1. odpověď:

Dobrý den, Iveto,

děkujeme za Váš dotaz do naší poradny. Ptáte se, zda je možné podávat v restauraci alkohol dospělému člověku s Downovým syndromem a za jakých podmínek mu ho lze odepřít.

Pokud je člověk starší 18 ti let tak mu alkohol má být prodán bez ohledu na to, zda má omezení svéprávnosti nebo ne. Skutečnost je taková, že ne vždy má člověk s Downovým syndromem omezení svéprávnosti, i když má opatrovníka. Často platí obecné pravidlo, že pokud je zákazník již hodně pod vlivem alkoholu a vzbuzuje veřejné pohoršení, je nebezpečný sobě nebo svému okolí, měla by být přivolána hlídka Policie ČR a ta by měla rozhodnout o dalším postupu- odvoz do zdravotnického zařízení apod.

Samozřejmě se zde nabízí možnost této situaci předejít a pokud obsluha vidí, že zákazník začíná být v podnapilém stavu, tak mu doporučit nealkoholický nápoj, dát si pauzu v konzumaci apod. Oporu v zákoně to, ale nemá.

V případě dalších dotazů se na nás můžete znovu obrátit.

S pozdravem
Eva Aigelová

 

2. odpověď:

Dobrý den, Iveto, děkuji moc za zajímavý dotaz. Na Váš dotaz se dá odpovědět z právního, etického i praktického hlediska. Níže rozepisuji jednotlivé aspekty, které mě napadají z mých odborných zkušeností.

1. Právní stránka

V České republice neexistuje (bohužel nebo o ni nevím) žádné ustanovení, které by zakazovalo podávání alkoholu dospělé osobě na základě jejího zdravotního stavu nebo zdravotního postižení, včetně Downova syndromu. Pokud je daná osoba plnoletá a svéprávná (nebyla jí omezena svéprávnost soudním rozhodnutím), má stejná práva jako kdokoliv jiný, tedy i právo zakoupit a konzumovat alkohol. Na druhou stranu je potřeba říct a to bych asi zvýrazněl tučně, že prodej alkoholu lze odmítnout, pokud je osoba evidentně pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek, nebo pokud prodejce vyhodnotí, že může dojít k ohrožení zdraví nebo veřejného pořádku. Bohužel za barem dost často nejsou fundovaní lidé a nedokáží zcela rozpoznat riziko pro daného člověka a to je kámen úrazu, který neomlouvám, ale zkrátka tak to je.

2. Etická stránka

Co se týče etické stránky, tak je potřeba sdělit, že osoby s Downovým syndromem mají právo na rovnocenné zacházení. Pokud je osoba svéprávná a chce si objednat alkohol, měl by personál postupovat stejně jako u ostatních zákazníků. Leč rozumím tomu, že ta míra a zdravotní riziko může být pro danou osobu ohrožující. A tak tedy zdůrazním, že pokud existuje reálná obava, že by alkohol mohl způsobit výrazné ohrožení zdraví této osoby (např. z důvodu zdravotních komplikací nebo nebezpečného chování), je na místě zvážit, zda nezasáhnout, například jemně zjistit další okolnosti a případně odmítnout podání alkoholu.

3. Praktická stránka

A nyní k praktické stránce, pokud osoba s Downovým syndromem objednává alkohol a zároveň dává najevo, že se chce „opít“, je vhodné zohlednit celkovou situaci. Asi není potřeba si ani pokládat otázku, jestli je sama nebo jestli může být schopná bezpečně odejít domů? Jelikož je to zkrátka pro danou osobu ohrožující, ale to ví bohužel lidé v pomáhajících profesích, kteří jsou odborníci nebo lidé, kteří jsou blízcí a setkávají se s daným člověkem často. A v tomto případě restaurace či bar má právo odmítnout prodej alkoholu, pokud existuje podezření, že jeho konzumace povede k nebezpečným situacím nebo ohrožení zdraví, ale opět se dostáváme k otázce jak moc fundovaný a zkušený člověk za barem je.

4. Jak se můžete „zastat“ této osoby?

Pokud by obsluha odmítla prodat alkohol pouze kvůli tomu, že má dotyčný Downův syndrom, mohli byste upozornit, že takové jednání by mohlo být diskriminační. Na druhou stranu, pokud však obsluha odmítne podat či prodat alkohol z obavy o zdraví nebo bezpečnost, je to legitimní důvod, který by měl být respektován. A i na ten může někdo kdo doprovází daného člověka upozornit.

Shrnutí

Osoba s Downovým syndromem má právo na stejný přístup jako ostatní dospělí, pokud není omezena v právní způsobilosti. Avšak obsluha má také právo odmítnout podání alkoholu v případě, že by mohlo dojít k ohrožení zdraví nebo veřejného pořádku. Záleží tedy na konkrétním posouzení situace, přičemž důstojnost a práva této osoby by měly být vždy respektovány. Pokud se chcete takových lidí veřejně zastat, můžete upozorňovat na rovnost a nediskriminaci, ale zároveň respektovat obavy o jejich bezpečnost a to především. Jedna věc je přirozené riziko, který člověk podstoupí v uvozovkách v dané situaci a druhá záležitost je, že člověk by měl v takových situacích nejspíše postupovat lidsky, citlivě a zajímat se stejně jako kdyby tam na baru seděl nešťastný, zklamaný člověk nebo člověk, který se opíjí, tak projev jistého zájmu může být preventivní záležitostí. Každý člověk, který je v situaci, kdy ze zdravotního či jiného hlediska nedokáže vyhodnotit rizika svého konání, chování, tak ohrožuje sám sebe a dle mého lidskou povinností nás všech je mu pomoci a ozvat se. Snad jsem Vám odpověděl na danou otázku. Sice trochu ze široka, ale chtěl jsem, abyste měla celý kontext situace i z jiného úhlu.

Ještě jednou díky za dotaz, s přáním všeho dobrého.

Robert Knebl

Dotaz administrovala: Jitka Fialová pracovnice v sociálních službách