SLUCHOVÉ POSTIŽENÍ
TĚLESNÉ POSTIŽENÍ
MENTÁLNÍ POSTIŽENÍ
DROGY A ZÁVISLOSTI
OBČANSKÉ PORADENSTVÍ
DUCHOVNÍ PORADENSTVÍ
PSYCHOL.PORADENSTVÍ
E-LINKA DŮVĚRY
MENŠINY A CIZINCI
ZAMĚSTNANOST

Naši partneři
21. 08. 2016 11:40 - lia
duševní problémy: rodinné vztahy; vztahy s matkou; obtíže v komunikaci
Dobrý den,chtěla bych poradit..mam takový probém v rodině,hlavně s mou mámou..od malička měla byla mlácená a ponizovanám,hodne veci ji rodice zakazovali a nemohla s tim nic udelat,ocividne si vzala neco z toho detsvi,hlavne po spatne strance,,protoze po te dobre nic nebylo:)..zpatky k tomu nejdluzitejsimu,mela 2 manzely...1 manzel ji tyral,jak fyzicky,tak i psychicky,rozvedla se s nim a do ted dela problemy a nechce platit starsimu bratrovy vyzivne,rozvedli se a pak se vdala za meho tatu,ktery delal presne totez jako ten prvni manzel,zili spolu 10 let a trapeni trvalo 6 let,rozvedli se,ale problemy nedela a vyzivne plati pravidelne a vcas. Jenze ten hlavni problem je,ze mama si hleda stejne typy chlapu,jak v chovani,tak i ve vzhledu,driv nebo pozdeji se vzdy zjisti,ze to jsou psychopati,berou prasky na hlavu,schyzofrenici..agrese,zavislost na automatech,chamtivi na penize nebo hur pujcovani penez od moji mamy,ted..nebo spis 2 mesice zpatky mela partnera,ktery vsechno,co jsem tady popsala mel,to same meli i ti jeji manzele..opravdu me to stve a zanechalo to na me psychicke problemy,vzdycky,kdyz neco takove o tech partnerech zjistim,tak jsem agresivnejsi,neklidna,nesoustredena,nervozni,ruce se mi klepou,nekdy na me prijde i zaplava slz,vsechno se to nahromadi..a schytavam to ja,nechci se takhle trapit,mama nic nechape a s takovymi "vadnymi" chlapi si zacina dalsi romanky,ted momentalne nema nikoho,ale ma milence,ma jich vic..a jednou po me chtela mama,at ji stahnu pisnicky do jejiho telefonu,najednou prisla nejaka sms a automaticky se ta sms otevre,mimochodem moje mama si hraje na cudnou,ale v te sms byly napsane same prasarny od toho jejiho milence a me to vytaci,mam z toho deprese..a vzdycky si rikam,ze se to zmeni,ze se vse zmeni,ze mama se bude chovat jako prava mama,a ne porad shanet partnerskou lasku,ano vim,,je to taky dulezite,ale mam pocit,ze je hleda zatim je n pro sex...misto toho,aby me vyslechla,co me trapi..nebo semnou komunikovala a nervala po me,hraje si na klidnou a milou zenu,ale jen na venek a uvnitr..teda doma,se chova,jako nejvetsi furie,vubec nechapu jeji chovani a vubec mama nevi,jaky dopad to ma ne me:)) prosim,potrebuju nutne poradit,nevim co mam delat

Psychologické poradenství 23.08.2016 13:14: Páral Marek, Mgr.
  Dobrý den, Lio, děkuji za důvěru, na začátek bych se pokusil stručně shrnout váš dotaz, jestli dobře rozumím: vyjadřujete především starost o mámu a její sebedestruktivní chování, které nyní s obavami sledujete také u sebe.

Úplně pro začátek - tón vašeho dotazu mě vede k tomu, že jedna emailová odpověď možná nepostačí, přece jen elektronická písmenka jsou jen tenká linka. Proto bych vás chtěl - ještě před tím, než budete či nebudete souhlasit s tím, co napíšu - navést k tomu, abyste se nebála kontaktovat nějakého odborníka ve vašem okolí, pokud to tak budete cítit. Osobní kontakt, podpora může být nenahraditelná. Teď jste požádala o pomoc a udělala tak ten nejtěžší krok a překonala první překážku na cestě ven, ke zvládnutí. Další krok by už mohl být lehčí a já bych splnil svůj úkol zde v poradně, kdyby se mi vás podařilo v tom podpořit. Je v pořádku požádat o pomoc - ukazuje to, že člověk je připravený udělat v životě další krok.

Teď pro vás mám něco myšlenek, které se vám možná nebudou zamlouvat.
Máte svoji mámu velmi ráda a ráda byste jí pomohla, udělala ji šťastnou, ráda byste ji možná změnila. Jaké by bylo, kdybyste si řekla - tohle není možné, tohle nedokážu ani nemůžu udělat? Mámu nezměním… Sama píšete, že to měla vaše máma těžké. Nejspíš opakuje vzorec, který viděla ve své rodině. Ale ať tak či jinak, vy určitě někde víte a cítíte, že máma dělá to nejlepší, co dokáže z toho, co má, co dostala. I s tím svým těžkým vás dokázala vychovat, dokázala přežít a žít, stále se nevzdala a hledá lásku - nedokonale možná, ale nejlépe, jak umí.
Možná byste jí nejlépe pomohla, kdybyste ji přijala takovou jaká je.
Snažíte se o ni starat jako by ona byla dítě a vy dospělá. Ale to není pravda. Vy jste ta menší, ona vychovala vás, ona si zaslouží úctu a ne poučování. Vždyť vy jste stejně nedokonalá jako ona, podobáte se jí v její lásce i nedokonalosti. Když přijmete ji, budete moct přijmout i sebe a naopak, když přijmete sebe - se svojí nedokonalostí i podobností mámě - možná najdete víc porozumění a blízkosti.

Pamatuji si ještě rituály z moravských svateb, kdy děti děkovaly svým rodičům za to, co od nich dostaly. Poklekly před rodiče, poklonily se jim a přede všemi jim poděkovaly za to, že tu mohou být, že to, co jsou - v dobrém i zlém - jsou díky svým rodičům. “Mami, tati, děkuji vám za svůj život, za všechno, co jste mi dali. Teď se o něj budu starat sám…”

Možná vám máma nedala to, co jste od ní čekala a potřebovala. Měla sama tolik svého těžkého, že na vás už neměla tolik místa a pozornosti, jak by máma měla pro své dítě mít (píšete: “se vse zmeni,ze mama se bude chovat jako prava mama”). Snažíte se o mámu postarat, aby se ona konečně mohla postarat o vás. Ale to je dětská touha, která se nevyplní. Když to přijmete, možná se vám ulehčí od marného boje. Teď už jste dospělá a je na vás, abyste se o sebe postarala sama. Naopak pokud budete stále věnovat pozornost mámě, obracet se toužebně k minulosti, k nereálné touze po změně, nebudete mít energii pro přítomnost, pro sebe, pro svoji rodinu a budoucnost. A budete tak vlastně stejná jako vaše máma. Možná se ten vzorec předává ve vaší rodině už dlouho (a věřte, nejste jediná taková rodina).

Popisujete také velký boj ženy versus muži. Velké zraňování, nedůvěru, lásku i bolest. Ano, pokud máma nevěří mužům, má s nimi špatné zkušenosti, pak i dcera má v sobě nedůvěru. Přesto ale tu druhou polovinu, lásku potřebujeme, takže do vztahů jdeme, ať to stojí co to stojí. A vy jste možná ten důvod, proč vaší mámě stálo za to vstoupit do vztahu s vaším tátou (který třeba nebyl ideální, ale kdo je), do vztahu, který ji hodně stál, ale také jí - ve vás - hodně dal.

Což mě přivádí možná k tomu nejtěžšímu - mluvíte celou dobu o mámě. Co táta? Ano, asi nebude ideální, možná máte pocit, že jen myšlenkami na něj zrazujete mámu. Ale bez něj byste tu nebyla. On je vaše druhá polovina, polovina vašich buňěk, života. Možná teď není ještě čas, abyste si odpustili a padli si rovnou do náruče, ale pro vaši rovnováhu, pro to, abyste mohla vykročit do svého života jako celá, nejen jako polovina (která možná právě proto neustále padá k mámě), by mohlo pomoct třeba úplně tiché “Tati. Ať jsi jaký jsi, jsi moje polovina a já ti děkuju za to, že tu můžu být. Není to ideální, ale stojí to za to. A mám ráda mámu i tebe, i když dát to v sobě dohromady je velká dřina. To těžké, co bylo mezi váma, nechávám vám a já se k vám schoulím jako malá holčička a nechám se vámi chvíli hýčkat, než půjdu dál sama, velká…”

A je tu vlastně ještě něco těžšího. Sex.
Hmmm, děti by se neměly zajímat o sex rodičů, to jim nenáleží. Mají být vděčné, že díky němu tu mohou být a dál ne, s úctou se zastavit před tím, co je větší než ony. Protože díky sex tu jsme. Protože kdyby děti mohly rodičům mluvit do sexu, mohlo by se stát, že by tu vůbec nebyly. Vidíte, že, když jste se takové věci o mámě dozvěděla, že vás to hodně zatížilo. Zkuste se mámě za to aspoň v duchu omluvit (i když to bylo neúmyslné), uleví vám to (”Mami, do toho mi nic není. Promiň.”).
Napadá mě, že pokud přijmete do svého srdce svého tátu, budete moct tu neodbytnou otázku sexu nechat mezi vašimi rodiči, kam také patří. “Mami, tati, to je mezi vámi, do toho mi nic není. U vás chci být malá.”
A žít potom svůj život a svůj sex svobodně.
Možná dokonce to je příčinou rozmíšek mezi vámi a matkou, že vstupujete do věcí, do kterých vám nic není (třebaže s upřímnou starostí).
Potřeba sexu je potřeba lásky - i když vyjádřená poněkud jednostranně a často zraňujícně. Nesuďte v tom mámu, podívejte se, jak to máte vy sama? Člověk zůstává na rovině těla, sexu, když se nemůže druhému pohlaví otevřít s důvěrou, když se necítí bezpečný, pochopený, přijatý, milovaný.

Vidíte možná sama, že se sexem má problém celá společnost, že celá společnost je pokrytecká, hraje si na cudnou a vespod… Internet plný porna a na facebooku cenzujují bradavky, kojení na veřejnosti pohoršuje, zatímco každá druhá reklama láká sexem. Tisíce let se lidstvo snaží vymýtit nevěru a ona je snad vytrvalejší než manželství, sexuální skandály kvetou pod rouchy kněží a tak bych mohl pokračovat dlouho a dlouho.
My, malí, nedokonalí lidé máme tu schizofrenii (kterou doslova zmiňujete) naučenou hluboko v sobě. Zákaz kontra přirozenost, sex je hříšný, ale všichni jsme tu jen díky němu, je to neslušné a špatné a přitom je to to nejkrásnější, co zažíváme, všichni se tváříme cudně, ale všichni víme, že pod šaty je i císař nahý, všichni tak žijeme ve lži, někdo víc, někdo méně. Všichni jsme naučeni cítit se provinile a naše úsilí dokazovat opak je předem odsouzeno k marnosti. Vzepřít se tomu, co říkají všichni kolem, a stát si za tím, co mi říká moje tělo a moje přirozenost, je těžké. Jediné, co proti tomu můžeme postavit je přesvědčení - já jsem v pořádku, tak jak jsem. Tím také nejvíc pomůžete a potěšíte svoji mámu - když dokážete mít ráda sama sebe a budete ve svém životě šťastná. To je pro rodiče největší odměna, která říká, že jeho život - i s tím těžkým - stál za to.

Je to konec konců sexualita, která v pubertě způsobuje revoltu dětí proti světu rodičů, proti jejich příkazům, zákazům, pocitům viny - vlastně ona osvobozuje člověka z pout, vede ho do světa, nutí ho - i proti jeho vůli - stát dospělým, nezávislým. Je to ale těžký úkol a asi nikdo ho nezvládne na sto procent. A tak zkoušíme být chvíli hodní, pak se to nedá udržet, tak se pustíme, jdeme od extrému k extrému. To, co jsme a co máme v sobě (a to je i sex) se nedá odstranit, můžeme to jen potlačit, ale ono to stejně vykoukne, později, jinde, a my jsme pak nazlobení sami na sebe, že nedokážeme být dost hodní, cudní. Lepší je přijímat se se vším, co k nám patří, lehce, něžně, s láskou a shovívavostí sama k sobě i k druhým.

Ale to se nechávám unášet už příliš obecnými řečmi. Pro vás z toho aspoň vyplývá, že toto neřešíte sama a tudíž v tom nemusíte být sama.

Lio, držím moc palce.

Pokud vás moje odpověď neuspokojila, napište iporadně znovu, poradců je tu mnoho a operátorka přepošle vaši otázku jinému. Můžete také ve zpětné vazbě dát vědět, jestli vám odpověď pomohla či požádat o kontakty na psychology či poradce poblíž vašeho bydliště.

Hezké léto,
Marek Páral





Server InternetPoradna provozuje občanské sdružení InternetPoradna.cz.
ISSN 1801-5190 © InternetPoradna.cz, 2001-2013.
Licence Creative Commons
InternetPoradna.cz, jejímž autorem je InternetPoradna.cz, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Unported .