Dobrý den, 

 

děkuji Vám za důvěru, se kterou se na nás s Vaším dotazem obracíte.

 

Popisujete, že v průběhu Vašeho osmiletého vztahu došlo k proměně v oblasti intimity. Změna je spojená se sníženým zájmem o sex ze strany manžela a doprovází ji jeho uzavřenost a neochota s Vámi o tomto tématu otevřeně a s respektem komunikovat. Píšete, že máte podezření, že za manželovým chováním stojí sledování pornografie, ale manžel to popírá a Vy nevíte, jestli mu můžete důvěřovat – možná proto, že jeho chování přetrvává a ve společné komunikaci se vám zatím nepodařilo dojít k alternativnímu vysvětlení a vzájemnému porozumění.

 

Je pochopitelné, že se v takové situaci cítíte odmítaná, nejistá a hledáte způsoby, jak se v ní zorientovat a lépe ji uchopit. Chtěla bych ocenit, s jakou citlivostí o Vaší situaci přemýšlíte a jaké otázky pokládáte. Ačkoliv je manželovo chování pro Vás zraňující, myslíte na to, jestli mu svou nedůvěrou neubližujete a snažíte se takovému ublížení předejít. Zároveň je pro Vás důležité chránit sebe sama. Věřím, že takový přístup, společně s Vaší ochotou celou věc sdílet, může být dobrým základem, o který se v tomto nepochybně náročném období Vašeho vztahu můžete opřít.

 

Ptáte se, zda může být nezájem o partnerský sex způsoben dlouhodobým sledováním porna a jestli je možné, že by se partnerův zájem vrátil, pokud by s tím přestal. Je opravdu možné, že sledování pornografie může mít vliv na prožívání sexuality ve vztahu. Lidský mozek může na některé aspekty pornografického obsahu reagovat velmi intenzivně a u některých lidí se může časem stát, že k dosažení stejné míry vzrušení potřebují výraznější podněty. Partnerský sex pak vedle porna může být méně stimulující. Je důležité zmínit, že míra sledování porna, která může tento efekt mít, je individuální. Tedy ne každé sledování pornografie je problémové a nelze jednoduše spojit jeho konzumaci s negativním dopadem na partnerský sex.

 

Pokud by chování Vašeho partnera se sledováním pornografie souviselo, je možné, že by omezení nebo ukončení tohoto návyku mohlo jeho zájem o partnerský sex podpořit. Může se stát, že návrat nebude znamenat obnovení frekvence, jakou jste zažívali na začátku vztahu. Sexualita ve vztahu se v čase přirozeně proměňuje a její podoba se může průběžně vyvíjet podle toho, co je pro oba partnery aktuálně přirozené.

 

Více informací o problematickém užívání pornografie a jeho dopadech na vztahy můžete najít na webových stránkách projektu NePornu, kde jsou pokrytá a hlouběji rozvedená i další související témata: https://nepornu.cz/sekce-pro-partnery/

 

Jak sama uvažujete v jedné z Vašich otázek, manželovo chování nemusí se sledováním pornografie vůbec souviset. Snížení sexuální touhy může mít mnoho příčin – roli může hrát stres a potíže v oblasti duševního zdraví, fyzický stav, věk, strach nebo nejistota, jak komunikovat své potřeby v oblasti sexu, potíže v jiné oblasti vztahu a další. I zde platí, že faktory, které mohou hrát roli, jsou pro každého jedinečné. To, že se zájem o sex jednoho nebo obou partnerů v průběhu let proměňuje, je časté, stejně jako přítomnost období, ve kterých se potřeby partnerů nesetkávají.

 

Taková období může pomoci překlenout otevřená komunikace a vzájemná snaha o vytvoření prostoru, ve kterém mohou oba partneři sdílet své pocity a potřeby a cítit se při tom bezpečně. Podobné sdílení pak může vést třeba ke hledání způsobů, jak sexuální život uzpůsobit aktuálním potřebám nebo jakými jinými cestami může dojít k jejich uspokojení. Z obsahu Vašeho dotazu rozumím, že právě manželova uzavřenost a neochota komunikovat výrazně ztěžuje možnost situaci společně řešit. Pokud byste chtěla zkusit komunikaci znovu otevřít, mohlo by pomoci zaměřit se spíše na sdílení vlastního prožívání než na hledání příčiny partnerova chování. Například mluvit o tom, co pro Vás současná situace znamená, co Vám v ní chybí a co byste potřebovala, spíše než formulovat domněnky (např. ohledně sledování pornografie), které mohou v partnerovi vyvolávat obrannou reakci. Zároveň je důležité vnímat to, jakým způsobem s Vámi partner v těchto situacích jedná. Pokud komunikace přechází v urážky nebo zraňující výroky, je v pořádku v takové chvíli rozhovor přerušit. Napadá mě, že počáteční rozhovory by mohly být snazší, pokud by nebylo cílem hledat řešení. I samotné sdílení a zvyšování míry vzájemného pochopení, bez nároku situaci co nejrychleji změnit, by mohlo být hojivé.

 

Dojít ke změnám ve vztahu může nějaký čas trvat, a ne každý pokus o jejich dosáhnutí může vypadat jako krok vpřed. Občas se Vám nemusí podařit reagovat podle svých očekávání a partnerova reakce nemusí vždy odpovídat Vašim přáním. Takové momenty ale neznamenají, že selháváte. Můžete je zkusit vnímat jako cenné informace o tom, která témata jsou pro Vás citlivá, vyžadují více pozornosti, jiný přístup nebo si jejich otevření žádá více času.

 

Může se stát, že i přes Vaši snahu se dlouhodobě nepodaří prostor pro bezpečnou komunikaci vytvořit. V takovém případě může být užitečné zvážit podporu zvenčí, například formou párového poradenství, kde je poradce/poradkyně osobou, která pomáhá komunikaci usnadnit a moderovat. Na webových stránkách Asociace manželských a rodinných poradců najdete odpovědi na nejčastější dotazy ohledně této služby i síť s kontakty na odborníky napříč Českou republikou: https://www.amrp.cz/kde-najiacutet-poradenskeacute-slu381by.html

 

Ve Vaší poslední otázce se ptáte, jak máte situaci pochopit správně a jak se v ní zachovat, abyste neubližovala sobě ani jemu. Pokud pro Vás správné pochopení znamená porozumět důvodům partnerova chování, pak je to především on, kdo Vám k tomu může dát nejvíce informací.  Vy jste již provedla několik kroků, které tento proces mohou podpořit – snažíte se s partnerem komunikovat, navzdory Vašemu podezření si zachováváte otevřenou mysl a v nejistotě jste se rozhodla napsat nám se svým dotazem. V dalších krocích si můžete zkusit vybavit, jak probíhaly vaše minulé konverzace a zamyslet se nad tím, jestli by bylo možné v komunikaci provést malé změny, které by mohly pozměnit její průběh. Můžete také zvážit obsah toho, o čem chcete s partnerem mluvit. Pokud jsou pro vás konverzace o sexualitě náročné, mohlo by být bezpečnější a zároveň přínosné mluvit o tom, jak intimitu prožíváte v jiných rovinách, eventuálně se zkusit zaměřit na její podpoření skrze jiné aktivity. V intimních chvílích dochází k propojení nejen prostřednictvím dotyků (sexuální i nesexuální povahy), ale i společných zážitků, sdílení myšlenek, názorů, prožitků a mnoho dalšího. Můžete se zkusit zamyslet, v jakých chvílích Vám s partnerem je dobře, cítíte se přijímaná, nebo kdy v minulosti jste se takto cítila. Zkuste také vnímat, co Vám sexuální aktivity s partnerem dávají, a jestli naplnění těchto potřeb nepociťujete i v jiných momentech, jiným způsobem. Tato témata pak můžete do konverzace s partnerem přinést, společně se zájmem poznávat, jak tyto věci prožívá on.

 

Na závěr bych Vás ráda podpořila v hledání způsobů, jak o sebe můžete pečovat mimo partnerský vztah. To může znamenat trávit čas s lidmi, se kterými se cítíte přijímaná a můžete sdílet, co Vás tíží, nebo si najít prostor pro aktivity, při kterých se cítíte příjemně. Ať už je to pohyb, různé formy odpočinku nebo malá gesta, které Vám udělají radost a pomohou nalézt větší kousek jistoty sama v sobě – i zdánlivé maličkosti provedené se záměrem mohou mít znatelný efekt. Uvědomění si vlastních zdrojů opory Vám může pomoci lépe zvládat konverzace s partnerem a prožít toto období s větší lehkostí. Moc bych Vám to přála a držím Vám palce.

 

Se srdečným pozdravem,

 

Tereza Nováková, studentka psychologie

Mgr. Martina Žabková, garantka psychologického poradenství

 

Dotaz administrovala: Bc. Radoslava Kačenková