Dobrý den i Vám,

rozumím, že pokud člověk dva roky žije v prostředí, kde je opakovaně vystaven hluku, který nemůže ovlivnit ani předvídat, je přirozené, že se jeho psychika začne vyčerpávat. Mnoho lidí si pak začne všímat každého zvuku mnohem intenzivněji než dříve. Není to známka slabosti ani přecitlivělosti – je to způsob, jakým se mozek snaží chránit před tím, co vnímá jako zátěž.Ve Vašem dopise mě zaujala jedna věta: „Potřebuji dokázat to nevnímat.“ Bohužel právě to bývá velmi obtížné. Čím více se snažíme nějaký zvuk nevnímat, tím více na něj mozek zaměřuje pozornost. Je to podobné, jako když si řeknete, že teď rozhodně nesmíte myslet na růžového slona – okamžitě se objeví. Proto bych Vám doporučil zkusit jiný přístup – nebojujte, ale pracujte se svou reakcí na zvuk. Když se ozve štěkot, zkuste si vědomě říct: „Ano, zase štěká pes. Nelíbí se mi to, ale právě teď s tím nic neudělám.“ Může to znít jednoduše, ale právě přijetí reality v daném okamžiku často spotřebuje mnohem méně psychické energie než neustálý vnitřní boj.Současně je důležité vracet svou pozornost zpět k tomu, co právě děláte. Mozek se totiž dá postupně trénovat podobně jako sval. Když si všimnete, že znovu posloucháte, jestli psi ještě štěkají, zkuste svou pozornost vědomě vrátit ke knize, práci na zahradě, rozhovoru nebo jiné činnosti. Ze začátku to nepůjde snadno, ale opakováním se tato dovednost zlepšuje.Velmi důležité je také dopřát nervové soustavě pravidelný odpočinek. Pokud máte možnost, choďte na místa, kde je klid – do lesa, do parku, kde Vaše hlava nemusí být stále ve střehu. Nejde o útěk před problémem, ale o regenerci organismu, který je dlouhodobě přetížený. Píšete také o pocitu bezmoci, protože máte dojem, že nikdo situaci neřeší. Právě bezmoc bývá psychicky často ještě náročnější než samotný hluk. Proto bych doporučil rozlišovat mezi tím, co můžete ovlivnit, a tím, co momentálně ovlivnit nemůžete. Chování sousedů ani jejich psů pravděpodobně nezměníte sama. Můžete ale ovlivnit způsob, jak pečujete o sebe, jak odpočíváte, jak pracujete se stresem a jak chráníte své psychické zdraví. Pokud byste měla pocit, že se Vaše psychické vyčerpání dál prohlubuje, bylo by vhodné obrátit se na psychologa. Ne proto, že by problém byl „ve Vás“, ale proto, že dlouhodobý stres z prostředí může vést k tomu, že nervová soustava zůstává stále v pohotovosti. S tím se dá odborně pracovat a lidem se často výrazně uleví. Cílem není stát se člověkem, kterému štěkot už nikdy nebude vadit, ale aby Vám nebral energii pro život.

Přeji Vám, aby se Vám podařilo najít alespoň kousek klidu i v náročné situaci, a držím palce, abyste ji dokázala posunout k lepšímu. Jan Gruber

 

Dotaz administrovala: Bc. Radoslava Kačenková