A.
Dobrý den,
nacházím se v životní situaci, kterou vnímám jako dlouhodobě velmi obtížnou.
V jednom domě žijeme se sourozencem, byty mají společné zázemi, jedná se o upravený rodinný dům. Sourozenec je dlouhodobě chronicky nemocný, v současnosti v plném invalidním důchodu, já jsem zaměstnán. Vlastní rodiny nemáme ani jeden z nás.
On ujišťuje sebe i mne, že nesu přinejmenším významný podíl viny na jeho současném stavu. Několikrát do roka dojde ke zhoršení jeho stavu, kvůli kterému je třeba přivolat záchrannou službu. Dokonce se stalo (zatím jen 1x), že jeho stav se spojil s projevy fyzické agrese, kdy jsem se cítil ohrožen, takže spolu se záchrannou službou zasahovala i policejní hlídka. Od té doby jsem stále na pozoru, abych neeskaloval situaci.
Pomoc nelze nalézt nikde: sourozenec nerespektuje žádná doporučení, takže ani po zásahu záchranné služby praktického lékaře nevyhledá, předepsané léky od specialistů uživá a na kontroly dochází bez mého doprovodu.
Sám jsem bezradný, cítím se uprostřed situace osamocen, dlouhodobě vyčerpaný a bez podpory. Dokonce ztracim soucit a empatii. Mám poslední dobou děsivé sny, možná noční můry. Praktický lékař se odmítá v situaci angažovat, vlastně jen krčí rameny. Nedokážu se však od situace plně distancovat, a tak stále hledám způsoby, jak být blízko a přitom tzv. neviditelný.
Dobrý den,
děkuji za důvěru, se kterou se obracíte na naši iPoradnu. Z Vašeho e-mailu je patrné, že již dlouhou dobu nesete velmi náročnou zátěž. Žít vedle člověka, který je vážně nemocný, opakovaně zažívat krizové situace, mít obavy o jeho zdravotní stav a současně se cítit ohrožený jeho chováním, je pro jednoho člověka skutečně velmi vyčerpávající.
To, že popisujete únavu, bezradnost, osamělost, ztrátu empatie i nepříjemné sny, nevnímám jako známku Vašeho selhání, ale jako pochopitelnou reakci na dlouhodobý stres a psychické přetížení.
Z Vašeho popisu zároveň vyplývá, že jste se opakovaně snažil svému sourozenci pomoci. Přesto je důležité si uvědomit, že dospělého člověka nelze přimět ke změně ani převzít odpovědnost za jeho rozhodnutí a léčbu. To, co ovlivnit můžete, je především způsob, jakým budete pečovat o sebe a jak nastavíte hranice, které budou chránit Vaše vlastní psychické i fyzické zdraví.
Pokud jste se již někdy cítil ohrožen jeho agresivním chováním, berte prosím své pocity vážně. Vaše bezpečí je důležité a není projevem sobectví hledat způsoby, jak se chránit. Domnívám se, že by Vám v této situaci mohla prospět osobní konzultace s psychologem, kde by byl prostor zaměřit se především na Vaše prožívání, možnosti podpory, práci s dlouhodobým stresem i hledání konkrétních kroků, které Vám mohou pomoci tuto náročnou situaci zvládat. Na to jednorázová emailová odpověď nemůže stačit.
Můžete se obrátit na psychologa ve Vašem okolí nebo využít služeb některé z psychologických poraden, které bývají i zdarma. V případě zájmu Vám mohou pomoci vyhledat kontakty i pracovníci této internetové poradny. Kdybyste opět cítil ohrožení Vaší bezpečnosti nebo výrazného zhoršení zdravotního stavu sourozence, neváhejte opět kontaktovat zdravotnickou záchrannou službu nebo Policii České republiky. Pokud by sourozenec někdy začal mluvit o sebevraždě, odmítal veškerou péči a jeho stav byl zjevně závažný, je namístě přivolat rychlou zdravotnickou pomoc i bez jeho souhlasu.
Přeji Vám, abyste na tuto situaci nemusel být nadále sám. I člověk, který dlouhodobě pečuje nebo žije vedle nemocného člena rodiny, si zaslouží podporu.
S přáním všeho dobrého, Radka Pavelková
Dotaz administrovala: Bc. Radoslava Kačenková
A.
Dobrý den,
nacházím se v životní situaci, kterou vnímám jako dlouhodobě velmi obtížnou.
V jednom domě žijeme se sourozencem, byty mají společné zázemi, jedná se o upravený rodinný dům. Sourozenec je dlouhodobě chronicky nemocný, v současnosti v plném invalidním důchodu, já jsem zaměstnán. Vlastní rodiny nemáme ani jeden z nás.
On ujišťuje sebe i mne, že nesu přinejmenším významný podíl viny na jeho současném stavu. Několikrát do roka dojde ke zhoršení jeho stavu, kvůli kterému je třeba přivolat záchrannou službu. Dokonce se stalo (zatím jen 1x), že jeho stav se spojil s projevy fyzické agrese, kdy jsem se cítil ohrožen, takže spolu se záchrannou službou zasahovala i policejní hlídka. Od té doby jsem stále na pozoru, abych neeskaloval situaci.
Pomoc nelze nalézt nikde: sourozenec nerespektuje žádná doporučení, takže ani po zásahu záchranné služby praktického lékaře nevyhledá, předepsané léky od specialistů uživá a na kontroly dochází bez mého doprovodu.
Sám jsem bezradný, cítím se uprostřed situace osamocen, dlouhodobě vyčerpaný a bez podpory. Dokonce ztracim soucit a empatii. Mám poslední dobou děsivé sny, možná noční můry. Praktický lékař se odmítá v situaci angažovat, vlastně jen krčí rameny. Nedokážu se však od situace plně distancovat, a tak stále hledám způsoby, jak být blízko a přitom tzv. neviditelný.
Dobrý den,
děkuji za důvěru, se kterou se obracíte na naši iPoradnu. Z Vašeho e-mailu je patrné, že již dlouhou dobu nesete velmi náročnou zátěž. Žít vedle člověka, který je vážně nemocný, opakovaně zažívat krizové situace, mít obavy o jeho zdravotní stav a současně se cítit ohrožený jeho chováním, je pro jednoho člověka skutečně velmi vyčerpávající.
To, že popisujete únavu, bezradnost, osamělost, ztrátu empatie i nepříjemné sny, nevnímám jako známku Vašeho selhání, ale jako pochopitelnou reakci na dlouhodobý stres a psychické přetížení.
Z Vašeho popisu zároveň vyplývá, že jste se opakovaně snažil svému sourozenci pomoci. Přesto je důležité si uvědomit, že dospělého člověka nelze přimět ke změně ani převzít odpovědnost za jeho rozhodnutí a léčbu. To, co ovlivnit můžete, je především způsob, jakým budete pečovat o sebe a jak nastavíte hranice, které budou chránit Vaše vlastní psychické i fyzické zdraví.
Pokud jste se již někdy cítil ohrožen jeho agresivním chováním, berte prosím své pocity vážně. Vaše bezpečí je důležité a není projevem sobectví hledat způsoby, jak se chránit. Domnívám se, že by Vám v této situaci mohla prospět osobní konzultace s psychologem, kde by byl prostor zaměřit se především na Vaše prožívání, možnosti podpory, práci s dlouhodobým stresem i hledání konkrétních kroků, které Vám mohou pomoci tuto náročnou situaci zvládat. Na to jednorázová emailová odpověď nemůže stačit.
Můžete se obrátit na psychologa ve Vašem okolí nebo využít služeb některé z psychologických poraden, které bývají i zdarma. V případě zájmu Vám mohou pomoci vyhledat kontakty i pracovníci této internetové poradny. Kdybyste opět cítil ohrožení Vaší bezpečnosti nebo výrazného zhoršení zdravotního stavu sourozence, neváhejte opět kontaktovat zdravotnickou záchrannou službu nebo Policii České republiky. Pokud by sourozenec někdy začal mluvit o sebevraždě, odmítal veškerou péči a jeho stav byl zjevně závažný, je namístě přivolat rychlou zdravotnickou pomoc i bez jeho souhlasu.
Přeji Vám, abyste na tuto situaci nemusel být nadále sám. I člověk, který dlouhodobě pečuje nebo žije vedle nemocného člena rodiny, si zaslouží podporu.
S přáním všeho dobrého, Radka Pavelková
Dotaz administrovala: Bc. Radoslava Kačenková