Marie
Dobrý den, mohla bych se zeptat, zda má někdo zkušenosti mezi dětmi ve škole? Přesněji 6.třída, je v kolektivu kluk, který je téměř od 2 roky starší, snad má i označení PP (pedagogická podpora) a je k ostatním – převážně klukům vlezlý. Kolektiv už ho moc nechce přijmout mezi sebe, asi ho jen trpělivě snáší… Spíš mi jde o to vědět, jak se chovat, co udělat, aby se ho ostatní děti (převážně můj syn) zbavili napořád, aby neobtěžoval, neoslovoval, nechodil za ním atd.
Chování problémového kluka začíná velkou vstřícností, zájmem a ochotou…., a jakmile vidí, že má „kamaráda jistého“, začne urážet, ponižovat, kazit mu radost (když se těší někam na výlet)… atd. Dopadne to tak, že kamarád se naštve a nějaký čas s problémovým klukem nemluví. Takto se to opakuje již 3. – 4. rok a opravdu se nevíme rady, jak na kluka reagovat a definitivně se ho zbavit.
Můj syn po těchto několika zkušenostech už nemá jakýkoli zájem být v blízkosti tohoto kluka ani se s ním kamarádit. Vidí, že ten kluk myslí jen na sebe, je manipulativní a jako s takovým člověkem nechce trávit čas a nechce jím být obtěžován. Učitelky toho moc nezmůžou, nemají logicky moc pravomocí, jeho matka si svého chudáčka chrání a naopak obviňuje okolí z nedostatku empatie a pochopení….
Co s tím? Je nějaká rada, jak vydržet s tímto klukem ve třídě, dát mu jasně na srozuměnou, že o kamarádství a následné urážení (zklamání a citovou bolest) nestojíme? Co udělat, co mu říct? Přece by stačilo, kdyby si mého syna nevšímal a spousty dalších dětí, které víc než jasně ukazují nezájem o něj. Ten kluk má ovšem „hroší kůži“ a dál doráží, ovlivňuje, přemlouvá… je to únavné a neustále obtěžující, rušivé…..
Co udělat, aby se s touto situací dalo vydržet? Díky moc předem za odpověď. Marie
Bc. Natálie Pašková, studentka psychologie
Dobrý den, Marie,
první bych Vám chtěla poděkovat, že se s důvěrou obracíte na naši poradnu.
Píšete, že už třetím, čtvrtým rokem má Váš syn ve třídě spolužáka, který vypadá, že se chce s dětmi přátelit, ale později se stává, že začne druhé ponižovat, urážet nebo jim kazit radost. Zároveň popisujete, že Váš syn už po opakovaných zkušenostech o kontakt s tímto chlapcem nestojí a nechce s ním trávit čas. Umím si představit, že trávit v takovém prostředí každý den musí být pro Vašeho syna náročné a vyčerpávající.
Chtěla bych Vás ocenit za to, že hledáte konkrétní způsoby, jak synovi pomoci. Je vidět, že Vám na něm a na tom, aby se ve třídě cítil dobře, opravdu záleží. Je pochopitelné, pokud se ve Vás v této situaci hromadí vztek nebo bezmoc – jde o dlouhodobou záležitost, která se dotýká Vašeho dítěte a jeho každodenního fungování ve třídě.
Z toho, jak spolužáka popisujete, může jeho chování na ostatní působit nepředvídatelně a náročně. U některých dětí se stává, že mají potíže rozpoznat, kdy už je jejich chování druhým nepříjemné, nebo jak si vztahy udržet. To ale nic nemění na tom, že Váš syn má právo se s ním nebavit.
V souvislosti s tím mě napadá, že byste si mohla promluvit se synem o tom, jak si stanovovat hranice. Vysvětlit mu, že je v pořádku, když se s chlapcem nechce přátelit a že se může jasně vyjádřit, že o to nestojí. Možností je také předstírat nezájem a na snahy spolužáka nijak nereagovat – ani smíchem, ani vztekem, přestože osvojit si takové nereagování může být zpočátku těžké. Můžete mu navrhnout pár vět, které může v nepříjemné situaci říct. Například: “Teď se s tebou nechci bavit, jdu za klukama.” Někdy se totiž děje, že i negativní reakce, jako je vztek nebo rozčilení, mohou pro některé děti představovat formu pozornosti, a tím jejich chování spíše udržovat.
Zmiňujete také, že učitelky toho podle Vás mnoho nezmohou. Přemýšlím, jestli jste to s nimi zkoušela řešit, například na třídních schůzkách. Pokud ano, můžete se zkusit obrátit i na pracovníky školního poradenského pracoviště, tedy metodika prevence či školního psychologa. Ti mohou s třídou pracovat na vztazích mezi dětmi a na zlepšování klimatu ve třídě. Na řešení této situace tak nemusíte být sama. Zároveň mám však potřebu zmínit, že vzhledem k délce trvání problémů je výhled na jejich zlepšení také dlouhodobý, a tak bych Vás chtěla podpořit v trpělivosti.
Píšete, že byste chtěla, aby se syn a jeho spolužáci kluka s nevhodným chováním zbavili napořád. To bohužel ve školním kolektivu nebývá možné. V tuto chvíli může být užitečné zaměřit se na to, aby se Váš syn učil, jak v podobných situacích jednat a jak si chránit svůj prostor. Pokud by se však situace ve třídě zhoršovala, je určitě na místě obrátit se na školu znovu a hledat společně další možnosti řešení.
Budu Vám i Vašemu synovi držet palce, aby se situace ve třídě zlepšila.
S pozdravem
Natálie Pašková, studentka psychologie
Mgr. Martina Žabková, garantka psychologického poradenství
Dotaz administrovala: Bc. Radoslava Kačenková
Marie
Dobrý den, mohla bych se zeptat, zda má někdo zkušenosti mezi dětmi ve škole? Přesněji 6.třída, je v kolektivu kluk, který je téměř od 2 roky starší, snad má i označení PP (pedagogická podpora) a je k ostatním – převážně klukům vlezlý. Kolektiv už ho moc nechce přijmout mezi sebe, asi ho jen trpělivě snáší… Spíš mi jde o to vědět, jak se chovat, co udělat, aby se ho ostatní děti (převážně můj syn) zbavili napořád, aby neobtěžoval, neoslovoval, nechodil za ním atd.
Chování problémového kluka začíná velkou vstřícností, zájmem a ochotou…., a jakmile vidí, že má „kamaráda jistého“, začne urážet, ponižovat, kazit mu radost (když se těší někam na výlet)… atd. Dopadne to tak, že kamarád se naštve a nějaký čas s problémovým klukem nemluví. Takto se to opakuje již 3. – 4. rok a opravdu se nevíme rady, jak na kluka reagovat a definitivně se ho zbavit.
Můj syn po těchto několika zkušenostech už nemá jakýkoli zájem být v blízkosti tohoto kluka ani se s ním kamarádit. Vidí, že ten kluk myslí jen na sebe, je manipulativní a jako s takovým člověkem nechce trávit čas a nechce jím být obtěžován. Učitelky toho moc nezmůžou, nemají logicky moc pravomocí, jeho matka si svého chudáčka chrání a naopak obviňuje okolí z nedostatku empatie a pochopení….
Co s tím? Je nějaká rada, jak vydržet s tímto klukem ve třídě, dát mu jasně na srozuměnou, že o kamarádství a následné urážení (zklamání a citovou bolest) nestojíme? Co udělat, co mu říct? Přece by stačilo, kdyby si mého syna nevšímal a spousty dalších dětí, které víc než jasně ukazují nezájem o něj. Ten kluk má ovšem „hroší kůži“ a dál doráží, ovlivňuje, přemlouvá… je to únavné a neustále obtěžující, rušivé…..
Co udělat, aby se s touto situací dalo vydržet? Díky moc předem za odpověď. Marie
Bc. Natálie Pašková, studentka psychologie
Dobrý den, Marie,
první bych Vám chtěla poděkovat, že se s důvěrou obracíte na naši poradnu.
Píšete, že už třetím, čtvrtým rokem má Váš syn ve třídě spolužáka, který vypadá, že se chce s dětmi přátelit, ale později se stává, že začne druhé ponižovat, urážet nebo jim kazit radost. Zároveň popisujete, že Váš syn už po opakovaných zkušenostech o kontakt s tímto chlapcem nestojí a nechce s ním trávit čas. Umím si představit, že trávit v takovém prostředí každý den musí být pro Vašeho syna náročné a vyčerpávající.
Chtěla bych Vás ocenit za to, že hledáte konkrétní způsoby, jak synovi pomoci. Je vidět, že Vám na něm a na tom, aby se ve třídě cítil dobře, opravdu záleží. Je pochopitelné, pokud se ve Vás v této situaci hromadí vztek nebo bezmoc – jde o dlouhodobou záležitost, která se dotýká Vašeho dítěte a jeho každodenního fungování ve třídě.
Z toho, jak spolužáka popisujete, může jeho chování na ostatní působit nepředvídatelně a náročně. U některých dětí se stává, že mají potíže rozpoznat, kdy už je jejich chování druhým nepříjemné, nebo jak si vztahy udržet. To ale nic nemění na tom, že Váš syn má právo se s ním nebavit.
V souvislosti s tím mě napadá, že byste si mohla promluvit se synem o tom, jak si stanovovat hranice. Vysvětlit mu, že je v pořádku, když se s chlapcem nechce přátelit a že se může jasně vyjádřit, že o to nestojí. Možností je také předstírat nezájem a na snahy spolužáka nijak nereagovat – ani smíchem, ani vztekem, přestože osvojit si takové nereagování může být zpočátku těžké. Můžete mu navrhnout pár vět, které může v nepříjemné situaci říct. Například: “Teď se s tebou nechci bavit, jdu za klukama.” Někdy se totiž děje, že i negativní reakce, jako je vztek nebo rozčilení, mohou pro některé děti představovat formu pozornosti, a tím jejich chování spíše udržovat.
Zmiňujete také, že učitelky toho podle Vás mnoho nezmohou. Přemýšlím, jestli jste to s nimi zkoušela řešit, například na třídních schůzkách. Pokud ano, můžete se zkusit obrátit i na pracovníky školního poradenského pracoviště, tedy metodika prevence či školního psychologa. Ti mohou s třídou pracovat na vztazích mezi dětmi a na zlepšování klimatu ve třídě. Na řešení této situace tak nemusíte být sama. Zároveň mám však potřebu zmínit, že vzhledem k délce trvání problémů je výhled na jejich zlepšení také dlouhodobý, a tak bych Vás chtěla podpořit v trpělivosti.
Píšete, že byste chtěla, aby se syn a jeho spolužáci kluka s nevhodným chováním zbavili napořád. To bohužel ve školním kolektivu nebývá možné. V tuto chvíli může být užitečné zaměřit se na to, aby se Váš syn učil, jak v podobných situacích jednat a jak si chránit svůj prostor. Pokud by se však situace ve třídě zhoršovala, je určitě na místě obrátit se na školu znovu a hledat společně další možnosti řešení.
Budu Vám i Vašemu synovi držet palce, aby se situace ve třídě zlepšila.
S pozdravem
Natálie Pašková, studentka psychologie
Mgr. Martina Žabková, garantka psychologického poradenství
Dotaz administrovala: Bc. Radoslava Kačenková