Uli
Hroutím se ted hodinu pravidelně od doby co začaly prázdniny a nevim co se sebou. Je mi strašně a cítím se jak hroznej loser. Potřebovala bych pomoc ale nikdo mi neodpovídá.
Dobrý den,
děkuji za Váš email a důvěru, se kterou se na nás obracíte s tím, co prožíváte. Píšete, že od doby, jak začaly prázdniny se pravidelně hroutíte a nevíte, co se sebou. Cítíte se strašně a jako loser. Zkoušela jste si sehnat pomoc, ale nikdo neodpovídá.
Na prvním místě bych Vás chtěla moc ocenit za to, že v této situaci nezůstávate sama a snažíte se pro sebe hledat pomoc a podporu. Přemýšlím nad tím, že volné dny můžou být těžké v tom, že člověka nic nezaměstnává a tak můžou přicházet nepříjemné pocity, které jindy nemají prostor. Množství volného času může být taky trochu děsivé, protože na nás zívá prázdno. A nebo se mohou objevovat nároky na to využít tento čas perfektně a produktivně. Někdy může být těžké i sledovat to, jak tráví svoje prázdniny lidi kolem nás, nebo na sociálních sítích a toto porovnávání nám může přinášet pocity nedostatečnosti. A nebo prožíváte něco úplně jinýho, co jsem nezmínila. Každopádně se pokusím odpovědět z vícero stran.
Jak jsem psala, množství volného času může být zahlcující. Proto může být fajn si čas nějak strukturovat, rozdělit na menší kousíčky, úseky, které jsou víc konkrétní a líp se s nimi zachází. Zkuste popřemýšlet, co byste do těchto časových úseků chtěla zařadit – pobyt venku / uvnitř, aktivitu, nebo oddych apod. Jestli Vás baví kreslení nebo psaní, můžete si svůj plán dát na papír, nebo nakreslit v tabletu.
Pak může být užitečné mít dopředu nachystaný seznam aktivit, po kterém sáhnete. Můžete si je napsat na lístečky, nebo vytvořit seznam v mobilu apod. Popřemýšlejte nad svými preferencemi. Máte nějaké aktivity, které Vám dělaly radost v minulosti? A nebo byste ráda vyzkoušela něco nového? Určitě bych Vás chtěla podpořit v tom se do aktivit pouštět, i když na to právě nemáte chuť. I drobná aktivizace, když je pravidelná, může dlouhodobě ulevit. Nicnedělání nebo nuda může naopak psychický stav zhoršovat.
Zmiňujete, že byste potřebovala pomoc, ale nikdo neodpovídá. Mrzí mě, že máte takovou zkušenost. Přemýšlím, jestli neodpovídají Vaši kamarádi a známí, nebo jste se setkali s obsazenými krizovými linkami. Stejně bych Vám chtěla zmínit několik krizových linek (které často kromě telefonické služby nabízí i chat). Je jenom na Vás, jaká forma komunikace je Vám příjemnější. Na druhé straně jsou vyškolení krizoví interventi, kteří jsou připraveni vyslechnout si Vás, třeba i anonymně, pokud by to pro Vás bylo příjemnější. Z Vašeho emailu čtu, že byste ocenila pomoc někoho dalšího, což je určitě něco, v čem bych Vás chtěla podpořit – abyste na to nebyla sama. Linka první psychické pomoci: 116 123Linka bezpečí: 116 111 – určená pro děti, dospívající a studentyPražská linka důvěry: 222 580 697 Modrá linka: 608 902 410Linka pro rodiče a školu 116 000
Taky přemýšlím nad tím, jestli ve Vašem okolí není někdo, jehož přítomnost je pro Vás uklidňující. Někdy může pomoct jenom pouhá přítomnost, pobytí spolu, bez nároku na sebe sdílet, to, co prožíváte. Může to být i někdo z rodiny, třeba babička.
Pokud byste tady nenašla odpověď na to, co potřebujete, můžete se určitě znovu ozvat. Já Vám moc přeji, ať najdete způsob, jak toto období zvládnout. Třeba právě s podporou někoho na krizové lince. Přeji co možná nejklidnější dny!
S pozdravem,
Michaela Glasnáková, SPONDEA, z.ú.
Dotaz administrovala: Bc. Radoslava Kačenková
Uli
Hroutím se ted hodinu pravidelně od doby co začaly prázdniny a nevim co se sebou. Je mi strašně a cítím se jak hroznej loser. Potřebovala bych pomoc ale nikdo mi neodpovídá.
Dobrý den,
děkuji za Váš email a důvěru, se kterou se na nás obracíte s tím, co prožíváte. Píšete, že od doby, jak začaly prázdniny se pravidelně hroutíte a nevíte, co se sebou. Cítíte se strašně a jako loser. Zkoušela jste si sehnat pomoc, ale nikdo neodpovídá.
Na prvním místě bych Vás chtěla moc ocenit za to, že v této situaci nezůstávate sama a snažíte se pro sebe hledat pomoc a podporu. Přemýšlím nad tím, že volné dny můžou být těžké v tom, že člověka nic nezaměstnává a tak můžou přicházet nepříjemné pocity, které jindy nemají prostor. Množství volného času může být taky trochu děsivé, protože na nás zívá prázdno. A nebo se mohou objevovat nároky na to využít tento čas perfektně a produktivně. Někdy může být těžké i sledovat to, jak tráví svoje prázdniny lidi kolem nás, nebo na sociálních sítích a toto porovnávání nám může přinášet pocity nedostatečnosti. A nebo prožíváte něco úplně jinýho, co jsem nezmínila. Každopádně se pokusím odpovědět z vícero stran.
Jak jsem psala, množství volného času může být zahlcující. Proto může být fajn si čas nějak strukturovat, rozdělit na menší kousíčky, úseky, které jsou víc konkrétní a líp se s nimi zachází. Zkuste popřemýšlet, co byste do těchto časových úseků chtěla zařadit – pobyt venku / uvnitř, aktivitu, nebo oddych apod. Jestli Vás baví kreslení nebo psaní, můžete si svůj plán dát na papír, nebo nakreslit v tabletu.
Pak může být užitečné mít dopředu nachystaný seznam aktivit, po kterém sáhnete. Můžete si je napsat na lístečky, nebo vytvořit seznam v mobilu apod. Popřemýšlejte nad svými preferencemi. Máte nějaké aktivity, které Vám dělaly radost v minulosti? A nebo byste ráda vyzkoušela něco nového? Určitě bych Vás chtěla podpořit v tom se do aktivit pouštět, i když na to právě nemáte chuť. I drobná aktivizace, když je pravidelná, může dlouhodobě ulevit. Nicnedělání nebo nuda může naopak psychický stav zhoršovat.
Zmiňujete, že byste potřebovala pomoc, ale nikdo neodpovídá. Mrzí mě, že máte takovou zkušenost. Přemýšlím, jestli neodpovídají Vaši kamarádi a známí, nebo jste se setkali s obsazenými krizovými linkami. Stejně bych Vám chtěla zmínit několik krizových linek (které často kromě telefonické služby nabízí i chat). Je jenom na Vás, jaká forma komunikace je Vám příjemnější. Na druhé straně jsou vyškolení krizoví interventi, kteří jsou připraveni vyslechnout si Vás, třeba i anonymně, pokud by to pro Vás bylo příjemnější. Z Vašeho emailu čtu, že byste ocenila pomoc někoho dalšího, což je určitě něco, v čem bych Vás chtěla podpořit – abyste na to nebyla sama. Linka první psychické pomoci: 116 123Linka bezpečí: 116 111 – určená pro děti, dospívající a studentyPražská linka důvěry: 222 580 697 Modrá linka: 608 902 410Linka pro rodiče a školu 116 000
Taky přemýšlím nad tím, jestli ve Vašem okolí není někdo, jehož přítomnost je pro Vás uklidňující. Někdy může pomoct jenom pouhá přítomnost, pobytí spolu, bez nároku na sebe sdílet, to, co prožíváte. Může to být i někdo z rodiny, třeba babička.
Pokud byste tady nenašla odpověď na to, co potřebujete, můžete se určitě znovu ozvat. Já Vám moc přeji, ať najdete způsob, jak toto období zvládnout. Třeba právě s podporou někoho na krizové lince. Přeji co možná nejklidnější dny!
S pozdravem,
Michaela Glasnáková, SPONDEA, z.ú.
Dotaz administrovala: Bc. Radoslava Kačenková