SLUCHOVÉ POSTIŽENÍ
TĚLESNÉ POSTIŽENÍ
MENTÁLNÍ POSTIŽENÍ
DROGY A ZÁVISLOSTI
OBČANSKÉ PORADENSTVÍ
DUCHOVNÍ PORADENSTVÍ
PSYCHOL.PORADENSTVÍ
E-LINKA DŮVĚRY
MENŠINY A CIZINCI
ZAMĚSTNANOST

Naši partneři
05. 05. 2016 13:05 - Michaela
mezilidské vztahy: mezilidské vztahy; profese
Dobrý den,

Poslední dobou mám problém najít tu správnou práci a v komunikaci s lidmi.
Často střídám zaměstnání - nevím, co si vybrat. To 1 vysněné povolání už mi několikrát nevyšlo.
Při seznamování s novými lidmi bývám trošku nervózní. Na základní a střední škole jsem měla velké problémy s kluky a ty se táhnou i do teď. Kvůli nim mě v únoru čekalo, o trochu dříve, ukončení pracovní stáže v Anglii a hlavně mi řekli, ať si jdu pro místo v Office. Nyní absolvuji další stáž ve Španělsku a opět si měním hotel - ze zdravotních důvodů a i kvůli 1 klukovi.

Také mám velké problémy doma. Sestra se mnou vůbec nekomunikuje (jen, když ji napíši e-mail a závidí mi mé povolání a to, co mám vystudované, když ji někam pozvu - tak to odmítne), matka mě doma jenom shazuje a nemohu tam nic dělat (např. připravit Vánoční tabuli a nepodporuje mě, v tom, co chci - má radši sestru a přítele). Jediný, kdo je mi nápomocný tak otec, moje sestřenka a Teta. Ten mě ve všem podporuje a snaží se mi pomoc, ale v poslední době byl taky dost neochotný mně v něčem vyjít vstříct. Např. se chci dostat zpět do Prahy, i když bydlíme někde jinde a oni mi řeknou, ať si vyberu něco jiného a pomluví to.

Co mi poradíte?
Pro mě je pořád lepší nebydlet doma a ani se tam neukazovat, jen otec byl smutný, když jsem teď odlétala.

Děkuji.

Psychologické poradenství 06.05.2016 17:24: Páral Marek, Mgr.
  Dobrý den, Michaelo, děkuji za důvěru, se kterou se iporadně svěřujete.
Píšete o potížích s nalezením té správné práce a také v komunikaci s lidmi - s partnery a především s rodinou.
To je hodně široký záběr. Jistě je ale možné najít místo, odkud začít, vyjít. A vy už jste vyšla - tím, že jste se zeptala.
Je to možná malý, ale možná důležitý krok. Pokud hovoříme o potížích v komunikaci, jde většinou o ne-komunikaci. A o té vy píšete - se sestrou, s rodiči, možná pak i s partnery či také se spolupracovníky, nadřízenými.
Ale teď jste to změnila, dokázala jste říct - komunikovat, co vás trápí a požádat o pomoc.
Na tomto místě musím říct, že ta elektronická nitka emailové komunikace je hodně tenká a nedokáže nahradit skutečné setkání. Ano - je bezpečná, ale moje opakovaná zkušenost i zde z poradny je, že ani tisíc mailů nenahradí opravdový kontakt.
Ale i ten může být bezpečný. Nemusíte se hned pouštět do vyříkávání si všeho se sestrou, s mámou a tátou - můžete o tom nejdřív promluvit s někým nezúčastněným, vyzkoušet, jaké je komunikovat bezpečně, jak zacházet s obtížnými tématy. Můžete si je v komunikaci nejdřív sama osahat (často pak přestanou být tak obtížná, či zmizí úplně, nebo se najde jiné, smírnější řešení).
Ano, mluvím o terapii. Někdy lze na dotaz odpovědět konkrétní radou, ale vaše zadání je tak široké a obsažné, že jednoduchou radu nemám.
Pokud vás leká slovo terapie, vnímám to u vás jako - prostě zkusit mluvit o tom, co mě trápí. A není důležité jaký směr či škola, spíš si vzájemně sednout s tím druhým.
V těch pár řádcích čtu náznaky nějaké rodinné dynamiky, rodinných rozepří. Jakobyste neměla místo ve své rodině - a pak ani ve světě, v práci a partnerství. Na to by bylo dobré se podívat. Napadají mě rodinné konstelace (za které přiznávám na iporadně kopu) - tam lze nahlédnout, co se v rodině děje, i bez dlouhodobého terapeutického procesu. Ale i s konstelacemi bych se přimlouval za nácvik komunikace všemi možnými, tedy i terapeutickými cestami. I komunikace sama se sebou. Někdy je dobrá malá první pomoc psát si deník. Člověk si nad ním může uvědomit, co se děje, co je důležité, co chce a co ne. A kamarádky, abych nezapomněl (jako muž nedokážu posoudit účinnost této metody).
Když bych si dovolil hádat z toho mála informací, co od vás mám, tak je pro vás asi těžké najít místo v rodině (a tím ve světě), která se roztrhla na dvě části. Vy jste blíž tátovi a tím dál mámě, vaše sestra naopak (a proto nemůžete k sobě).
Teta a sestřenka mohou být nápomocné, protože nejsou součástí této roztržky.
Co v takových situacích pomáhá, je nechat rozvod rodičům a třeba i nahlas jim říct - já patřím pořád vám oběma! Nechci a nemůžu si vybírat. Nezajímá mě, kdo z vás má pravdu, nenuťte mě dávat za pravdu jednomu z vás. To si vyřiďte mezi sebou, jste přece velcí. Já vás potřebuji oba!
Můžete jim říct, že tuto jejich záležitost přenecháváte s láskou jim, protože jim také patří.
A sobě říct - tady jsem jenom malá, dcera, toto nemusím nést ani řešit.
A sestře - jsem na tom stejně. Možná ten boj není náš, možná spolu bojujeme boj našich rodičů. Pojď ho nechat jim a být zase sestry.
To mě napadá.
Můžete určitě napsat, jestli jsem se trefil (zpětná vazba), nebo napsat jiném redaktorovi iporadny, pokud ne.
Ať tak či tak, držím vám palce a přeji hezké jaro.

Marek Páral



Server InternetPoradna provozuje občanské sdružení InternetPoradna.cz.
ISSN 1801-5190 © InternetPoradna.cz, 2001-2013.
Licence Creative Commons
InternetPoradna.cz, jejímž autorem je InternetPoradna.cz, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Unported .