Tereza
Mám dvě vnoučata. Chlapec má 8 let a holčička má 5 let. Jejich rodiče se rozvedli. Děti jsou ve společné péči rodičů. Není to vůbec lehké. Holčička mívá záchvaty vzteku , když je s maminkou. Vždycky si chce něco vyvzdorovat. Chtěla bych ji pomoci,ale nevím,jak na tak malé dítě. Tereza
Dobrý den,
situace, kterou popisujete potřebuje hodně trpělivosti. Nevím, jak dlouho jsou rodiče rozvedení, ale pro děti je vyrovnání se s touto situací velmi složité. Každé dítě reaguje jinak. Ztratilo jistotu, chtělo by mít vše jako dřív, neumí si to vysvětlit, v každém věku a i individuálně je to jinak.
Je vhodné, abyste dětem dávali svoji lásku, podporu, jistotu… Nemají rády, když se jich my dospělí stále ptáme, co bylo u druhého rodiče, ještě horší, pokud rodiče za rozvod kritizujeme, ukazujeme jejich chyby, podporujeme jednoho proti druhému. Vztahy si musejí rodiče vyřešit, my dětem jen dáváme svým chováním na vědomí, že pořád mají mámu a tátu, i když nejsou už spolu. A pokud si řeknou, tak si s nimi o situaci povídat, ale nenutit je. Je dobré, když vědí, že jste tam pro ně. Často nechtějí vyprávět, jak se u druhého rodiče měly, musejí „“přepnout „“ z jednoho prostředí do druhého a to chvíli trvá.
Přeji Vám hodně trpělivosti, pochopení a Vašim vnoučatům hodně lásky od všech blízkých.
Ilona Pešová
Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová
Tereza
Mám dvě vnoučata. Chlapec má 8 let a holčička má 5 let. Jejich rodiče se rozvedli. Děti jsou ve společné péči rodičů. Není to vůbec lehké. Holčička mívá záchvaty vzteku , když je s maminkou. Vždycky si chce něco vyvzdorovat. Chtěla bych ji pomoci,ale nevím,jak na tak malé dítě. Tereza
Dobrý den,
situace, kterou popisujete potřebuje hodně trpělivosti. Nevím, jak dlouho jsou rodiče rozvedení, ale pro děti je vyrovnání se s touto situací velmi složité. Každé dítě reaguje jinak. Ztratilo jistotu, chtělo by mít vše jako dřív, neumí si to vysvětlit, v každém věku a i individuálně je to jinak.
Je vhodné, abyste dětem dávali svoji lásku, podporu, jistotu… Nemají rády, když se jich my dospělí stále ptáme, co bylo u druhého rodiče, ještě horší, pokud rodiče za rozvod kritizujeme, ukazujeme jejich chyby, podporujeme jednoho proti druhému. Vztahy si musejí rodiče vyřešit, my dětem jen dáváme svým chováním na vědomí, že pořád mají mámu a tátu, i když nejsou už spolu. A pokud si řeknou, tak si s nimi o situaci povídat, ale nenutit je. Je dobré, když vědí, že jste tam pro ně. Často nechtějí vyprávět, jak se u druhého rodiče měly, musejí „“přepnout „“ z jednoho prostředí do druhého a to chvíli trvá.
Přeji Vám hodně trpělivosti, pochopení a Vašim vnoučatům hodně lásky od všech blízkých.
Ilona Pešová
Dotaz administrovala: Bc. Andrea Rakušanová