Dobrý den, 

 

děkujeme za důvěru, se kterou se na naši poradnu obracíte. To, co právě zažíváte, je nesmírně náročné. Ztratit firmu – tedy část své identity, smyslu a nezávislosti, zjistit, že vztah, který jste prožívala a rozvíjela, byl celou dobu zatížený lží, a navíc čelit obavě o vlastní zdraví – to jsou tři zásahy, které by samy o sobě dokázaly srazit člověka na kolena. Vy je zažíváte všechny najednou. To, že cítíte vyčerpanost, vyděšenost, zmatenost a pocit roztrhanosti na milion kousků, není známka slabosti – je to lidská reakce na brutální přetížení. 

 

Možná je teď čas zpomalit a zjednodušit své aktivity a rozhodnutí na nejmenší možné kroky. Nemusíte nyní vědět, co chcete od života, není čas pro to být výkonná, silná. Možná to, co od Vás nyní život potřebuje, je zpomalit a přežít den, hodinu, minutu. Tím, že zredukujete svět na základní věci, jako je najíst se, vyspat se, zavolat někomu, komu věříte, zhluboka dýchat a být k sobě laskavá, je přesně to, co Váš organismus potřebuje, aby se vrátil postupně do vyrovnaného stavu. 

 

Je naší mysli vlastní hledat smysl v chaosu, a tak často vytváří nejrůznější příběhy. Někdy nás to táhne ke katastrofickým scénářům a jednoznačným prognózám. Je to čas, kdy můžeme naši mysl naučit, že i z náročných období můžeme vyjít posilněni a že negativní události nemusí mít vždy negativní dopad pro náš život. Ale v současné době, kdy tyto události prožíváte relativně čerstvě, se snažte vnímat situace tak, jak jsou. Opírejte se o realitu (to, co je teď), nikoli o strach („co když“). Máte bulku – zítra jdete na vyšetření – nevíte, co to je – počkáte na výsledky. Přišla jste o firmu – ano, je to ztráta – ale nejspíš ne konec pracovního naplnění. Partner Vás zradil – bolí to – ale nyní víte, co je pravda a nežijete v iluzi. 

 

Myslete na sebe. Buďte k sobě laskavá. Dopřejte si prostor, který potřebujete. Je v pořádku brečet, křičet, nadávat, nezvládat všechno, odmítnout odpovídat na zprávy, nepůsobit „v pohodě“. Tvář není důležitá, duše ano. Buďte k sobě laskavá tak, jako byste si byla kamarádkou, která by Vám říkala „Já už fakt nemůžu…“ Co byste jí řekla? 

 

Na mnohé situace není dobré, aby byl člověk sám. Podpora a důvěra jsou základem pro překonání náročných situací. Sdílejte a nechte se podpořit od svých blízkých v rodině, mezi kamarády, od kohokoli, kdo Vás má rád a umí Vás vyslechnout. Nejde o to, aby Vám radili. Jen aby byli vedle Vás, s Vámi. Zároveň nejen pro tyto situace jsou tady psychoterapeuti, kteří Vám mohou poskytnout bezpečné místo své pracovny (nebo online prostoru) a krok za krokem provést tímto obdobím. Prosím, nezůstávejte v tom sama. 

 

Je přirozené klást si otázku proč. „Co mi tím vesmír říká?“ „Proč se mi to všechno děje?“ „A proč teď a proč najednou?“ Zdá se mi, že smysl se nerodí v okamžiku bolesti, ale až v tom, co z bolesti vyroste, jaký význam těmto událostem dáme. Nyní můžete prožívat naději, že i z těchto okolností může něco vyrůst – nový vztah k sobě, k životu, k pracovnímu naplnění, k hodnotám, k lásce bez lži. Ale nyní tomu dejte prostor. Jste hrdinou každého dne, kterém projdete. 

 

Na závěr Vám chci připomenout, že v opuštěnosti, osamocenosti, nejasnosti se člověk vnímá jinak, má jinou optiku pro své okolí a blízké. Proto se nerozhodujte hned, nechte pro velká rozhodnutí čas. Je to i zajímavý čas, kdy se k Vám budou různí lidé vztahovat různě. Někdo Vás mile překvapí, jiný svou reakcí možná zklame. 

 

I když se Vám dějí těžké věci jste nadále člověk hodný lásky, úcty a přijetí. Zasluhujete si tu nejlepší péči a podporu. Tohle by mohl být takový konec jedné kapitoly. A to, jak a kdy začnete psát tu další, rozpoznáte. Někdy začínáme vidět světlo, když je největší tma. A i když teď stojíte na dně, věřte, že právě tam začíná cesta vzhůru. Buďte prosím vnímavá ke světlu a laskavá k sobě. 

 

Mgr. et Bc. Eva Šobáňová

 

Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová