Karla
Dobrý den, mám 8leté dítě, manžel je povahou narcis, tj. skvělý společník, ale žít se s ním nedá, a ráda bych věděla, jak s ním fungovat před dítětem? Mlčení je největší jistota, máme všichni klid, ale vypadá to špatně a rozhodně to není zdravé prostředí. Manžel má svou představu o rodině – on na prvním místě, pak děti. Já to mám obráceně. Dále mě jen kritizuje, jídlo, oblečení mé i dětí, úklid, zahradu, mé jednání s lidmi…. atd. Ve stylu „kdo chce psa bít“ … Jakmile je mezi ostatními lidmi, změní se v okouzlujícího, chápajícího člověka… Takže mně vlastně nikdo nevěří, že může být i surovcem a tyranem. Jak reagovat, když na mě před dítětem řve „odstěhuj se pryč, teď hned, je to můj dům, jsi na mě závislá, beze mě bys nebyla nic… atd… Co v tuto chvíli pociťuje dítě? Má to pro něj určitě následky. Jaké? Jak ho to může do budoucna ovlivnit? Je lepší pro dítě setrvat ve vztahu? Většinou slyším, že ne. Ale jak mám vydržet a co mám zlepšit, abych co nejméně ovlivňovala negativně život dítěte v rodině? Zároveň se nechci nechat urážet a snášet špatnou kritiku + manželovo lhaní, abych dítě nenaučila, že má mlčet a jen poslouchat, přestože se mu to nelíbí. Ve vztahu mají být partneři, ne nadřízený a podřízený. Co se týká mě, vydělám si na nájem a nemám problém se odstěhovat. Manžel to ví a stále mám pocit, že ho to vytáčí. Potřebuje a vyžaduje mou vděčnost, což já moc nedělám, jelikož on se takto ke mně také nechová. Styl -já musím všechno dělat, chovat se, jednat (jak on vyžaduje) a on nemusí nic – mně fakt vadí a nesouhlasím s tím. Díky předem za odpověď, Karla
Bc. Nikola Pospěchová, studentka psychologie
Dobrý den,
Děkuji za Vaši otevřenost a důvěru, se kterou svůj dotaz sdílíte. Z toho, co popisujete, je patrné, že žijete v dlouhodobě velmi náročné situaci a že se snažíte hledat cestu, která bude co nejbezpečnější pro Vaše dítě. Je pochopitelné, že zároveň přemýšlíte i o tom, kde jsou Vaše vlastní hranice a co už nechcete ve vztahu snášet.
Píšete, že máte s manželem odlišné názory na společný život, často Vás kritizuje a lže. V takových situacích se Vám nejvíce osvědčilo mlčení. Na veřejnosti se ale manžel takto nechová a lidé tak mají problém pochopit Vaši stranu. Máte osmileté dítě a chcete pro něj, aby vyrůstalo ve zdravém prostředí. Ptáte se, jak tuto situaci vyřešit, jak co nejméně negativně ovlivnit vývoj dítěte, jak reagovat, když na Vás manžel řve, co může dítě prožívat a zda dále ve vztahu setrvat. Zmiňujete, také že máte dostatečné finanční prostředky abyste mohla s dcerou od manžela odejít.
Pro děti je obecně velmi důležité, aby vyrůstaly v prostředí, kde se cítí bezpečně a kde jsou vztahy mezi rodiči alespoň základně respektující. Když dítě opakovaně vidí křik, ponižování nebo silnou nerovnováhu moci mezi rodiči, může to v něm vyvolávat pocity nejistoty, strachu nebo bezmoci. Některé děti se v takových situacích mohou snažit být „neviditelné“, jiné mohou pociťovat vinu, že za konflikty nějakým způsobem mohou. V dlouhodobém horizontu to může ovlivnit jejich sebevědomí, vnímání vztahů nebo způsob, jakým budou v budoucnu reagovat na konflikty. Zároveň je ale důležité říci, že jeden podpůrný a citlivý rodič může být pro dítě velmi významným ochranným faktorem.
Pro dítě může být přínosné, když se s ním komunikuje otevřeně zejména ve chvílích, kdy dítě pořádně nechápe, co se děje. Také je dobré, když druhého rodiče neshazujete ani nekritizujete, protože pro něj jsou důležití oba. Někdy může být užitečnější popisovat konkrétní chování, které se Vám nelíbí, než přidělovat druhému člověku různé negativní vlastnosti a hodnotit ho. To totiž může znít útočně a vyvolávat další negativní pocity. Můžete mu například vysvětlit, že hádky mezi dospělými se někdy stávají, ale že za ně dítě nenese odpovědnost.
Najít odpověď na to, jak správně reagovat, když na nás někdo křičí může být opravdu náročné. Situace, kdy někdo souvisle křičí, mohou být obtížné a není vždy možné osobu okamžitě „uklidnit“. V takových chvílích může pomoci chvíli počkat, nechat emoce vychladnout, utřídit si myšlenky a řešit situaci až později. Může být také užitečné situaci před dítětem ukončit („Teď spolu mluvit nebudeme, vrátíme se k tomu později.“) a přesunout ji mimo jeho přítomnost. Zároveň je v pořádku dát najevo, že urážky nebo ponižování nejsou přijatelné. Dítě tím může vidět, že je možné nastavit si hranice. Také když řešíme situaci v silných emocích, můžeme říct něco, co ani nechceme a může nás to později mrzet – tyto emoce však obvykle rychle odezní. Poté může být dobré popsat konkrétní chování druhého a říct, jaké pocity to v nás vyvolává a co by se příště dalo udělat jinak.
Na otázku, zda v takovém vztahu setrvat Vám nedovedu jednoznačně odpovědět. Vy sama svou situaci znáte nejlépe a máte největší kompetenci zhodnotit, jaké řešení je pro Vás a Vaše dítě nejbezpečnější. Je pochopitelné, že takové rozhodování může být velmi složité a může v sobě nést mnoho protichůdných pocitů.
Může být užitečné o situaci mluvit podrobněji s odborníkem – například v individuálním poradenství. Tam by byl větší prostor věnovat se Vaší situaci, hledání způsobů, jak nastavovat hranice ve vztahu, a také tomu, jak co nejlépe podpořit Vaše dítě. Pokud by měl partner zájem, je možné využít také párové poradenství. Odbornou pomoc podle místa vašeho bydliště můžete najít na tomto odkaze: https://www.mapotic.com/mapa-psychicke-pomoci
Zvážit můžete také organizaci proFem, o.p.s., která poskytuje odbornou pomoc osobám, které prožívají konflikty, domácí nebo partnerské násilí, včetně bezplatného poradenství a online chatu: https://www.profem.cz/. (tel. +420 608 222 277)
Výzkumy obecně ukazují, že pro děti není rozhodující samotná struktura rodiny (zda rodiče žijí spolu či odděleně), ale spíše kvalita vztahového prostředí, ve kterém vyrůstají. Dlouhodobě konfliktní a ponižující prostředí může být pro dítě zatěžující, stejně jako náročný rozchod rodičů.
Přeji Vám hodně sil a podpory při hledání řešení, které bude pro Vás i Vaše dítě co nejbezpečnější.
S pozdravem,
Nikola Pospěchová, studentka psychologie
Mgr. Martina Žabková, garantka psychologického poradenství
Dotaz administrovala: Bc. Radoslava Kačenková
Karla
Dobrý den, mám 8leté dítě, manžel je povahou narcis, tj. skvělý společník, ale žít se s ním nedá, a ráda bych věděla, jak s ním fungovat před dítětem? Mlčení je největší jistota, máme všichni klid, ale vypadá to špatně a rozhodně to není zdravé prostředí. Manžel má svou představu o rodině – on na prvním místě, pak děti. Já to mám obráceně. Dále mě jen kritizuje, jídlo, oblečení mé i dětí, úklid, zahradu, mé jednání s lidmi…. atd. Ve stylu „kdo chce psa bít“ … Jakmile je mezi ostatními lidmi, změní se v okouzlujícího, chápajícího člověka… Takže mně vlastně nikdo nevěří, že může být i surovcem a tyranem. Jak reagovat, když na mě před dítětem řve „odstěhuj se pryč, teď hned, je to můj dům, jsi na mě závislá, beze mě bys nebyla nic… atd… Co v tuto chvíli pociťuje dítě? Má to pro něj určitě následky. Jaké? Jak ho to může do budoucna ovlivnit? Je lepší pro dítě setrvat ve vztahu? Většinou slyším, že ne. Ale jak mám vydržet a co mám zlepšit, abych co nejméně ovlivňovala negativně život dítěte v rodině? Zároveň se nechci nechat urážet a snášet špatnou kritiku + manželovo lhaní, abych dítě nenaučila, že má mlčet a jen poslouchat, přestože se mu to nelíbí. Ve vztahu mají být partneři, ne nadřízený a podřízený. Co se týká mě, vydělám si na nájem a nemám problém se odstěhovat. Manžel to ví a stále mám pocit, že ho to vytáčí. Potřebuje a vyžaduje mou vděčnost, což já moc nedělám, jelikož on se takto ke mně také nechová. Styl -já musím všechno dělat, chovat se, jednat (jak on vyžaduje) a on nemusí nic – mně fakt vadí a nesouhlasím s tím. Díky předem za odpověď, Karla
Bc. Nikola Pospěchová, studentka psychologie
Dobrý den,
Děkuji za Vaši otevřenost a důvěru, se kterou svůj dotaz sdílíte. Z toho, co popisujete, je patrné, že žijete v dlouhodobě velmi náročné situaci a že se snažíte hledat cestu, která bude co nejbezpečnější pro Vaše dítě. Je pochopitelné, že zároveň přemýšlíte i o tom, kde jsou Vaše vlastní hranice a co už nechcete ve vztahu snášet.
Píšete, že máte s manželem odlišné názory na společný život, často Vás kritizuje a lže. V takových situacích se Vám nejvíce osvědčilo mlčení. Na veřejnosti se ale manžel takto nechová a lidé tak mají problém pochopit Vaši stranu. Máte osmileté dítě a chcete pro něj, aby vyrůstalo ve zdravém prostředí. Ptáte se, jak tuto situaci vyřešit, jak co nejméně negativně ovlivnit vývoj dítěte, jak reagovat, když na Vás manžel řve, co může dítě prožívat a zda dále ve vztahu setrvat. Zmiňujete, také že máte dostatečné finanční prostředky abyste mohla s dcerou od manžela odejít.
Pro děti je obecně velmi důležité, aby vyrůstaly v prostředí, kde se cítí bezpečně a kde jsou vztahy mezi rodiči alespoň základně respektující. Když dítě opakovaně vidí křik, ponižování nebo silnou nerovnováhu moci mezi rodiči, může to v něm vyvolávat pocity nejistoty, strachu nebo bezmoci. Některé děti se v takových situacích mohou snažit být „neviditelné“, jiné mohou pociťovat vinu, že za konflikty nějakým způsobem mohou. V dlouhodobém horizontu to může ovlivnit jejich sebevědomí, vnímání vztahů nebo způsob, jakým budou v budoucnu reagovat na konflikty. Zároveň je ale důležité říci, že jeden podpůrný a citlivý rodič může být pro dítě velmi významným ochranným faktorem.
Pro dítě může být přínosné, když se s ním komunikuje otevřeně zejména ve chvílích, kdy dítě pořádně nechápe, co se děje. Také je dobré, když druhého rodiče neshazujete ani nekritizujete, protože pro něj jsou důležití oba. Někdy může být užitečnější popisovat konkrétní chování, které se Vám nelíbí, než přidělovat druhému člověku různé negativní vlastnosti a hodnotit ho. To totiž může znít útočně a vyvolávat další negativní pocity. Můžete mu například vysvětlit, že hádky mezi dospělými se někdy stávají, ale že za ně dítě nenese odpovědnost.
Najít odpověď na to, jak správně reagovat, když na nás někdo křičí může být opravdu náročné. Situace, kdy někdo souvisle křičí, mohou být obtížné a není vždy možné osobu okamžitě „uklidnit“. V takových chvílích může pomoci chvíli počkat, nechat emoce vychladnout, utřídit si myšlenky a řešit situaci až později. Může být také užitečné situaci před dítětem ukončit („Teď spolu mluvit nebudeme, vrátíme se k tomu později.“) a přesunout ji mimo jeho přítomnost. Zároveň je v pořádku dát najevo, že urážky nebo ponižování nejsou přijatelné. Dítě tím může vidět, že je možné nastavit si hranice. Také když řešíme situaci v silných emocích, můžeme říct něco, co ani nechceme a může nás to později mrzet – tyto emoce však obvykle rychle odezní. Poté může být dobré popsat konkrétní chování druhého a říct, jaké pocity to v nás vyvolává a co by se příště dalo udělat jinak.
Na otázku, zda v takovém vztahu setrvat Vám nedovedu jednoznačně odpovědět. Vy sama svou situaci znáte nejlépe a máte největší kompetenci zhodnotit, jaké řešení je pro Vás a Vaše dítě nejbezpečnější. Je pochopitelné, že takové rozhodování může být velmi složité a může v sobě nést mnoho protichůdných pocitů.
Může být užitečné o situaci mluvit podrobněji s odborníkem – například v individuálním poradenství. Tam by byl větší prostor věnovat se Vaší situaci, hledání způsobů, jak nastavovat hranice ve vztahu, a také tomu, jak co nejlépe podpořit Vaše dítě. Pokud by měl partner zájem, je možné využít také párové poradenství. Odbornou pomoc podle místa vašeho bydliště můžete najít na tomto odkaze: https://www.mapotic.com/mapa-psychicke-pomoci
Zvážit můžete také organizaci proFem, o.p.s., která poskytuje odbornou pomoc osobám, které prožívají konflikty, domácí nebo partnerské násilí, včetně bezplatného poradenství a online chatu: https://www.profem.cz/. (tel. +420 608 222 277)
Výzkumy obecně ukazují, že pro děti není rozhodující samotná struktura rodiny (zda rodiče žijí spolu či odděleně), ale spíše kvalita vztahového prostředí, ve kterém vyrůstají. Dlouhodobě konfliktní a ponižující prostředí může být pro dítě zatěžující, stejně jako náročný rozchod rodičů.
Přeji Vám hodně sil a podpory při hledání řešení, které bude pro Vás i Vaše dítě co nejbezpečnější.
S pozdravem,
Nikola Pospěchová, studentka psychologie
Mgr. Martina Žabková, garantka psychologického poradenství
Dotaz administrovala: Bc. Radoslava Kačenková