Dobrý den, paní KÁ

děkujeme za důvěru, se kterou se na naši poradnu obracíte. To, co popisujete, je velmi citlivá a bolestivá situace. Jak pro Vás, tak hlavně pro Vaši dceru. Z Vašeho psaní vyplývá, že se otec citově a i prakticky odpojil od své původní rodiny.

To, že komunikuje minimálně, posílá jen formální SMS a vyhýbá se osobnímu kontaktu, může mít různé důvody. Často se lidé po rozchodu vyhýbají kontaktu s bývalým partnerem a dětmi, protože nedokáží čelit pocitu selhání nebo výčitek, a touto strategií unikají pocitu zodpovědnosti nebo viny. Někdy se stává, že nová partnerka nebo nové prostředí ovlivní, jak moc je člověk ochotný zůstat v kontaktu s původní rodinou. Jindy může být v jádru emocionální nezralost jedince – někteří lidé nemají schopnost zvládnout vztahové konflikty a odpovědnost, proto se stáhnou. Nijak to otce Vaší dcery neomlouvá, ale může to přinést určité vysvětlení, které třeba časem i Vaše dcera pochopí.

Nicméně Vy jste tady a jste pro svou dceru důležitá a blízká. Co můžete udělat právě Vy? Vnímejte svou dceru, zaměřte se právě na ní, ne na chování otce. Otcovo chování není o Vaší dceři, ale vypovídá hodně o něm. Pomozte své dcerce pochopit, že jeho nezájem neznamená, že s ní něco není v pořádku. Mluvte s ní otevřeně, ale věcně, bez očerňování.
S otcem zkuste udržovat otevřenou komunikaci. Může se postoj otce v čase změnit a stále bude jediným tátou, který tu pro Vaši dceru bude. Pokud by otec chtěl někdy opravdu navázat kontakt, nechte rozhodnutí o setkání hlavně na dceři. Měla by mít možnost volby a pocit kontroly.
Vůbec není na škodu zvážit i návštěvu dětského psychologa. Odmítnutí je pro dospívajícího náročné zpracovat. Psycholog může pro ni vytvořit bezpečný prostor, kde může říct vše, co jí běží v hlavě. Může se otevírat pocitům smutku, viny, odmítnutí, ale i hledání vlastní identity a postoje nejen k otci, ale ke vztahům jako takovým. Tato pomoc může být užitečná i pro Váš vztah s dcerou, kterému se tak může ulevit. Vy máte být primárně mámou, která tvoří domov.
Zároveň po právní stránce, pokud otec neplní povinnosti (např. platby, dohody o styku s dítětem atd.), jsou-li dány soudně, můžete se obrátit na OSPOD nebo právníka.
A nezapomeňte v tom myslet i na sebe. Naprosto chápu, že Vás chování otce rozčiluje a trápí. Ale zkuste svou energii soustředit na to, co můžete ovlivnit – na Vaši dceru, Váš vztah, a i nový postoj, který můžete k chování otce zaujmout.

Zkusím Vám nabídnout dopis nebo formu rozhovoru, kterou můžete se svou dcerou mít. Určitě slova přizpůsobte tomu, jak spolu běžně mluvíte.

Chtěla bych si s Tebou promluvit o tátovi. Vidím na Tobě, že tomu jeho chování možná nerozumíš a že Tě to trápí.
Chci, abys věděla jednu důležitou věc – to, že se táta moc neozývá nebo že se někdy chová, jako by Tě neviděl, není tvoje vina. To, jak se chová, vypovídá víc o něm než o Tobě.
Někdy se dospělí zachovají zvláštně, když nevědí, jak řešit svoje pocity nebo chyby. Někdy utečou místo toho, aby zůstali. Ale to neznamená, že si to zasloužíš.
Ty jsi skvělá holka – chytrá, milá, statečná. Já vím, že Tě má táta rád, jen to asi neumí ukázat. Ale to, co potřebuješ, Ti chci dát já – jistotu, lásku a podporu. Vždy tu pro Tebe budu.
Kdykoli budeš chtít o tom mluvit, můžeš za mnou přijít. A kdybys chtěla, můžeme spolu zajít i za někým, kdo s tím umí pomoct – třeba za psychologem, který pomáhá dětem, když se cítí zklamané, nepochopené nebo zmatené.
Mám Tě moc ráda.
Máma

Přeji mnoho sil při tvoření vztahu se svou dcerou.
Eva

Dotaz administrovala: Jitka Fialová pracovnice v sociálních službách