SLUCHOVÉ POSTIŽENÍ
TĚLESNÉ POSTIŽENÍ
MENTÁLNÍ POSTIŽENÍ
DROGY A ZÁVISLOSTI
OBČANSKÉ PORADENSTVÍ
DUCHOVNÍ PORADENSTVÍ
PSYCHOL.PORADENSTVÍ
E-LINKA DŮVĚRY
MENŠINY A CIZINCI
ZAMĚSTNANOST

Naši partneři

Odpovědi poradce Doleželová Markéta, Mgr.

Psychologické poradenství : duševní problémy : sociální kontakt; smysl v životě;
10.02.2021 10:09 - zobrazit dotaz
Zdravím, žijem na Slovebsku a v poslednej dobe nevidím v živote až taký zmysel ako predtým. Nemám čo robiť veľmi už doma počas tejto zlej situácie a duševné zdravie moje tým tiež trpí. Neviem akú si mám nájsť náplň času, neviem akým spôsobom to mám prežiť v zdraví. Relax si doprajem. Navyše mám gap year a nie je veľa možností čo môžem robiť alebo ma len nenapadajú. Trpím aj inou chorobou a to borelióziou na ktorú sa liečim. Chýba mi sociálny kontakt. Ďakujem vopred za pomoc.
Dobrý den,
děkujeme, že se se svým dotazem obracíte na iPoradnu. Úplně rozumím tomu, co píšete a mám potřebu Vás ujistit, že rozhodně nejste sám, kdo něco podobného prožívá. I ve svém okolí takové lidi znám. Často jsou pro nás paradoxně nejtěžší takové situace, kdy máme hodně volného času, nemáme pevnou strukturu, netlačí nás termíny, práce apod.

Zásadní asi je, jestli je ten aktuální stav dán pouze „společenskou“ situací, tedy koronavirem, gap yearem atp., nebo jestli je tady i nějaká hlubší příčina, která se aktuální situací pouze projevila, např. všeobecná nespokojenost s vašim životem nebo něco podobného.
Pro začátek by mohlo být dobré zkusit se odpíchnout od toho, jakým způsobem jste trávil čas před tím, než jste začal gap year, co vás naplňovalo. Dá se něco z toho alespoň částečně využívat i teď? Případně se nebát zkusit něco nového – konec konců i třeba na youtube je možné najít spoustu (a často i velmi kvalitních), výzev a tipů z oblastí seberozvoje, trávení volného času, vzdělávání, sportu i mnoha dalších.

Doporučovala bych Vám ale především zkusit si ve dnech udělat pevnou strukturu – klidně si i napsat nějaký harmonogram – a ten potom dodržovat; může to ze začátku působit trochu zvláštně, ale pomáhá to vytvářet určité „bezpečné“ a přehledné hranice a výplň času se tím zároveň stává o něco konkrétnější. Často bývá užitečné rozplánovati si takto i úplně běžné denní činnosti (hygienu, nákup, oběd, odpočinek…).

Co se týká sociálního kontaktu, to je velmi široká oblast a z vašeho dotazu není zřejmé, jestli se jedná o úplnou izolaci, nebo jestli alespoň s pár lidmi v kontaktu jste. Možná i toto může být určitou výzvou, jak posunout Vaše stávající vztahy na jinou úroveň. Jistě, vždycky je to určitá zkouška a není to jednoduché. Na druhou stranu bych se v dnešní (koronavirové) době nebála do maximální možné míry využívat pro komunikaci a kontakt přes internet – např. domluvit si s rodinou/kamarády/známými hovor přes internet, zapojit se do nějaké diskuzní skupiny, zavolat lidem, s kterými jste třeba už delší dobu nemluvil apod. Často i takovýto malý krok otevře další možnosti.

Pokud by potíže přetrvávaly, nebo se Vám zdálo, že byste o tom potřeboval mluvit více do hloubky, určitě se nebojte vyhledat pomoc psychologa, byť třeba i krátkodobě. Předpokládám, že na Slovensku je to podobné, jako v ČR, a psychologové nabízí i telefonické nebo online konzultace…


Přeji Vám hodně sil jak s léčením boreliózy, tak se vším tím, o čem píšete,

Mgr. Markéta Doleželová
psycholog
z.s. InternetPoradna.cz
Psychologické poradenství : duševní problémy : vztah k okolí, k lidem; problém se sebou samou;
22.01.2021 10:17 - zobrazit dotaz
Dobrý den, zažívám sama se sebou teď velice složité a těžké období, nic mě nebaví, myslela jsem si, že když začnu cvičit, nebo malovat, chodit do přírody a jiné věci, že si něco najdu co by mě bavilo, ale nenašla jsem vůbec nic, u ničeho dlouho nevydržím, jak je ještě teď korono jsem absolutní asociál, nechci vidět lidi ani je cítit, do toho jsem nikdy nebyla ani zamilovaná a necítím nějakou extra lásku k nikomu, jen strach z toho, že ztratím tátu, ale nějakou extra lásku ne. Dokážu se pobláznit do můžu a hrabe mi, hned se upnu jak šílená, ale přitom s nimi nedokážu ani mluvit normálně, jsem hned útočná a bojová, u meditace nevydržím, s jogou mám taky problémy, dřepovat jsem vydržela přes měsíc, ale po chvíli mě to přestalo taky bavit, hra na kytaru mi taky nevydržela, ani můj vysněný kurz italštiny, chci být sama, rozčilují mě lidi, ale přesto jsem smutná a nešťastná z toho, že jsem vlastně sama, že nemám přítele a nevím co vše. Zkoušela jsem chodit na psychoterapie, ale vůbec mi to nepomohlo, cítila jsem se strašně, netuším co už dělat, hledám odpovědi sama v sobě, jenže nic si neříkám, i když se snažím zjistit, co by mi udělalo radost nenacházím vůbec nic, jsem dost zoufalá už. Jen přežívám, přitom to jediné, po čem toužím je být živá a cítit se živá.
Dobrý den,

děkujeme, že se obracíte na iPoradnu. Z vaší zprávy je jasně vidět, že teď prožíváte určitý zmatek, zároveň na tom ale vidím i vytrvalost, se kterou se s tím snažíte bojovat a hledat cesty ven, to bych chtěla hned ze začátku moc ocenit.
Na rovinu říkám, že vám nejsem schopna dát jasný recept na řešení vaší situace. Je zde spousta otázek, které v tom hrají roli, a odpovědi na ně také nemusí být jednoznačné. Jak dlouho tento stav trvá? Bylo období, kdy to bylo „jinak“, kdy jste měla větší výdrž nebo vás činnosti více bavily? Měl tento váš aktuální stav nějaký spouštěč? Jsou období kdy je to horší a kdy lepší, nebo je to pořád stejné? A jaké byste chtěla, aby to bylo?
To jsou jen některé z otázek, které mohou být důležité. Vím, že jste psala, že psychoterapii jste zkoušela a nepomohla vám; přesto bych vás chtěla povzbudit k tomu, abyste to nevzdávala. Jak jsem už zmínila, na situace podobné té vaší opravdu není jednoznačné řešení a je nezbytné mít bezpečný prostor k tomu, probrat podrobně všechny aspekty a okolnosti. Je docela běžné, že vyhovujícího psychoterapeuta člověk nenajde napoprvé. A zároveň je i běžné, že každá terapie na začátku bolí.

Jako důležité vidím také stanovit si priority – co je pro vás nejakutnější, čím chcete začít. Zmínila jste vztahy k mužům, samotu, hledání nějakého vašeho zájmu, který by vás naplňoval… Co vás aktuálně trápí nejvíc?
Popsala jste opravdu hodně aktivit, které jste zkoušela, napadá mě, že možná by cesta mohla jít i opačným směrem – naučit se naplno odpočívat, mít čas jen sama se sebou, umět si užít i to, že „nedělám nic“; případně vybrat jednu aktivitu a pracovat na výdrži, možná i mít nějaký konkrétní strukturovaný plán, který vám v tom pomůže. Jsou to však jen myšlenky, které mě k tomu napadají a je na vás, zda je přijmete, nebo ne. Znovu bych vám však chtěla doporučit, abyste se nebála za někým zajít a vše postupně probrat. Při hledání vhodného odborníka doporučuji zkusit web znamylekar.cz nebo hledampsychologa.cz.

Přeji vám hodně sil,
Mgr. Markéta Doleželová
psycholog
z.s. InternetPoradna.cz
Psychologické poradenství : ostatní :
15.12.2020 08:57 - zobrazit dotaz
Dobrý den. Pro přítelkyni, která je na vozíku, sháním psychologa na zdravotní pojišťovnu s možností poradenství online přes internet. Poradíte prosím?
Dobrý den,
děkujeme Vám za váš dotaz, pokusím se ho co nejlépe zodpovědět, nicméně situace je o něco složitější, než se může zdát.

- řada psychologů online konzultace oficiálně nenabízí, ale je možné se takto v konkrétních případech domluvit.
- co se týká spolupráce s pojišťovnou, nepíšete, u jaké pojišťovny jste pojištění, a ne všichni psychologové mají smlouvy se všemi pojišťovnami. I v případě, že daný odborník bude mít uzavřenou smlouvu s vaší zdravotní pojišťovnou, je možné, že online konzultaci nebude možné přes pojišťovnu uhradit.
- kromě toho se může stát, že někteří psychologové spolupracující s pojišťovnou budou požadovat doporučení nebo žádanku např. od praktického lékaře, ale to vám vždy řekne zase ten konkrétní odborník.

Posílám vám tedy kontakty primárně na psychology, kteří spolupracují se zdravotními pojišťovnami a ohledně ostatních podrobností (online konzultace, hrazení online konzultace, žádanka od lékaře) se prosím informujte přímo u nich:

http://propsyche.cz/cs/
http://www.psychologiebrno.eu/index.html
https://www.polza.cz/psychologicka-ambulance
https://www.psychologmedalova.cz/ (kolegyně nabízí online konzultace, dokonce i hrazené ZP, ale bohužel píše, že má již plnou kapacitu; na vašem místě bych ji přesto zkusila kontaktovat, pro případ, že by se jí nějaký termín uvolnil)

Přeji vám hodně zdaru,
Mgr. Markéta Doleželová
psycholog
z.s. InternetPoradna.cz
Psychologické poradenství : tíživá životní situace : vztahy v rodině; vztahy s manželem;
08.12.2020 09:11 - zobrazit dotaz
Dobrý večer,už nevím kudy kam a proto píšu.Jako malá jsem neměla krásné dětství.Často jsem byla po nemocnicích z důvodu koutkoveho roštěpu,různým malformacim,ledvinam.Mama mi dávala za vinu,že se mnou zůstala sama ikdyž věděla,že si začala s ženatým a on rodinu samozřejmě neopustil kuli nám.Našla si poté může který byl alkoholik a bil ji.Spali jsme v lese když byla těhotná a pamatuji si že nějaký lidi nám nosili jídlo to byl rok 1982 byli mi 4roky pak se narodili 2 sestry a oni se rozvedli.Pak jsme bydleli u babičky asi 2 roky a našla si nového muže.Ten se zdál být v pohodě až do mé puberty.Mama dostala nějakou nemoc od kočky a musela do nemocnice ve které byla skoro rok oslepla na jedno oko.A oni chtěli zabránit tomu aby se jí to dostalo do druhého oka.A v té době mně otočím začal osahavat atd.Nikdy jsem o tom mámě neřekla,stejně by nevěřila.Oak jsem šla na soukromou střední při které mi pořád vyčítal že mi ji musí platit tak jsem školy ve 2 ročníku nechala. A odstěhovala se k babičce,začala jsem pracovat za barem na diskotéce našla si přítele a otěhotněla.Bylo mi 16let v 17 jsem porodila syna o kterého jsem se starala ale tenkrát mi nebylo 18 a socialka chtěla někoho kdo se za mně zaručí a máma to neudělala tak to udělal on.A nejdřív to bylo že ho dáme jeho rodičům na víkend a pak že si najdu práci tak tam bude i delší dobu a já jsem si nakonec našla jiného přítele.Jelikoz vztah nefungoval a pak začali soudy které dopadly v můj neprospěch protože syn měl u prarodiču zázemí měli domek atd a navíc moje máma na mně posílala socialku že se nestarám atd a přitom ta žádné pochybení nenašla. Vdala jsem se a narodila se mi dcera ale jelikož jsem brala hormony abych mohla otěhotnět nešlo to víc jak rok tak si můj manžel našel milenku.Ta taky otěhotněla a máme děti 3tydny od sebe a od té doby se to nějak pokazilo já už mu nedokázala věřit.Po 3letech od narození dcery jsme se rozvedli.Mama nás doma nechtěla a tehdy mně zachránila sestra která nás nechala u nich bydlet.Jenze máma taky začala holdovat alkoholu a ikdyz mi hlídala dceru když jsem byla v práci.Pomahala jsem ji platit její půjčky atd pak když ji hrozila exekuce kuli zdravotnímu pojištění vzala jsem si půjčku když přišlo sociální pojištění taktéž. Pořád ji člověk musel vodit za ruku na pracak jinak by tam nešla a takle ji narostly dluhy. A já si pujcovala potom abych ji mohla pomoc splatit.Po 4 letech bydlení u mámy a sestry jsem si našla nového přítele to mi bylo 30 a jemu 34 jenže neměl žádné děti a tak přišel s tím že by chtěl dítě.Ja jsem mu řekla že mám dluhy a že musím platit atd a on že mi s tím pomůže ať se nebojím.Jenze zase přišli na řadu hormony a po 2 letech jsem otěhotněla mateřskou jsem měla na 2 roky.A na splácení jsme neměli, nebo možná měli ale on na svůj slib zapomněl a začali k nám chodit exekutoři atd a on je hodně majetnicky a vadilo mu ze chodí po jeho bytě atd což chápu ale v tu dobu mně poprvé dal facku. Pak mně zmlatil že jsem měla po těle černé modřiny a pak když to viděl tak chtěl abych chodila doma oblikana aby na to nemusel koukat nesměla jsem 14 dní ven než to zmizelo. Teď jsme už rozvedení ale pořád spolu bydlíme máme 9 letou dceru a nemáme kam jít.On žádné chyby nedělá vše jen my, já bych se měla nad sebou zamyslet,já už k němu nic necítím nemůžu s ním spát,pořád na nás jen řve a nadává nám do bůhví čeho.Mala s ním nechce zůstávat, on se jí vůbec nevěnuje.Rika že mu bereme soukromí a já už nevím kudy kam vždy když někde něco bouchne tak se leknu co se zase bude dít. Kolikrát mám chuť mu nechat malou a odejít pryč a už se nikdy nevrátit prostě odejít z tohohle života. Chci mi už jen klid ale malou s takovým tyranem nemůžu nechat. Omlouvám se 6a takový román ale potřebuji slyšet asi že nejsem tak marná nebo já nevím. Děkuji moc za odpověď může být veřejná, ale radši bych na email. Děkuji moc Iveta
Dobrý den,
ještě doplním kontakt na Bílý kruh bezpečí – věnují se situacím, které popisujete, zároveň poskytují i právní poradenství. Bylo by dobré, abyste se na ně obrátila, pomůžou vám s nalezením vhodného postupu, aby vám bylo lépe.

Bílý kruh bezpečí – celostátní linka: 116 006
https://www.bkb.cz/
Přeji vám hodně sil,
Mgr. Markéta Doleželová
psycholog
z.s. InternetPoradna.cz

Psychologické poradenství : ostatní : změna zaměstnání; nerozhodnost; nejistota;
13.11.2020 12:51 - zobrazit dotaz
Dobrý večer,potřebuji se s někým podělit o jednu velmi osobní věc,která mě posledních pár měsíců trápí (možná by byl adekvátnější výraz,ale nejsem schopna ho pojmenovat).V mém životě došlo k velké změně.Před létem jsem se stěhovala z P. na moravu,vyměnila jsem byt za hospodářství na vesnici,opustila jsem bezvadného zaměstnavatele a celkově změnila svůj život.Našla jsem si stejnou práci v oboru (školství),protože jsem byla přesvědčena,že mě moje práce baví.Ano bavila,dlouho.A i když přišli nepříjemné okamžiky,stále mě bavila.Jenže už několik měsíců v nové práci (oborově shodné s minulou prací) se v ní necítím dobře.Nechtějí se mi dělat přípravy, nechce se mi trávit čas s dětmi a nechce se mi do té práce vůbec něco dělat nebo tam jít.Nepasuje mi nový zaměstnavatel z mnoha pro mě podstatných důvodů.Netěším se z práce,kterou jsem milovala a jsem z toho popravdě nervózní a uvažuji o změně.Mám pocit,jakoby moje tělo říkalo "tak budeme dělat něco jiného.Naučíš se něco nového.Odejdi."Jenže,když se začnu dívat na inzeráty,tak vždycky skončím u "mého oboru".Neumím si představit,co bych dělala jiného,když jsem nikdy nic jiného nedělala.Nevím,jaký jiný obor zvolit,děsí mě,že někam půjdu a nebudu vědět,jak to chodí.Je mi jasné,že pokud chci změnu,musím ten "děs" překonat,ale zatím nevím jak.Baví mě práce se zvířaty,baví mě pracovat kreativně.V práci pásového typu bych zešílela.Ztrácím se v tom,co bych chtěla a na co mám.Hrozně bych se chtěla vrátit k mému bývalému z-teli,tam jsem se cítila dobře,až na malé vyjímky,ale to už nejde.Nedokázala jsem se přizpůsobit novým okolnostem,které mi nejsou vlastní.Rok v současné práci vydržím,ale mám pocit,že pokud v ní zůstanu nevím kolik dalších let,zůstane ze mě jen vyhořelá kantorka.Děkuji za nějaký váš úhel pohledu,jak se na věc ještě mohu dívat. S pozdravem EcoZen
Dobrý den,

díky, že píšete, je dobře, když v takovýchto okamžicích člověk nezůstává sám. Vaše situace působí docela rozpačitě, cítím z toho tu nejistotu, kterou popisujete. Zároveň z vás mám dojem, že o všem zodpovědně přemýšlíte a zvažujete alternativy. To je dobrá výchozí pozice, zároveň nás však někdy to, že přemýšlíme „až moc“ může v rozhodování brzdit. To má ale každý jinak. Popisujete zásadní změnu v životě, kterou jste už udělala. Trochu z toho mám dojem, jako by to možná ještě nebylo kompletní, jako by možná bylo potřeba změnit ještě další věci, abyste byla v životě spokojenější. Možná by mohlo pomoct vrátit se v myšlenkách do situace před vaším stěhováním a první změnou práce – co byla tehdy ta hlavní motivace pro to, udělat ten krok? Co tehdy hrálo zásadní roli v tom rozhodování? Co byste teď ve svém životě potřebovala jinak, aby vám bylo líp? Je to jen o práci, nebo jsou i další osobní věci? Na rovině našeho prožívání souvisí všechno se vším… Co je to, co ve skutečnosti chcete? Protože schopnosti a dovednosti je vždy možné se naučit, zdokonalit se v nich; důležité je ale to vědomí, že jste na „svém místě.“

Mám zároveň potřebu ocenit vaši zodpovědnost vůči práci, že to nechcete dělat jen z povinnosti, ale jde vám o to, abyste práci dělala opravdu dobře. Věřte tomu, že to není vůbec samozřejmost. Píšete o jiných typech práce, které by vás možná bavily, ale zároveň si nejste jistá. V podobných situacích je myslím vždycky určité napětí mezi tím, co by nás lákalo, a mezi tím, jaké jsou reálné možnosti/dostupné pozice. Popisovala jste určitý zmatek, který v tom vnímáte.

Možná by bylo dobré si to všechno nějakým způsobem sepsat, graficky znázornit, zpracovat (píšete, že jste kreativní, tak myslím, že tento způsob práce by vám mohl vyhovovat), konkretizovat oblasti, které vás lákají, stanovit priority. Může to být možná i pouze nějaká etapa, po které se třeba vrátíte ke své původní profesi. Nebo možná bude potřeba změnit pracovní místo v rámci své profese. Variant je spousta a jednoznačnou odpověď vám nejsem schopna dát, přestože bych ráda, tak vám píšu alespoň několik podnětů k zamyšlení.

Pokud cítíte, že zmatek a nejistota pořád zůstávají, určitě se nebojte obrátit na odborníka – psychologa/psychoterapeuta. V rámci konzultace (aktuálně na většině míst možnost i telefonického nebo online kontaktu) budete mít prostor situaci probrat víc dopodrobna, než přes tento internetový kontakt.

Přeji vám hodně sil a dobrou volbu,
Mgr. Markéta Doleželová
psycholog, z.s. InternetPoradna
Psychologické poradenství : mezilidské vztahy : hádky v širší rodině
26.10.2020 09:24 - zobrazit dotaz
Dobrý den,s přitelem jsme spoli již rok. Jeho teta mě nemá ráda to vím od žačátku. S jeho mamkou si rozumím výborně. Před třemi dny jsem si vyměnila jednu větu svých názorů s jeho tetou a ta teď obtěžuje celou rodinu a snaží se aby se všichni hádali se všemi. Přitelova mama už je z ní na prášky, její druhý syn, ale bphužel věří lžím co mu říka teta a útočí na mamku. Vůbec nikdo neví co si s ní počít.
Dobrý den,

děkujeme za důvěru, s kterou se na nás obracíte. Z vaší zprávy je patrné, že situace rozhodně není příjemná a dokážu si představit, že to ovlivňuje i každodenní atmosféru v rodině. Zároveň vnímám, že vaše pozice je v tom všem trochu specifická – záleží vám na tom všem, ale do rodiny patříte relativně krátce. Vztahové záležitosti jsou vždycky velmi komplikované, o to hůř pokud není z obou stran ochota s tím něco dělat. Snaží se i rodina (přítel, jeho maminka…) problém s tetou nějak aktivně řešit nebo je to spíš ve fázi, že jsou všichni naštvaní, ale se situací se nedá pohnout? Někdy je dobré o věcech otevřeně mluvit, upřímně si je vyříkat a případně, s laskavostí, ale pevně, nastavit ve vztahu s druhou osobou hranice (ve smyslu „toto mi opravdu není příjemné, toto neříkej, nedělej, do tohoto se nepleť“).

Bojím se však, že pokud ostatní zúčastnění nebudou chtít na svém postoji něco změnit, není ve vaší moci toho moc změnit. Co však dělat můžete, je zaměřit se na vlastní prožívání a reakce. Nepíšete, o jakou výměnu názoru se jednalo a předpokládám, že s tetou asi v téhle fázi nebude možné situaci vyjasnit a upřesnit…? Potom vám možná zůstává hledat cesty, jak si k celé situaci zachovat zdravý odstup, nenechat se tím „zválcovat“, nedovolit té situaci, aby vás ovlivňovala. Často, když jsme v podobných situacích, nutí nás to stále o nich přemýšlet, ale to nás často stojí energii, kterou potřebujeme jinde. Zkuste si možná i přes aktuální starosti pro sebe naplánovat něco hezkého, využijte plně tu podporu, kterou v dané situaci máte (od přítele i jeho maminky), nebojte se možná i říct si jim o konkrétní pomoc s řešením té situace. Z vašeho dotazu jsem pochopila, že je to všechno relativně čerstvá událost; časem se to ještě bude měnit a vyvíjet.

Pokud by toho na vás bylo moc nebo pro vás byla situace dlouhodobě zatěžující, samozřejmě máte plné právo vyhledat i pomoc psychologa, s kterým budete mít příležitost probrat všechno podrobněji, než přes online poradnu.

Přeji vám hodně sil,
Mgr. Markéta Doleželová
psycholog, z.s. InternetPoradna.cz
Psychologické poradenství : ostatní : klinika nabízející stacionárni psychoterapii
17.10.2020 19:40 - zobrazit dotaz
Dobry den.
Hledam kliniky, ktere nabizeji stacionarni psychoterapii pro poruchu borderline osobnosti. Ktere nabizeji alespon jeden z nasledujicich terapeutickych smeru: DBT, MBT, TFT, Schema therapy. Zatim jsem nasla jen Kaleidoskop v Solenicich. Dekuji predem za odpoved. S pozdravem.
Dobrý den,

jedná se o terapeutické směry, které zvláště u nás nejsou příliš frekventované, moc možností výběru tedy není. Kromě Kaleidoskopu přímo DBT přístup nabízí ještě psychiatrická klinika FN v Brně Bohunicích, nespecifikují však, jestli i stacionární formou. Co se týká Schema therapy, doporučovala bych vám obrátit se na Institut schema terapie (https://www.schematerapie.cz/).
Mám přesto potřebu zmínit, že žádný z terapeutických směrů není "samospásný", přestože je samozřejmě důležité řídit se ve volbě osobními preferencemi. Píšete o borderline poruše osobnosti, se kterou není úplně jednoduché terapeuticky pracovat; z mého pohledu by tedy možná bylo vhodnější hledat odborníka/zařízení, který se specializuje na prvním místě na tuto diagnózu (a jsou na něj na internetu k nalezení dobré reference) a až potom zohledňovat přístup, jakým pracuje.

Přeji vám hodně štěstí při hledání,

Mgr. Markéta Doleželová
psycholog
InternetPoradna.cz
Psychologické poradenství : partnerské problémy : partnerské vztahy; obtíže v komunikaci; žárlivost; nedůvěra; nejistota
23.10.2016 21:14 - zobrazit dotaz
garantoval
Dobrý den, ráda bych se s Vámi poradila ohledně problému s partnerem. Ztratila jsem v něj důvěru a chtěla bych ji do našeho vztahu zase vrátit. Nedošlo přímo k nevěře, ale absolvoval jeden románek - flirt, který udržoval převážně přes FB a skype, potom za slečnou i jel.. Tvrdí, že se nic nestalo a že to ani neměl v úmyslu. Důvod toho všeho prý sám ani nezná a už je to pro něj uzavřené. Říká, že měl možná pocit, že mu chybí flirt a že díky tomu zjistil, že to tak není a že to nepotřebuje. Problém je, že jsem se to nedozvěděla od něj a v podstatě mi řekl, k čemu to bylo dobré, že jsem mu (bohužel) narušila soukromí a našla si to, že on už to měl dávno uzavřené a mě to ničemu nepomohlo. Vyvolává to ve mě pocit, že si svoje problémy řeší jen sám jinýma, a mě o tom neříká - a že se to bude takto opakovat. Tvrdí, že mu nedávám prostor, což má asi pravdu, protože jsem velmi nedůvěřivá a žárlivá a že tohle není vůbec moje věc a netýká se mě. Já mám ovšem dojem, že jsou určité hranice toho, jak flirtije s jinými ženami a polonahé fotky je podle mě dost přes čáru.. A on je můj partner, takže se mě to týká dost.. Nevěřím mu a nevím, jak do vztahu důvěru vrátit. Pořád už se budu bát, že ho vlastně neznám a nevím kdo je ve svém soukromí - zda si čas od času nezadá nikde s pocitem, že mě se to netýká, nic se neděje a není tedy důvod mi to říkat. Děsí mě to..... Předem Vám moc děkuji za radu.
Dobrý den, Eriko,

děkujeme, že jste se obrátila na InternetPoradnu. Píšete o partnerském problému, o tom, co se děje mezi vámi a vaším partnerem, také o vaší nejistotě. To vůbec nejsou maličkosti a dokážu si představit, že to pro vás teď vůbec není jednoduchá situace.

Těžko se mi hledá jedna konkrétní rada, kterou bych vám mohla dát; ve vašem dotazu jste se dotkla vícero aspektů vašeho vztahu, které v současné situaci hrají roli (partnerův „románek“, vzájemné sdílení informací, narušení soukromí, to, co popisujete jako nedůvěřivost a žárlivost, rozdílné vnímání hranic flirtu...). Vnímám ale, že to hlavní, co je pro vás teď nejtěžší, je téma důvěry mezi vámi a partnerem a to, do jaké míry on s vámi sdílí/nesdílí svůj život.

Píšete, že chcete do vašeho vztahu zase vrátit důvěru, kterou jste ztratila; z toho je patrné, že vám na vašem partnerovi i na vašem vztahu záleží a chcete, aby bylo vše v pořádku. Věřím, že je to možné; i když to může být běh na dlouhou trať a nemusí to být vůbec jednoduché.

Dokážu si představit, že teď ohledně toho všeho, co se stalo, pociťujete silné emoce a že to není vůbec příjemné. Přestože je to do určité míry přirozené, zkuste nezůstávat jen u toho těžkého a nepříjemného, ale zaměřit se i na to dobré, co mezi vámi je. Čím je pro vás váš partner důležitý, co vám „pomáhá“ mít ho ráda, věřit mu? Jaké jsou silné stránky, které drží váš vztah? Byly v minulosti ve vašem vztahu situace, kdy jste se sobě s partnerem vzájemně otevřeli, svěřili se, kdy jste cítila vzájemnou důvěru? A podobně...

Napsala jste, že pro vašeho partnera už je to uzavřené. Je možné, že pro něj to už skutečně je uzavřená záležitost. Pro vás je to však zatím ještě příliš živé... Doporučila bych vám tedy, abyste o tom s vaším partnerem zkusila ještě jednou promluvit. Najít na rozhovor klidnou a v rámci možností příjemnou atmosféru a popsat mu (možná si to i dopředu zformulovat), co prožíváte, z čeho máte obavy, a že i když on už to třeba uzavřené má, vy ještě ne... A zároveň dát prostor k tomu, aby i on vyjádřil, jak mu ve vašem vztahu teď je. Vztah je vždycky záležitost obou partnerů a upřímný rozhovor je jedna z věcí, která může pomoct k vzájemnému porozumění a k projasnění celé situace pro vás oba.

Z toho, co jste napsala, přesně nevím, jak dlouho váš vztah s partnerem trvá a jak vážný vztah to je, ani před jakou dobou jste se dozvěděla o onom „románku“. Pokud byste však vnímala, že se problém, kvůli kterému jste napsala, nezlepšuje, doporučila bych vám navštívit Poradnu pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Můžete tam jít společně s partnerem, anebo tam můžete jít i sama. V každém případě tam najdete odborníka, který se vám bude věnovat a který má možnost s vámi o vaší situaci mluvit víc do hloubky, než to umožňuje komunikace přes internet. Kromě toho se vždy můžete znovu obrátit i na InternetPoradnu.

Vztah mezi dvěma lidmi s sebou může přinést i těžké, nepříjemné chvíle, ale věřím tomu, že pokud je mezi partnery dialog, snaha přijmout toho druhého a ochota společně na vztahu pracovat, dá se vše vyřešit. Přeji hodně sil a vytrvalosti.

Bc. Markéta Doleželová

Kontakt na poradny v Praze:
http://www.csspraha.cz/24831-poradna-pro-rodinu-manzelstvi-a-mezilidske-vztahy
(Tyto poskytují služby bezplatně; kromě toho je možné vybírat i z řady soukromých psychologů, kteří se věnují vztahové problematice, u těch jsou konzultace placené.)
Psychologické poradenství : partnerské problémy : partnerské vztahy; obtíže v komunikaci; vyčerpání; osamělost; intimita
23.03.2016 21:22 - zobrazit dotaz
garantoval
Dobrý den,

nevím zdali Vás tím mám zatěžovat ale nemám ským bych se poradil a promluvil bych si o tom.Se svou partnerkou jsem 8 let máme ročního syna a v létě 2015 jsme se vzali.Každý pocházíme z jiného kraje a před 3 roky jsme se přestěhovali k Mladé Boleslavi původně kvůli práci ale spíše jsem se bál abych nepřišel o partnerku tak jsem na to kývl.Víte a ted když jsme tu citím se hrozně prázdný dříve jsme měl spoustu aktivit a chuť do života.Nyní co jsme tady jsem pořád na nervy nemohu sehnat vlastní bydlení a možná ani nechci jelikož je to tady a ja se tu opravdu necítím zkoušel jsem o tom mluvit s mou ženou ale z rozhovoru jde jasně cítit že by se vracela nerada takže vždy radši ustoupím.Pořád říká že je tu práce atd. jnomže to vyjde na stejno po finanční stránce u nás je sice práce míň ale je tam levnějsí bydlení dále mě také trápí to že náš intimní život také není to co byl,když už k něčemu dojde přijde mi že to dělá z povinnosti nebo z donucení když o tom mluvíme říkas že je unavená atd..Ale když se na nějaké oslavě přiopije je to úplný opak.Nyní jsem dokonce zhjistil že si neustále s někým dopisuje ten někdo je můj dobrý známý oba tvrdí že o nic nejde ale nevím.Víte jediné co mě tu drží je můj roční synek o kterého nechci přijít.Už nevím co mám dělat nevím si rady a pořáde se to vše nabaluje a nabaluje už nemohu pořádně ani spát musím nad tím vším neustále přemýšlet .Vždy když chci tuto věc nějak vyřešit tak doujde akorát na hádku.Víte už jen to bydlení tam u nás mám spoustu možností co se týče oprav auta hlídaní kluka až pujde žena do práce prostě je tam více plusů než zde tady nám nikdo s ničím nepomůže vše musím platit a ani nemohu využít mé zkušenosti jeslikož jsem takový ten kutil ale má žena jako by to neviděla žře se tu prostě akorát trápím a ještě víc jsem na nervy že s námi bydlí její bratr pocházím z vesnice a měl jsem nějaký životní styl a ten teď hodně klesl a ja nevím jestli je chyba ve mě nebo v čem už vážně nevím a nemůžu.Když něco řeknu hned jsem ten špatný protože to rozebírá se svou rodinou ja jsem v tu chvíli ten nejhorší.

Jo a ještě když musíme někde sebrat peníze např.rozbije se pračka a opravdu zroivna nemáme jsem já ten kdo je někde sežene nikdy se nestane aby ona třeba řekla zlato v klidu použijeme peníze ze svatby které jsme dostali a které má ona na účtě a má je to vím že je neutratila ne prostě mi přijde že jsem na vše sám ona uvaří uklidí postará se o malého jo to je v pořádku ale co se týká takových věcí prřijdu si sám a jsem z toho už dost zničen i to že vám píši je pro mě jako pro chlapa potupa ale opravdu nevím jak dál.
Předem děkuji P.
Dobrý den, Pitrsi,

předně bych chtěla opravdu moc ocenit, že jste se rozhodl na InternetPoradnu obrátit, tím víc, že to pro vás – jak píšete – nejspíš není úplně příjemné. Z vaší zprávy je poznat, že to, co prožíváte je pro vás opravdu náročné a moc vás to trápí a je tedy naprosto v pořádku, že jste se rozhodl se svým problémem někomu svěřit.
Popisujete to, co vás trápí – zmiňujete stěhování, to, že se tam, kde teď bydlíte, necítíte dobře, popisujete neshody s manželkou ohledně bydlení, nesoulad v intimním životě i v jiných oblastech vašeho vztahu; celkově píšete, že se ty těžkosti pořád hromadí a stupňují... Zároveň z vaší zprávy také cítím, že vám na vaší ženě i na synovi velmi záleží a že hledáte různá řešení, jak situaci zlepšit.
Je naprosto přirozené, že vás ty všechny ty obtíže znepokojují a že v důsledku toho dokonce „ztrácíte chuť do života“, jak píšete.
Těžko se mi hledá jediná konkrétní rada nebo doporučení, které bych vám mohla dát. Z toho, co jste popsal, je znát, že se jedná o víc oblastí, které spolu navzájem souvisí. Řešení vaší situace nejspíš bude, jak se říká, běh na delší trať – nicméně první, ten nejdůležitější, krok jste už udělal tím, že jste se rozhodl situaci aktivně řešit, což už samo o sobě znamená hodně.
Jak jsem psala, jeden univerzální postup bohužel není, nicméně zkusím vám teď napsat několik možnosti, které mě k vaší situaci napadají:
Co se týče vašeho bydliště, popisujete, že se tam „necítíte“, dokonce že zažíváte určitou „prázdnotu“; že „tam u vás“ vidíte víc praktických možností; navíc ani bydlení blízko příbuzných pro vás není vůbec vyhovující.
Řešením tohoto problému by mohla být jak změna bydliště, tak změna něčeho ve vašem současném bydlišti, tak, aby to pro vás oba bylo v pořádku. Co je ta věc, která je pro vás nyní nejtěžší, co byste potřeboval, aby se na tomto místě změnilo? A pokud by mělo dojít ke stěhování jinam, jak by to vypadalo, probíhalo? Pokud znáte odpovědi, můžete si o tom zkusit ještě s manželkou promluvit. Vím, psal jste, že jste se o tom už několikrát bavili, ale že to většinou nedopadlo moc dobře a že také vnímáte, že manželka se stěhovat nechce. Pokud byste se však rozhodl zkusit o tom s ní ještě promluvit, někdy pomáhá dopředu si „připravit“ konkrétní větu, kterou chcete říct, předložit konkrétní návrhy, zvolit klidnou a nerušenou atmosféru pro rozhovor...
Popisoval jste i jiná trápení, která ve vztahu s vaší ženou máte. Jednak to, že si píše s vaším společným známým, jednak to, že máte pocit, že váš intimní život je pro ni jen otázkou povinnosti. To všechno nejsou maličkosti, a přestože jsem žena, dokážu si představit, že pro muže-manžela, nejsou vůbec příjemnou věcí. Myslím, že je moc dobře, že si toho všímáte, a že by vaše žena měla vědět o tom, jak to prožíváte, že vás to trápí; píšete, že na to všechno neustále musíte myslet, že se vám kvůli tomu špatně spí. Možná si už i ona sama všimla, že nejste ve své kůži, že se něco děje. Každopádně myslím, že je dobře, aby to slyšela od vás, abyste jí zkusil otevřeně popsat, co konkrétně vás trápí, co vám vadí, o čem přemýšlíte.
Zároveň někdy v podobných situacích pomáhá, když se manželé zaměří na ty aspekty vztahu, které jim působí společnou radost, kde je jim spolu příjemně, a investovali do nich energii – můžou to být například společné zájmy, udělat si pro sebe navzájem čas, naplánovat rodinný výlet, společnou procházku se synem... To už záleží na vás a na tom, co se vám zdá vhodné v kontextu vašeho vztahu.
Co se týče praktických věcí, o kterých jste se zmínil (finance, opravy, apod.), pochopila jsem, že se snažíte rodinu zabezpečit po všech stránkách, což je velmi dobré; zároveň ale také vnímáte, že tato vaše snaha není vaší ženou, ani její rodinou přijímána a oceněna tak, jak by bylo třeba a je to pro vás pramenem dalšího trápení. Tady bych opět viděla jako důležité promluvit si o tom, dát jasně najevo, jaké to pro vás je. A možná se také zkusit dohodnout na konkrétních a pevných pravidlech o chodu vaší domácnosti – např. kdo z vás bude zařizovat konkrétní opravy, kdo bude zodpovědný za place konkrétní věci a kdo zase za placení jiných...
To všechno jsou návrhy, které pro váš vztah mohou a zároveň nemusí být vhodné. Vždy záleží na konkrétním vztahu a na tom, jaké jsou vaše potřeby...
Pokud byste vnímal, že je pro vás a vaši ženu obtížné o tom mluvit a najít společné řešení, zkrátka že touto cestou to k ničemu nevede, napadá mě možnost navštívit manželskou a rodinnou poradnu (kontakty přikládám v závěru). Můžete se tam objednat buď sám, nebo i společně s manželkou. Tyto poradny fungují velmi diskrétně a najdete tam odborníka, se kterým budete o vaší situaci moct mluvit víc dopodrobna, než v naší InternetPoradně, který vás případně „provede“ celou situací a pomůže vám najít řešení, které bude vyhovovat jak vám, tak vaší ženě a bude dobré i pro vašeho syna.

Upřímně doufám, že se vaše situace brzo zlepší, přeji vám hodně sil a trpělivosti.

Za InternetPoradnu
Bc. Markéta Doleželová

Kontakty:
CENTRUM PSYCHOLOGICKO-SOCIÁLNÍHO PORADENSTVÍ STŘEDOČESKÉHO KRAJE (funguje bezplatně)
Václava Klimenta 195
29301 Mladá Boleslav
TEL: 326322915, 732365534
www. poradnamb.cz

Zde případně naleznete kontakty na jiná bezplatná pracoviště ve Středočeském kraji: http://www.poradna-rakovnik.cz/index.php?stranka=odborne-poradenstvi-detasovana-pracoviste

Soukromá psychologická poradna (zde jsou konzultace placené):
Mgr. Jitka Herzánová
Nový Park 1262
293 01 Mladá Boleslav, středočeský
+420 731 538 215
www.mojeosobnost.cz

Server InternetPoradna provozuje občanské sdružení InternetPoradna.cz.
ISSN 1801-5190 © InternetPoradna.cz, 2001-2013.
Licence Creative Commons
InternetPoradna.cz, jejímž autorem je InternetPoradna.cz, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Unported .