že už to ale dlouhodobě nefungovalo a že jste oba cítili, že to nikam nevede. V tomto případě je lepší se dále netrápit a rozejít se dříve, než vás to oba bude trápit ještě více. Každý rozchod ale bolí, chce čas na jeho zpracování, každý se s ním vyrovnává jinak – někdo randí, někdo se uzavře.. Způsob zpracování, stejně jako čas, který k němu člověk potřebuje, je různý u různých lidí. Za sebe vnímám jako přitěžující okolnost to, že bydlíte v jednom domě, ev. se potkáváte, jste v kontaktu. Někdy právě pomůže se od sebe odstřihnout, což člověku minimálně v této první fázi pomůže jít dál. Protože každá informace, každý kontakt může naopak vracet vše, co bylo dříve. Neznamená to, že omezení kontaktu musí být už napořád, neznamená to, že za nějaký čas nemůžete být přátelé, ale možná je přesně to, co teď potřebujete – nevidět se, nevědět… abyste mohl jít dál. Najít sám se, začít si zase věřit, věnovat se svým koníčkům, třeba poznávat nové lidi… Možná je toto ten Váš směr… Co se týká povzbudivého slova – nebojte se, tento stav nebude trvat věčně, přejde to.. je normální být smutný, zklamaný… ale zkuste se na to podívat naopak – co můžete třeba teď dělat a dřív jste nemohl? Co můžete zažívat a dřív jste nemohl?Je něco takového? Každý konec je příležitost k začátku něčeho nového… Zkuste něco vymyslet 🙂
Držím palce!
Mgr. Alžběta Volfová

Dotaz administrovala: Jitka Fialová pracovnice v sociálních službách