Dominika
Dobrý den, píši Vám, protože nevím co se sebou a jak se změnit. Je mi 32 let, mám dcerku 6 let, procházím už sedmi měsíční abstinencí od alkoholu a marihuany. V dřívějších letech, jsem po etapách šňupala Pervitin, z toho jsem se vždy dostala sama. Trápí mě pár věcí. Časté vyhoření v pracích. Jsem HSP, do každé práce nastoupím na 100%, dávám do toho vše a pak mě to přestane bavit a musím odejít, protože to psychicky ani emočně nezvládám. Mám pocit, že mě ovládají emoce, cítím úzkost, vnitřní oblak a nedokážu si plně užívat přítomný okamžik. Bývám skleslá a unavená. Přijde mi jako bych nezapadla do systému, vadí mi být pod někým zaměstnaná, řídit se pravidly, nemít možnost si sama určovat svou pracovní dobu a nemít svobodu. Toto se semnou táhne od dětství, školu jsem nesnášela, nedávala mi smysl, spousta věcí mi přišla a přijde do dnes naprosto zbytečná a to i v práci, proto mám jen základní školu. Prošla jsem si šikanou, mírnější formou zneužívání, ze strany rodiny, ale nebylo to nedobrovolné, ve 12 letech jsem předávkovala léky, pak znovu ve 14, neviděla jsem smysl v životě a vlastně v ničem. Nikdy se to odborníkem neřešilo. Nyní nad sebevraždou neuvažuji, ale ráda bych žila jinak, sama si vytvořila život, který mě bude dávat smysl, manifestovat. Chtěla bych do budoucna začít podnikat a vytvořit prostor, který bude velmi pozitivně působit na nervovou soustavu člověka a bude pomáhat uklidňovat ostatní v tomto chaotickém světě, který vyžaduje stale vic a vic. Jenže splíny, pocit beznaděje, mírné deprese, nervozity a úzkosti se mi často vrací. Tak nějak nevím čeho se chytnout… Terapie a psychologové nejsou pro mě finančně únosné.
Děkuji za odpověď
Dobrý den i Vám,
oceňuji, že za sebou máte sedmiměsíční abstinenci a dokázala jste se v minulosti opakovaně postavit závislostem vlastní silou. Rozumím tomu, že pokud se dlouhodobě potýkáte s vysokou citlivostí (HSP) a pocitem nepochopení okolním systémem, tak to může vést k rychlému vyčerpání a stavům úzkosti. Bez odpovídající podpory pro Vaši nervovou soustavu je přirozené, že se dostavuje pocit beznaděje a vyhoření. Všeobecně bych se na Vašem místě snažil o terapeutickou podporu, protože by bylo fajn, kdybyste sobě i dcerce vytvořila bezpečné zázemí. Co by pro by pro Vás mohlo být schůdné i z hlediska Vaší finanční situace:
Dovednosti pro emoční regulaci (DBT): To, co popisujete jako „ovládání emocemi“ a vnitřní neklid, jsou stavy, na které se velmi efektivně zaměřuje Dialektická behaviorální terapie (DBT). Pomáhá lidem s vysokou citlivostí naučit se pracovat s intenzivními pocity, aniž by je to paralyzovalo nebo vedlo k úniku (např. k návykovým látkám). V České republice existují programy hrazené pojišťovnou (stacionáře nebo ambulance), kde se tyto dovednosti učí ve skupině i individuálně. Píšete, že psychoterapeutická podpora je pro Vás finančně neúnosná. Většina zdravotních pojišťoven (VZP, ZP MV ČR a další) dnes nabízí programy, kde proplácí až 10 terapeutických sezení (cca 500–700 Kč na sezení) u vybraných soukromých terapeutů. Pokud na Vás padne akutní tíseň nebo pocit, že nevíte kudy kam, můžete využít bezplatné služby center jako RIAPS nebo krizová centra v rámci psychiatrických nemocnic, kde s Vámi situaci proberou okamžitě. Doporučuji Vám začít tím, že se podíváte na stránky své zdravotní pojišťovny na program „duševní zdraví“ nebo kontaktujete nejbližší Centrum duševního zdraví ve Vašem okolí.
Držím palce a přeji Vám, aby pro Vás byla terapie dobrou oporou. Mějte se hezky, Jan Gruber
Dotaz administrovala: Bc. Radoslava Kačenková
Dominika
Dobrý den, píši Vám, protože nevím co se sebou a jak se změnit. Je mi 32 let, mám dcerku 6 let, procházím už sedmi měsíční abstinencí od alkoholu a marihuany. V dřívějších letech, jsem po etapách šňupala Pervitin, z toho jsem se vždy dostala sama. Trápí mě pár věcí. Časté vyhoření v pracích. Jsem HSP, do každé práce nastoupím na 100%, dávám do toho vše a pak mě to přestane bavit a musím odejít, protože to psychicky ani emočně nezvládám. Mám pocit, že mě ovládají emoce, cítím úzkost, vnitřní oblak a nedokážu si plně užívat přítomný okamžik. Bývám skleslá a unavená. Přijde mi jako bych nezapadla do systému, vadí mi být pod někým zaměstnaná, řídit se pravidly, nemít možnost si sama určovat svou pracovní dobu a nemít svobodu. Toto se semnou táhne od dětství, školu jsem nesnášela, nedávala mi smysl, spousta věcí mi přišla a přijde do dnes naprosto zbytečná a to i v práci, proto mám jen základní školu. Prošla jsem si šikanou, mírnější formou zneužívání, ze strany rodiny, ale nebylo to nedobrovolné, ve 12 letech jsem předávkovala léky, pak znovu ve 14, neviděla jsem smysl v životě a vlastně v ničem. Nikdy se to odborníkem neřešilo. Nyní nad sebevraždou neuvažuji, ale ráda bych žila jinak, sama si vytvořila život, který mě bude dávat smysl, manifestovat. Chtěla bych do budoucna začít podnikat a vytvořit prostor, který bude velmi pozitivně působit na nervovou soustavu člověka a bude pomáhat uklidňovat ostatní v tomto chaotickém světě, který vyžaduje stale vic a vic. Jenže splíny, pocit beznaděje, mírné deprese, nervozity a úzkosti se mi často vrací. Tak nějak nevím čeho se chytnout… Terapie a psychologové nejsou pro mě finančně únosné.
Děkuji za odpověď
Dobrý den i Vám,
oceňuji, že za sebou máte sedmiměsíční abstinenci a dokázala jste se v minulosti opakovaně postavit závislostem vlastní silou. Rozumím tomu, že pokud se dlouhodobě potýkáte s vysokou citlivostí (HSP) a pocitem nepochopení okolním systémem, tak to může vést k rychlému vyčerpání a stavům úzkosti. Bez odpovídající podpory pro Vaši nervovou soustavu je přirozené, že se dostavuje pocit beznaděje a vyhoření. Všeobecně bych se na Vašem místě snažil o terapeutickou podporu, protože by bylo fajn, kdybyste sobě i dcerce vytvořila bezpečné zázemí. Co by pro by pro Vás mohlo být schůdné i z hlediska Vaší finanční situace:
Dovednosti pro emoční regulaci (DBT): To, co popisujete jako „ovládání emocemi“ a vnitřní neklid, jsou stavy, na které se velmi efektivně zaměřuje Dialektická behaviorální terapie (DBT). Pomáhá lidem s vysokou citlivostí naučit se pracovat s intenzivními pocity, aniž by je to paralyzovalo nebo vedlo k úniku (např. k návykovým látkám). V České republice existují programy hrazené pojišťovnou (stacionáře nebo ambulance), kde se tyto dovednosti učí ve skupině i individuálně. Píšete, že psychoterapeutická podpora je pro Vás finančně neúnosná. Většina zdravotních pojišťoven (VZP, ZP MV ČR a další) dnes nabízí programy, kde proplácí až 10 terapeutických sezení (cca 500–700 Kč na sezení) u vybraných soukromých terapeutů. Pokud na Vás padne akutní tíseň nebo pocit, že nevíte kudy kam, můžete využít bezplatné služby center jako RIAPS nebo krizová centra v rámci psychiatrických nemocnic, kde s Vámi situaci proberou okamžitě. Doporučuji Vám začít tím, že se podíváte na stránky své zdravotní pojišťovny na program „duševní zdraví“ nebo kontaktujete nejbližší Centrum duševního zdraví ve Vašem okolí.
Držím palce a přeji Vám, aby pro Vás byla terapie dobrou oporou. Mějte se hezky, Jan Gruber
Dotaz administrovala: Bc. Radoslava Kačenková