Vážená Ájo, 

děkuji za Váš dotaz a důvěru v iPoradnu.

To, co popisujete, zní opravdu vyčerpávající. Když člověk dlouhodobě řeší zdraví, omezení, lékaře, nejistotu a ještě ví, že stres může stav zhoršovat, je úplně pochopitelné, že je někdy smutný, unavený nebo brečí. Neznamená to, že to nezvládáte — spíš že toho nesete hodně už dlouho.

 

Z toho, co píšete, slyším několik vrstev najednou: samotné zdravotní obtíže, únavu z nekončící léčby, strach z antibiotik a vedlejších účinků, stres z lékařů a taky sociální vyčerpání („už nechci pořád vysvětlovat“). To je hodně na jednoho člověka.

 

Co bývá u dlouhodobých zdravotních problémů užitečné? Jak se s nimi vyrovnat?

 

Přestat od sebe čekat, že člověk bude „“v pohodě““. Někdy si člověk s chronickými zdravotními obtížemi může myslet, že by se už přes to měl přenést, měl by to přijmout. Jenže s chronickou nemocí se člověk vyrovnává postupně, občas truchlí nad tím, co vše již nemůže zvládnout nebo si nemůže dovolit. Může být smutný nad ztrátou různých možností, podobně jako při ztrátě někoho blízkého. A tak je normální, že občas situaci zvládáte lépe a občas ne.

 

Dobré je také zkusit si uvědomit, co mohu ovlivnit a co ne. Můžete ovlivnit organizaci péče o sebe, přípravu na návštěvu lékaře, koho pustím k informacím o svém zdravotním stavu, jak pracuji se stresem. Nemůžete ovlivnit délku léčby, občasnou potřebu antibiotik, reakce těla. To druhé člověka vyčerpává nejvíc.

 

Strach z antibiotik a vedlejších účinků. Když je člověk dlouhodobě přetížený nebo již něco zažil, mozek začne očekávat problémy. Někdy pomáhá, zeptat se lékaře úplně konkrétně, jaké vedlejší účinky jsou časté a co je důvod ho kontaktovat. Nečíst rady na internetu. A realisticky si připomenout, – ano, bylo to nepříjemné, ale zvládla jsem to. Strach se často zmenší, když máme plán „“co když““.

 

Máte právo být unavená z vysvětlování okolí. Vytvořte si krátkou verzi „“Pořád řeším zdraví, je to dlouhodobé a nechci o tom víc mluvit““. Nemáte povinnost nic a nikomu vysvětlovat.

 

A protože z Vašeho dotazu cítím dlouhodobý stres, pokuste se snížit hladinu zátěže. Pomáhá například krátká procházka, pobyt venku, kontakt se zvířetem, něco na zaměstnání hlavy bez výkonu (seriál, audiokniha, zahrada, ruční práce), psaní si obav před kontrolou u lékaře, aromaterapie. Ne jako „“pozitivní myšlení““, ale jako regulace nervového systému.

 

Na závěr – píšete, že býváte nešťastná a občas brečíte. Nemusí to znamenat depresi, ale je dobré hlídat, jestli se nepřidává beznaděj, ztráta radosti, nespavost nebo pocit, že už nemáte sílu. Pokud ano, stálo by za zvážení probrat to i s praktickým lékařem nebo psychologem — ne proto, že by to bylo „v hlavě“, ale protože dlouhodobá nemoc a psychika se navzájem ovlivňují.

 

Přeji Vám hodně sil na Vaší nelehké cestě životem.

 

S přáním všeho dobrého doc. PhDr. Marie Macková PhD. a asistenční pes Draco

Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová