Tom
ahoj, je mi blbě, je večer, já mám nějaké povinnosti co chci zvládnout, ale citím jako bych nic nedokázal. mam delat ted prezentaci do skoly, nejsem schopny se soustredit, bojim se svych nasledku, jsem na to tady sam, nevim co mam delat, potrebuju odpovedi na sve otazky ale nevim kde je hledat. jsem rad za to ze ziju ale nejsem rad jak ziju, mam lidi ale nemam sebe, mrzi me to o me ze jsem se sem dostal, nechci tady byt. jsem na sebe asi moc prisny ale kdybych nebyl co by z toho bylo? rodice mi rikaji at neresim ty hlouposti a at proste dostuduju uzivam si zivota, ale me prijde ze mi neustale neco unika, cas? vztahy? moje laska k sobe samemu? nevim proste neco delam spatne a chtel bych na to prijit nez odmaturuju protoze nevim co bude dal a nevim jakym jdu smerem proste, prijde mi ze jsem moc zavisly na ostatnich (rodice, lide kolem me, jak me vnimaji a tak) ze nevim doopravdy kym jsem a kym chci byt, nedokazu si to v hlave ujasnit co chci. dekuju za odpoved
Bc. Radka Černáková, studentka psychologie
Ahoj,
nejdříve bych tě chtěla ocenit, že ses rozhodl napsat a podělit se o to, co tě zjevně hodně trápí. Někdy může být těžké své pocity vůbec pojmenovat a dát je do slov.
Z tvé zprávy vnímám, že se teď cítíš hodně zahlcený. Píšeš, že tě čekají nějaké školní povinnosti, ale nedaří se ti soustředit a máš pocit, že je nezvládneš. Zároveň píšeš o tom, že si kladeš spoustu otázek o sobě, o tom, jak žiješ a jakým směrem by ses chtěl v životě vydat. Může to být velmi náročné období, zvlášť pokud jsi na konci střední školy a čeká tě maturita a následné rozhodování, co bude dál.
Zaujala mě také tvoje věta, že “máš lidi, ale nemáš sebe”. Přemýšlím, co přesně pro tebe znamená “mít sebe”. Možná tím myslíš právě jistotu v tom, kdo jsi, co chceš nebo jakým směrem jít. Podobné otázky si v tomto období života klade mnoho lidí a někdy může chvíli trvat, než na ně človek najde odpověď.
Z tvé zprávy také cítím, že jsi na sebe možná dost přísný a máš pocit, že něco děláš špatně. Někdy se ale může stát, že když jsme pod velkým tlakem a máme před sebou důležité životní kroky, začneme na sebe klást velmi vysoké nároky a máme pocit, že selháváme. Ve skutečnosti však můžeme procházet jen těžkým obdobím.
Zastavila bych se také u věty, kde píšeš, že “tady nechceš být”. Přemýšlím, jestli tím myslíš spíš pocit velké únavy a bezradnosti, protože nevíš, kudy dál, a nebo jestli se u tebe někdy objevují myšlenky i na sebevraždu. Pokud by se takové myšlenky u tebe ukázaly, je opravdu důležité, aby sis to nenechal pro sebe.
Píšeš také, že máš pocit, že jsi na všechno sám. Napadá mě, jestli je v tvém okolí někdo, s kým by sis mohl o těchto věcech promluvit. Třeba kamarád, někdo z rodiny nebo třeba učitel. Někdy může už samotný rozhovor s někým blízkým přinést alespoň malou úlevu.
Pokud bys měl pocit, že je toho na tebe opravdu hodně a nebo by ses necítil dobře, můžeš se také obrátit na některou z těchto krizových služeb, kde jsou odborníci připraveni si s tebou o všem promluvit:
Linka bezpečí – bezplatná pomoc pro děti a studenty do 26 let
telefon: 116 111 (nonstop), chat: https://www.linkabezpeci.cz/chat
Linka první psychické pomoci – bezplatná krizová linka pro dospělé od 18 let
telefon: 116 123 (nonstop), chat: https://linkapsychickepomoci.cz/chat/
Pokud bys chtěl najít odbornou pomoc ve svém okolí, můžeš využít také tuto mapu pomoci: https://nevypustdusi.cz/kde-hledat-pomoc/. Najdeš tam kontakty například na krizová centra, psychology a další služby po celé České republice.
Většina z těchto služeb funguje anonymně a jejich pracovníci jsou zvyklí mluvit s lidmi, kteří si procházejí podobně náročnými situacemi.
Na závěr bych ti chtěla ještě jednou poděkovat, že ses rozhodl napsat a svěřit se s tím, co prožíváš. Už jen to, že jsi dokázal své pocity popsat a hledáš odpovědi na své otázky, může být první krok k tomu, aby se tvá situace začala postupně měnit.
S pozdravem
Radka Černáková, studentka psychologie
Mgr. Martina Žabková, garantka psychologického poradenství
Dotaz administrovala: Bc. Radoslava Kačenková
Tom
ahoj, je mi blbě, je večer, já mám nějaké povinnosti co chci zvládnout, ale citím jako bych nic nedokázal. mam delat ted prezentaci do skoly, nejsem schopny se soustredit, bojim se svych nasledku, jsem na to tady sam, nevim co mam delat, potrebuju odpovedi na sve otazky ale nevim kde je hledat. jsem rad za to ze ziju ale nejsem rad jak ziju, mam lidi ale nemam sebe, mrzi me to o me ze jsem se sem dostal, nechci tady byt. jsem na sebe asi moc prisny ale kdybych nebyl co by z toho bylo? rodice mi rikaji at neresim ty hlouposti a at proste dostuduju uzivam si zivota, ale me prijde ze mi neustale neco unika, cas? vztahy? moje laska k sobe samemu? nevim proste neco delam spatne a chtel bych na to prijit nez odmaturuju protoze nevim co bude dal a nevim jakym jdu smerem proste, prijde mi ze jsem moc zavisly na ostatnich (rodice, lide kolem me, jak me vnimaji a tak) ze nevim doopravdy kym jsem a kym chci byt, nedokazu si to v hlave ujasnit co chci. dekuju za odpoved
Bc. Radka Černáková, studentka psychologie
Ahoj,
nejdříve bych tě chtěla ocenit, že ses rozhodl napsat a podělit se o to, co tě zjevně hodně trápí. Někdy může být těžké své pocity vůbec pojmenovat a dát je do slov.
Z tvé zprávy vnímám, že se teď cítíš hodně zahlcený. Píšeš, že tě čekají nějaké školní povinnosti, ale nedaří se ti soustředit a máš pocit, že je nezvládneš. Zároveň píšeš o tom, že si kladeš spoustu otázek o sobě, o tom, jak žiješ a jakým směrem by ses chtěl v životě vydat. Může to být velmi náročné období, zvlášť pokud jsi na konci střední školy a čeká tě maturita a následné rozhodování, co bude dál.
Zaujala mě také tvoje věta, že “máš lidi, ale nemáš sebe”. Přemýšlím, co přesně pro tebe znamená “mít sebe”. Možná tím myslíš právě jistotu v tom, kdo jsi, co chceš nebo jakým směrem jít. Podobné otázky si v tomto období života klade mnoho lidí a někdy může chvíli trvat, než na ně človek najde odpověď.
Z tvé zprávy také cítím, že jsi na sebe možná dost přísný a máš pocit, že něco děláš špatně. Někdy se ale může stát, že když jsme pod velkým tlakem a máme před sebou důležité životní kroky, začneme na sebe klást velmi vysoké nároky a máme pocit, že selháváme. Ve skutečnosti však můžeme procházet jen těžkým obdobím.
Zastavila bych se také u věty, kde píšeš, že “tady nechceš být”. Přemýšlím, jestli tím myslíš spíš pocit velké únavy a bezradnosti, protože nevíš, kudy dál, a nebo jestli se u tebe někdy objevují myšlenky i na sebevraždu. Pokud by se takové myšlenky u tebe ukázaly, je opravdu důležité, aby sis to nenechal pro sebe.
Píšeš také, že máš pocit, že jsi na všechno sám. Napadá mě, jestli je v tvém okolí někdo, s kým by sis mohl o těchto věcech promluvit. Třeba kamarád, někdo z rodiny nebo třeba učitel. Někdy může už samotný rozhovor s někým blízkým přinést alespoň malou úlevu.
Pokud bys měl pocit, že je toho na tebe opravdu hodně a nebo by ses necítil dobře, můžeš se také obrátit na některou z těchto krizových služeb, kde jsou odborníci připraveni si s tebou o všem promluvit:
Linka bezpečí – bezplatná pomoc pro děti a studenty do 26 let
telefon: 116 111 (nonstop), chat: https://www.linkabezpeci.cz/chat
Linka první psychické pomoci – bezplatná krizová linka pro dospělé od 18 let
telefon: 116 123 (nonstop), chat: https://linkapsychickepomoci.cz/chat/
Pokud bys chtěl najít odbornou pomoc ve svém okolí, můžeš využít také tuto mapu pomoci: https://nevypustdusi.cz/kde-hledat-pomoc/. Najdeš tam kontakty například na krizová centra, psychology a další služby po celé České republice.
Většina z těchto služeb funguje anonymně a jejich pracovníci jsou zvyklí mluvit s lidmi, kteří si procházejí podobně náročnými situacemi.
Na závěr bych ti chtěla ještě jednou poděkovat, že ses rozhodl napsat a svěřit se s tím, co prožíváš. Už jen to, že jsi dokázal své pocity popsat a hledáš odpovědi na své otázky, může být první krok k tomu, aby se tvá situace začala postupně měnit.
S pozdravem
Radka Černáková, studentka psychologie
Mgr. Martina Žabková, garantka psychologického poradenství
Dotaz administrovala: Bc. Radoslava Kačenková