SLUCHOVÉ POSTIŽENÍ
TĚLESNÉ POSTIŽENÍ
MENTÁLNÍ POSTIŽENÍ
DROGY A ZÁVISLOSTI
OBČANSKÉ PORADENSTVÍ
DUCHOVNÍ PORADENSTVÍ
PSYCHOL.PORADENSTVÍ
E-LINKA DŮVĚRY
MENŠINY A CIZINCI
ZAMĚSTNANOST

Naši partneři

Odpovědi poradce Humpolíček Pavel, PhDr. Ph.D.

Psychologické poradenství : duševní problémy : problémy v komunikaci; nízké sebevědomí
28.07.2017 17:12 - zobrazit dotaz
dobrý den, chci se zeptat na koho se obrátit, jestli na psychologa nebo na psychiatra? Má dcera pravdepodobne touto fobii trpí už od 13 let. Nejvetší problém je v komunikaci, velmi málo komunikuje, a to ji dělá problémy ve všech oblastech života, nyni studuje Vš 1.ročník, ale díky fobii je to vždy s odřenými ušima, jak už ve škole, nebo na praxi. Dokonce na brigádě ji pošlou na druhý den domů, kamarádky a partneři žádní. má nizké sebevědomí, bojí se že se ji někdo vysměje za její odpoved a neví jak navazat bezný neformalni hovor.Je už z toho zoufala a my s ní, navštívila už asi 3 psychology, ale jejich úkoly a jejich povídání ji nepomohlo. Navštívila 2 psychiatry, kteří ji okamžitě dali antidepresiva, ale to zatím odmítla, protože se bojí že by to už nebyla ona. Sama tvrdí, že by ji nejvíc vyhovovala skupinová terapie se stejne postiženými lidmi, ale v našem městě Holešov a ani v okolí nic podobného jsme nenašli. Nevíte o něčem takovém? A další můj dotaz, je tahle nekomunikace nebo pomalá reakce spíš pro psychologa, nebo psychiatra? A poslední dotaz, jsou ty léky opravdu nutné? vím, že na tohle není jednoduché odpovedet, pokud ji neznáte, ale alespon obecne, at víme kam směřovat.moc děkuji
Vážená milko,

není mi sice z Vašeho dotazu zcela zřejmé, jakou fobií Vaše dcera trpí, nicméně další popis směřuje primárně k obtíží v komunikaci a navazování sociálních vztahů, proto mi dovolte reagovat pouze stručně a věcně - konkrétními doporučeními a odkazy v návaznosti na Vaše závěrečné otázky:

Ad skupinová terapie

Určitě je to velmi dobrá úvaha a je znát, že Vaše dcera sama o řešení svých obtíží přemýšlí, což je skvělé. Bohužel ani já nevím o konkrétní pacientské či svépomocné skupině, která by se v okolí Holešova takto zaměřovala, proto si dovolím Vás odkázat na dvě instituce, které buď takovéto služby nabízí, nebo by Vás mohly konkrétně odkázat dále (např. na privátní ordinace, z nichž některé pracují i se skupinami pacientů):

Centrum poradenství pro rodinné a partnerské vztahy
http://www.centrum-poradenstvi.cz/

Psychiatrická nemocnice v Kroměříži
http://www.pnkm.cz
http://www.pnkm.cz/cs/oddeleni-lecebny/9-oddeleni-klinicke-psychologie


Ad psychiatr vs. psycholog

Dle Vámi zmíněného již dcera zkusila obě cesty. Osobně bych doporučoval další etapu řešení začít spíše ve spolupráci s odborníky z oblasti psychologie.


Ad léky

Léky mohou řešení situace napomoci (navíc antidepresiva patří k těm nejvíce bezpečným psychofarmakům), samy o sobě ji však zřejmě vyřešit nedokáží.

Léky mohou ovlivnit sociální stud či úzkost, člověka však určitě nenaučí, jak vztahy navazovat, jak se v sociální skupině chovat a podobně.

Nutnost užívání léků by tedy měl posoudit někdo z odborníků, kteří budou s dcerou spolupracovat, budou ji znát osobně a situaci posoudí z širšího hlediska všech možných souvislostí.


Snad tedy alespoň takovéto stručné nasměrování...

S přáním brzkého úspěchu ve Vašem snažení!

Pavel Humpolíček
Psychologické poradenství : duševní problémy : obavy o blízkou osobu; halucinace; vyčerpání
10.07.2017 16:51 - zobrazit dotaz
Dobrý den, chci vás poprosit o radu. chci se zeptat zda můj muž trpí schizofrenii nebo něčím podobným. zatím nikde nebyla a ani nechce nikam jít, ale bojím se že dostane infarkt nebo jinou nemoc. je velmi úspěšný hodně vydělal, postavil domy, ale už 25 let trpí tím, že má v hlavě dva hlasy, které mu pomáhají v tom, že rychle a chytře reaguje na každou věc, jsou přece tři, ženou ho dopředu. Pořád mu říkají dělej, nelež, makej, neulejvej se. Přijde z práce, a jde makat na zahradu do tmy. Je zedřený a vypadá o 20 let starší.Bohužel nemá klid ani v noci pořád do něho hučí, takže on radši furt mluví.Navíc je díky nim perfekcionalista, puntičkář a dříč.Navíc má hrozné sny pořád ho někdo honí, chce ho zabít nebo musí chránit mě anebo naše děti.Je to totálně vyčerpaný. Zajímavé je, že k ničemu jinému ho tyto dva hlasy nenabádají, jen ho terorizují. Stokrát jsem mu říkala at jde k odborníkovi, ale on nechce, že bez nich by toho tolik nedokázal, díky své píle, cílevědomosti opravu vydělal už moc peněz, chce zabezpečit děti, ale to už zabezpečil i vnuky. Jenomže odnesl to zdravím, bolí ho už teměř celé tělo, ale pořád musí vstát a jít, oni ho donutí. Myslím si, že hlavně nechce jít pro prášky, aby se to nikdo nedozvěděl a on by byl z úspěšného člověka nula. Je to abstinent, nikdy neodpočívá, nerelaxuje. Ale musí to být peklo, nikdo nestačí jeho tempu. Jak ho mám přesvědčit, že už konečně má začít dbát hlavně na svoje zdraví. Dříve mi tvrdil, že má jen svědomí, ale ted už se s hlasy přiznal a jak dlouho to trvá. řikal že to vzniklo tak, že když byl malý kluk a chtěl pomoci otci na stavbě, tak už kolikrát nemohl a nechtěl to říct tak se přepl do nějakého jiného režimu, kdy jedete už nadoraz a tak mu vznikli ti dva kluci, jak jim říká. Co mi poradíte? děkuji moc.Jak ho mám přesvědčit, že ho to zabije?

Vážená paní "kopr",

vzhledem k Vašemu obsáhlému a zasvěcenému popisu manželovy situace je zcela pochopitelné, že o něj a jeho fyzické zdraví máte obavy.

Jste si také dobře vědoma toho, že jediná možná cesta, jak si skutečně vyjasnit, co se s manželem děje, je konzultace s odborníkem.

Mohl bych se nyní široce rozepsat o tom, co vše by mohlo manželovi hrozit a jak moc či málo je pravděpodobné, že je i psychicky nemocný, dovolte mi však odpovědět pouze několika větami a velmi stručně formulovaným doporučením:

Odborníci neslouží pouze k tomu, aby člověka umístili do nemocnice či mu předepsali utlumující léky. Odborník se dokáže zaměřit i na výhody a přínosy toho, co se s člověkem děje. Podpořit člověka v tom, aby využil to dobré; a současně naučit člověka jak nakládat s tím, co pro jeho další budoucnost úplně vhodné a perspektivní není.

Doporučil bych manželovi, aby vyhledal v první fázi spíše psychologickou odbornou pomoc. Aby svou situaci a 25 let soužití se dvěma "kluky" ve své hlavě s někým sdílel a poradil se, co a jak.

Vzhledem k tomu, že nepáchá nic, co by jeho osobně či kohokoli v jeho okolí přímo ohrožovalo na životě, je dospělý a svéprávný občan, nikdo jej nemůže "jen tak" zavřít do nemocnice či zbavit svéprávnosti. Zkrátka, poradí se ... a o dalším léčebném postupu si pak rozhodne sám za sebe.

Možných řešení jeho situace je vícero - ne jen ta, které se obává :o)

Snad Vás výše napsané dokáže nasměřovat v tom, jak manželovi pomoci překonat ostych a obavy z návštěvy odborníka. Jsem přesvědčen, že za daných okolností to bude přínosem pro něj, pro Vás i pro celou jeho rodinu.

Když už se tolik nadřel a svou cílevědomostí toho tolik v životě dokázal, jistě si zaslouží, aby si (nejen) svých vnuků mohl ještě řadu dalších let užívat ve zdraví a spokojené pospolitosti.

S přáním zdaru!

Pavel Humpolíček
Psychologické poradenství : duševní problémy : úzkostné stavy; fobie; strach z oněmocnění rakovinou
24.04.2017 16:00 - zobrazit dotaz
Dobrý den.
Mám problém už několik měsíců mě trápí hrozný strach z rakoviny pořád se sleduju. U psychologa jsem ještě nebyla jen mi obvodní doktor napsal Neurol ten nejslabší ale po něm mi to přejde jen na pár chvil. Každý den se v jednu chvíli začnu třást a potí se mi ruce
.. mám strach že jednou mi diagnostikujou rakovinu plic nebo střev ..Pořád si projíždím dokola internetové stránky s příznaky rakoviny.. můj přítel to moc nechápe a říká že se nemám čeho bát.. byla jsem taky u lékaře na krvi a na RTG ale vše v pořádku . Tedko přemýšlím jestli by mi rakovinu zjistili s krve... Mám spoustu myšlenek které mi jsou nepříjemné kolikrát brečím protože se bojím že umřu a nebudu moci vidět svět kolem sebe moje příbuzný a mého přítele​. Tento stav přichází čím dál častěji bylo to jednou za měsíc a tedko už to mám každý den.. nebaví mě se utápět ve strachu ze mám někde nador.. děkuju za odpověď předem
Vážená Janko,

je velmi důležité, že jste se odhodlala svou situaci a vtíravé myšlenky aktivně řešit.

Léky snižující úzkost Vám lékař předepsal na přechodnou dobu. Samy o sobě skutečně nepomohou a velmi dobře tedy cítíte, že by bylo vhodné se na svůj stav podívat i s podporou psychologa či psycholožky.

Pro Vámi uváděné obtíže je nejvhodnější vyhledat psychologa/psycholožku s klinickou aprobací.
V případě, že byste musela příliš dlouho čekat, jistě se můžete obrátit i na odborníka v oblasti psychologického poradenství či terapie.

Jako podklad pro rozhovor s odborníkem mohou být prospěšné záznamy myšlenek či pocitů.
Jejich stručný obsah nebo alespoň záznam o jejich četnosti výskytu a intenzitě (tedy kdy se vyskytly a jak byly silné, vtíravé).
Takovýto záznam může současně usnadnit i situaci Vám osobně (lépe se sama v sobě a svých myšlenkách zorientujete).
Pokud si záznam začnete dělat (nejlépe písemně na papír), doporučuji, abyste zápisu věnovala nejvýše 10 minut denně!
Zápis může být velmi stručný a věcný, měl by však zachytit podstatu toho, co se s Vámi v daný den dělo.

Pokud byste potřebovala i po osobní konzultaci s odborníkem další doporučení či podporu, opět se můžete obrátit na naši internetovou poradnu. V této chvíli je však osobní rozhovor s odborníkem tou nejlepší cestou, kterou můžete zvolit.

S přáním brzkého ustálení Vaší situace!

Pavel Humpolíček
Psychologické poradenství : duševní problémy : rodinné vztahy; poruchy vnímání; nedobrovolná léčba
23.01.2017 06:46 - zobrazit dotaz
má matka, 91 let, téměř neslyšící, nyní - otec dlouhodobě ležák, nyní v sanatoriu, má se vrátit domů. Matka slyší hlasy v rohu pokoje, slyší hluk, údajné pomluvy - nikdo z nás to neslyší. Zřejmě má sluchové halucinace . počátek schizofrenie. Když ji řeknu, aby se šla léčit řekne, že není blázen. Halucinace považuje za skutečnosti a dle toho se tak chová. Může to být schizofrenie? Nemáte recept na to, jak ji dostat k psychiatrovi? děkuji
Vážená paní Andlo,

situace, kterou popisujete, by skutečně mohla souviset s tzv. náslechy, tedy tím, kdy daný člověk slyší něco, co jiní lidé neslyší ani jinak nevnímají.

Vzhledem k věku Vaší matky se může jednat nejen o onemocnění z oblasti schizofrenie ale také o počátek demence či jiných zdravotních komplikací souvisejících se stárnutím organismu a stářím.

Řešení této situace nebývá bohužel úplně jednoduché. Ne vždy je totiž vhodné (nutné) člověka omezovat, hospitalizovat či nutit brát léky (a podobně). Vždy je však vhodné, aby tyto projevy u daného člověka posoudil odborník a doporučil - v návaznosti na toto osobní posouzení - tu nejvhodnější strategii, jak pomoci - a to jak danému člověku tak i jeho nejbližšímu sociálnímu okolí, tedy zejména rodině a rodinným příslušníkům.

V první fázi je vhodné, abyste o situaci informovala ošetřující/ho lékařku/e Vaší matky. Praktičtí lékaři většinou tyto projevy znají a také se vyznají v možnostech, které nabízí daný region - z hlediska dalšího odborného posouzení či návazné péče.

Praktičtí lékaři mohou v odůvodněných případech navštívit pacienta i v jeho bydlišti - zvažte tedy i tuto možnost a pokuste se ji konzultovat (nejprve například telefonicky) s praktickou/ým lékařkou/em Vaší matky.

Pokud by praktický lékař nebyl ochoten situaci posoudit, můžete se obrátit na nejbližší privátní psychiatrickou ambulanci nebo psychiatrickou nemocnici. I privátní zařízení často nabízejí možnost návštěvy pacienta v soukromí - opět tedy, vše závisí na dohodě mezi Vámi a odborníky.

Další z možností je domluva s lékaři (praktický či odborný/psychiatr) na doporučení krátkodobé hospitalizace Vaší matky (z důvodů tělesných/somatických - např. nějaké specializované vyšetření), nebo alespoň pozvání k jinému odbornému vyšetření do nemocnice (neurologie, interna apod.). V době pobytu Vaší matky v nemocničním zařízení (ať již formou krátkodobé hospitalizace nebo pouze jednodenního vyšetření), by pak stav Vaší matky posoudil i psychiatr, který by byl přizván do ambulance (či na oddělení) somatické.

Poslední, ale ne úplně nejvhodnější cesta, kterou zde mohu zmínit, je ta, kdy situaci Vaší matky budete s odborným lékařem (psychiatr) konzultovat pouze Vy. Tato forma intervence by však neměla skončit pouze Vaší konzultací, ale měla by vést k přímému posouzení stavu Vaší matky odborníkem. Oslovený/á odborný/á lékař/ka Vám pak jistě doporučí, jak dále postupovat (vzhledem k popisu situace od Vás a možnostem Vašeho regionu).

Má odpověď je poněkud obsáhlejší, snad obsahuje možnost, kterou budete moci využít.

S přáním brzkého ustálení situace Vás zdravím,
Pavel Humpolíček
Psychologické poradenství : duševní problémy : autismus; úzkostné stavy; depresivní stavy; halucinace
28.09.2016 19:23 - zobrazit dotaz
Dobrý den, je mi 18 let a trpím lehčí formou autismu. Už od dětství trpím úzkostmi, depresemi a halucinacemi. Co si vzpomínám, tak vše začalo asi před osmi lety, kdy mne psychicky napadala jedna starší žena a vyhrožovala mi přes SMS a skrze svého syna, který mne též vydíral. Po po tomto jsem začala omdlévat a trpět úzkostmi a depresemi. Poté jsem se přestěhovala a ve škole jsme kvůli svému postižení (autismus) zažívala šikanu, včetně fyzických útoků, což se na mne také podepsalo.

Nyní mám každý den různě velké stavy úzkosti a depresí, někdy se nemohu ani hnout z místa a jsem k smrti vyděšená. Skoro vždy trpím při úzkosti i halucinacemi. Zjevují se mi lidé, kteří mne napadají nebo pronásledují a duchové, kteří mne chrání. Vídám i různé stvoření jako jsou pavouci, zombie, dokonce i velké oči na zdi.

Prosím poraďte mi, jak se těchto stavů zbavit. Bojím se o tom s kýmkoliv mluvit, abych neskončila v blázinci.
Děkuji za Vaši důvěru, slečno bibi.

Svou otevřeností jste udělala první krok, který Vám skutečně může pomoci v tom, abyste "neskončila v blázinci", jak píšete.

Poruchy autistického spektra člověku život s lidmi ani mezi lidmi nikterak neulehčují. Mysl pak hledá řadu způsobů, jak se k takovému životu postavit "tak nějak jinak". Úzkosti či halucinace toho mohou být důsledkem. Pokud člověka či jeho okolí příliš nezatěžují a neobtěžují, jsou snesitelné, jakmile však jejich výskyt překročí mez příjemnosti, je určitě na čase s tím něco udělat - a to je jistě jeden z důvodů, proč jste svůj dotaz napsala.

Konkrétně bych Vám doporučil, abyste ve svém okolí vyhledala kvalitního klinického psychologa či klinickou psycholožku. Nejlépe, kdybyste již při prvním kontaktu stručně popsala svou situaci a zeptala se, zda má daný odborník zkušenost i s lidmi, kteří jsou podobně nastavení, jako Vy - tedy s lehčími autistickými rysy. Odborníky lze v první fázi kontaktovat i elektronicky (email) či telefonicky. Není nutno hned první kontakt uskutečnit osobně.

Jakmile někoho vhodného naleznete, s klidem se vydejte do jeho/její ordinace.

Psycholog (ani psychiatr) Vás určitě nebudou chtít "zavírat do blázince". Situaci s Vámi rozeberou a budou hledat jiné možnosti, jak Vám prospět. Hospitalizace je skutečně až tou možností poslední, navíc je často podepřena i vlastní žádostí pacienta nebo rizikem, že by mohl ublížit sobě či svému okolí.

Dle toho, co jste zde napsala, nepředpokládám, že by odborníci měli důvod Vás hospitalizovat. Ujišťuji Vás také, že hospitalizace proti Vaší vůli není v České republice prakticky možná (až na zákonem dané důvody, které nenaplňujete).

Snad jsem Vám dodal sebedůvěru k onomu podstatnému kroku - tedy přejít od písmenek k reálnému člověku, požádat o podporu a pomoc "živého odborníka".

Jakmile se naučíte rozlišovat různé reality, v nichž se pohybujete, budete mít vyhráno. Věřím, že brzy naleznete někoho, kdo Vám v tom pomůže.

Ať se Vám daří!

Pavel Humpolíček
Psychologické poradenství : ostatní : problémy se spánkem; úzkostné stavy
04.08.2016 07:29 - zobrazit dotaz
Dobrý den,
už asi půl roku mě trápí problém se spánkem. Na internetu jsem si našla, že nejspíš trpím spánkovou paralýzou. Když usínám a jsem ve fázi REM spánku, tak mě najednou probudí hučení/pískání v uších, které se stále zesiluje, moje tělo je v tu chvíli úplně ochrnuto, mohu se jen dívat a dýchat. V takovém stavu, mám pocit, že je se mnou někdo v místnosti a že se přibližuje ke mně. V tu chvíli mám panický strach. Tohle se mi děje nepravidelně. Může se stát, že se mi to stane dvakrát za jednu noc, nebo dvakrát do měsíce. Nevím čím je to způsobené, nepříjde mi, že by za to mohl nějak stres. Ve své práci i v osobním životě si nepříjdu nějak moc vystresovaná. Tento stav se mi stává spíše, když spím sama, ale už se mi to i párkrát stalo, když jsem spala u přítele nebo se psem v posteli. Věřím na paranormální jevy a v noci, když jsem sama, tak se celkově necítím moc příjemně, takže taková spánková paralýza v noci mě vážně děsí k smrti. Myslíte, že mám zajít k psychologovi, zda nemám nějaký psychický problém? Partner tvrdí, že si to vsugerovávám, že jsem si něco přečetla na internetu a od té doby se mi to děje. Jenže poprvé, když jsem tohle zažila, tak jsem nevěděla o co se jedná, jen vím, že to bylo asi z velké únavy.

Předem děkuji za odpověď.
Vážená paní/slečno Dulino,

spánek je jednou z velmi důležitých součástí lidského života a je skutečně vhodné si jej uchovat co nejvíce funkční a příjemný.

Váš dotaz je tedy určitě opodstatněný a dovolte mi na něj krátce reagovat:

Na pomezí spánku a bdění (při usínání, probouzení či v REM fázích při spánku atp.) dochází k řadě různých fenoménů, které jsou (nejsou-li příjemné) většinou dobře zvládnutelné po krátké terapii - nejlépe u psychologa, který se na tyto poruchy specializuje.

Doporučení na konkrétního terapeuta naleznete buď na internetu, nebo se zkuste obrátit na nejbližší spánkovou laboratoř (bývá u krajských či fakultních nemocnic) a nechte si vhodného odborníka doporučit přímo v laboratoři.

Velmi efektivní je začít nácvikem relaxačních metod, imaginativních strategií, příp. využít postupy odborné hypnoterapie.

Inspiraci pro kvalitní relaxační metodu získáte na tomto odkazu (či v knize): http://www.autogennitrenink.cz

K odborným imaginativní postupům naleznete informace například zde: http://www.cskip.cz či zde: http://www.i-bip.com

Seznam kvalifikovaných hypnoterapeutů je volně k dispozici na tomto odkazu: http://hypnoterapie.webnode.cz

Věřím, že brzy naleznete řešení, které Vám opět navrátí příjemný, přirozený a odpočinkový spánek.

S pozdravem,
Pavel Humpolíček
Psychologické poradenství : duševní problémy : náročné životní období; automatické myšlenky; kvalita pozornosti; kvalita paměti
12.07.2016 09:25 - zobrazit dotaz
Dobrý den, chci se jen zeptat od konce květnasem měl hodně stresu nejdříve mi umřel kocour potom sem dostal na festivalu mezi Ploty zanět močových cest po prašcich na to mi nebylo dobře byl sem s toho vynervovanej je to cca 10- 14 dnů kdy se u mě začali oběvovat výpadky paměti šel jsem tedy za svoji neuroložkou tento týden v ponděli ta mi udělala pavnětový test nezapamatoval sem si jen dvě věci z věci v bytě na dvě sem si s pomocí spoměl stím že mi řekla že stou pavnětí to tak hrozný nebude jsem Po DMO lekařka mi napsala lehká antidepresiva po kterých bych se měl sklidnit kuli svátkum sem je dostal až ve Čtvrtek z lekarny stím že ve středu sem byl tak už vinervovaný že sem navštívil riaps tam mě skvěle pan doktor uklidnil a do ted je to revativně v pohodě sem bez záchvatu vsteku jediný muj problém už je že jak sem si pořád v hlavě v tom stresu opakoval je ponděli a furt za sebuu tak mi v hlavě přeskakujou dny a datumy ale už je to také o trošku menně antidepresiva co mi neurolog napsal sem vzal jednou a pak mi bylo po nich rano tak zle že už pak ne po konzultaci s neurologem když mi řekla že ja na ně ani nejsem indikaci že mi chtěla pomoct mužete mi poradit jak se zbavit unavy a toho opakování těch dnu je to už otravný vim co je za aktualní den akorát mi to přepne třeba na čtvrtek a hned se tam vrátí Sobota pak mam ted třeba problém se soustředit na cestu kudy jedem autem asi nemam takovou pozornost jako před tím stresem velkým a musi se mi třeba nazev ulice říct 3krátz aby mi to vlezlo do hlavi Odezní ta unava a ten maglais v hlavě sám

Děkuji za odpověď
Děkuji za Vaši důvěru v InternetPoradnu, pane luk722.

Situaci jste popsal dobře a výborné je i to, že víte, na koho z odborníků se ve svém reálném prostředí obrátit - pro radu či pomoc.

Vámi popsaný vliv stresu není až tak častý, ale nelze jej vyloučit. Pokud tomu tak je a Vy budete další 2-3 týdny pod menším vlivem stresu, tedy více v pohodě, tak by měly popsané potíže samy od sebe ustupovat.

Opět se začnete přirozeně cítit lépe.

Pro zmírnění únavy, kterou popisujete, je velmi vhodný každodenní pohyb - například formou procházek (nejlépe tak 40-60 minut v rychlejším tempu; a v denní dobu, kdy není příliš horko - buď tedy ráno, nebo večer - jak Vám to více vyhovuje); a také dodržování pitného režimu.

Jestliže by Vámi popsané potíže přetrvaly až do srpna, doporučoval bych Vám, abyste se opět obrátil na někoho z vhodných odborníků osobně.

Například Vámi zmíněné centrum RIAPS je jistě jedním z velmi vhodných - pro přímou pomoc i doporučení dalších vhodných odborníků a způsobů pomoci ve Vašem okolí.

Ať se Vám daří!

Pavel Humpolíček
Psychologické poradenství : ostatní : grafologie; neustálené písmo
27.06.2016 19:44 - zobrazit dotaz
Dobrý den,chtěla jsem se zeptá co znamená když mam neustelene písmo.diky.......
Mrzí mne to, paní/slečno Egelite, ale Váš dotaz je natolik obecný (nekonkrétní), že není možné, abych Vám cíleně odpověděl.

Dovolte mi tedy pouze obecnější komentář:

Na písmo má vliv řada okolností. Od denní doby, vyčerpání (školní zátěž, kvalita spánku apod.), přes hormonální vlivy (menstruační cyklus, poruchy štítné žlázy ad.) či vlivy ročního období a počasí, až po různé typy demencí (např. parkinsonova typu) či neurologických nemocí.

Vzhledem k Vámi uvedenému věku bych však předpokládal, že se jedná o poměrně přirozený jev, který se v dospívání může objevit (a zřejmě souvisí právě s kolísáním hladiny hormonů - a tím i častějším kolísáním nálad).
Je-li tomu tak (a věkově jste nyní v období adolescence) písmo se Vám v nejbližších měsících či letech přirozeným vývojem více ustálí.

Závěrem lze ještě obecně zmínit, že určité znaky jsou v písmu stabilní, řada dalších je však přirozeně proměnlivá. Proto i rozbor písma (např. pro účely znaleckého zkoumání) v sobě obnáší řadu kroků a také dostatek písemných materiálů získaných od jednoho člověka z různých obdobích jeho/jejího života.

Tolik tedy ve stručnosti...

Snad i takto obecná odpověď alespoň částečně zodpověděla dotaz, který jste InternetPoradně položila.

Zdravím Vás,
Pavel Humpolíček
Psychologické poradenství : duševní problémy : rozlišení halucinace a snu; nepříjemné stavy; možnosti svépomoci
04.06.2016 18:53 - zobrazit dotaz
Dobrý den, chtěla bych se zeptat co mám dělat. Večer, zřejmě když usnu, vidím, že nejsem v místnosti sama, jsou kolem mně cizí lidi a děti a mně připadá, že nespím a že je vidím , že se na ně koukám a chci aby šli pryč. Děti mi tvrdí, že se mi to zdá, že tam nikdo se mnou není ale já si nemohu pomoci, ale já je tam vidím. Poraďte mi prosím co mám dělat, abych tyto vidiny /asi halucinace/ neměla. Děkuji
Obávám se, vážená paní babičko, že s pomocí internetu nebude možné na Váš dotaz plnohodnotně odpovědět.

Existuje totiž příliš velké množství různých důvodů, proč vnímáte právě to, co vnímáte, a tedy i množství různých doporučení či řešení.

Jen pro příklad:

Může jít o pouhý důsledek vyčerpání či dlouhodobějšího nedostatku spánku. Může se jednat o vliv toho, co děláte před spánkem (např. procházení rodinných fotek či sledování detektivního seriálu v televizi). Může dokonce jít o pouhý návyk Vaší mysli (tedy jakýsi nezvyklý a pro Vás obtěžující "rituál").

Také ale může jít o projev počínající demence (např. Alzheimerova typu) či vážného psychického onemocnění (oneiroidní stav, přítomný například u psychóz), stejně jako o vliv nádoru mozku nebo vedlejšího účinku některého z léků, které zřejmě užíváte...

... a mohl bych ve výčtu pokračovat.

Touto elektronickou cestou mi tedy dovolte Vám pouze doporučit, abyste se - obdobně jako internetové poradně - svěřila svému praktickému lékaři.

Ten pak nejlépe posoudí, zda je nutno odborně zasáhnout, nebo tou nejlepší cestou bude jen pár dnů počkat, dokud tyto vidiny samy neustoupí.

S přáním brzkého návratu klidného usínání a odpočinkového nočního spánku,
Pavel Humpolíček
Psychologické poradenství : duševní problémy : deprese; možnosti terapie; genetika; poruchy myšlení; medikace
05.04.2016 16:34 - zobrazit dotaz
Dobrý den. Chtěla jsem se zeptat, zda je možné žít a fungovat s depresí od malička. Je možné, že to spouští jiné duševní onemocnění v rodině? S depresí pomůže psycholog nebo psychiatr? Může mít souvislost deprese s poruchami myšlení (pomalé myšlení, skákání z jedné úvahy do druhé). Pokud bych brala léky, budu pak jakoby necitlivá? Díky
Vážená jitřenko,

pokládáte skutečně mnoho otázek a to i takové, u nichž by odpovědi zabraly mnoho stran textu.

Dovolte mi tedy, abych se pokusil o spíše krátké a stručné odpovědi.

Budete-li potřebovat další, můžete nám opět napsat, nebo se pokusit hledat v kvalitních internetových či knižních zdrojích (viz závěr odpovědi).

A nyní k odpovědím:

Je možné žít a fungovat s depresí od malička?

Ano, je to možné.


Je možné, že to spouští jiné duševní onemocnění v rodině?

Jednoznačná odpověď je obtížná, stručně však lze říci, že to nelze vyloučit.

Možné je ovlivnění oběma směry - tedy že výskyt deprese v rodině ovlivní následný výskyt dalších duševních nemocí, nebo že jiné duševní nemoci spoluzapřičiní následný výskyt deprese.


S depresí pomůže psycholog nebo psychiatr?

U lehčích forem deprese může postačit spolupráce s psychologem, příp. podpora rodiny, přátel či zaměstnavatele.

U těžších forem (tzv. klinická deprese) je tou nejúčinnější cestou k úzdravě propojení obou odborností - tedy lékaře (psychiatra) i psychologa.
Psychiatr se pak zaměří cíleněji na podporu medikamenty, zatímco psychologická péče je zaměřena na širší oblast zvládání života s depresí.
Obě odbornosti pak směřují k minimalizaci zátěže nemocného či jeho/její plné úzdravě.


Může mít souvislost deprese s poruchami myšlení (pomalé myšlení, skákání z jedné úvahy do druhé)?

Ano, i takto se mohou projevovat důsledky deprese.


Pokud bych brala léky, budu pak jakoby necitlivá?

Snahou lékaře je, aby se minimalizovaly jakékoli nepříjemné či nepřirozené pocity - tedy i Vámi zmíněný pocit ´jakoby necitlivosti´.

Ne vždy je možné zvolit ten nejvhodnější lék hned na poprvé (kromě antidepresiv se často užívají i léky stabilizující náladu, ovlivňující spánek či úzkost), proto přechodné snížení citlivosti takto obecně zcela vyloučit nelze... Případnou krátkodobě sníženou citlivost však nepochybně vyváží ústup depresivních rozlad a následný návrat k přirozenému prožívání a citlivosti.

Antidepresiva patří obecně k těm nejbezpečnějším lékům, nicméně léčba deprese je dlouhodobá a je tedy nutno se připravit na několik měsíců medikamentózní podpory.

Tolik tedy ve stručnosti.

Velmi dobrou příručku pro pacienty i nemocné depresí zpracoval prof. Praško a kol. - zkuste se tedy začíst například zde:

https://www.lundbeck.com/upload/cz/files/pdf/Brozury/Depresivni_porucha_a_jak_ji_prekonat.pdf

příp. si opatřit tuto knihu:
https://www.kosmas.cz/knihy/120760/deprese-a-jak-ji-zvladat/

Ať se Vám daří!

Pavel Humpolíček

Jdi na stranu << předchozí     následující >>

Server InternetPoradna provozuje občanské sdružení InternetPoradna.cz.
ISSN 1801-5190 © InternetPoradna.cz, 2001-2013.
Licence Creative Commons
InternetPoradna.cz, jejímž autorem je InternetPoradna.cz, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Unported .