SLUCHOVÉ POSTIŽENÍ
TĚLESNÉ POSTIŽENÍ
MENTÁLNÍ POSTIŽENÍ
DROGY A ZÁVISLOSTI
OBČANSKÉ PORADENSTVÍ
DUCHOVNÍ PORADENSTVÍ
PSYCHOL.PORADENSTVÍ
E-LINKA DŮVĚRY
MENŠINY A CIZINCI
ZAMĚSTNANOST

Naši partneři
18. 06. 2020 16:36 - Jitka
tíživá životní situace: strach; úzkost; deprese; spolužáci; sebevražda;
Dobrý den,
studuji na osmiletém gymnáziu. Momentálně chodím do 7. ročníku, nebo chcete-li jsem ve třeťáku. Se školou jako takovou nemám problém, známky mám dobré. Co je ale problém jsou spolužáci, skupinka několika z nich se s prominutím chová jako absolutní hovada. Zesměšňují ostatní, dokonce i učitele, ruší při hodinách, mají nechutné poznámky. Ale nikdo s tím nic nedělá a všichni se tváří, že to nevidí a neslyší. Neskutečně mě to vytáčí, už jsem si od nich také něco vyslechla. Dá se dokonce říct, že jsem si prošla šikanou. Od té doby trpím sociální úzkostí a dříve jsem upadala i do hlubokých depresí. Během karantény nařízené státem kvůli koronaviru se můj stav zlepšil. Cítím se jako bych zase ožívala, jako bych se po dlouhé době nadechla a začínala žít. Dokonce nacházím radost v tom, v čem jsem ji ztratila (koníčky). Můj problém tedy je, že už se nechci trápit. Už mezi ty lidi nechci v září zase jít. Už jsem se s tím, že mi vadí chování spolužáků svěřila učitelce. Nic. Chtěla jsem přestoupit na jinou školu, ale neměla jsem dost odvahy a teď už je to zbytečné a nechci si přidělávat komplikace kvůli maturitě. Opravdu, opravdu mám pocit, že už bych tam nevydržela ani týden. Popadá mě neskutečná úzkost, když si vzpomenu, že tam budu muset nastoupit. Věřte, že rady jako: Tak už tam výdrž, je to jen pár měsíců. Přece to nemůže být tak hrozné. Tak se na to tolik nesoustřeď - mi opravdu nepomohou. Bojím se, že nabyté sebevědomí zase ztratím, bojím se, že zase upadnu do depresí a do myšlenek na sebevraždu. Možná se vám zdá detinske, že mi něco takového vadí, ale věřte, že už takhle trpím tak dlouho... Jedno přísloví říká, že pod mnoha ranami padne i dub. Prosím pomozte, opravdu si nevím rady. Děkuji, Jitka, 18 let .

24.06.2020 11:07: SPONDEA, o.p.s.
Jitko, dobrý den,

díky za důvěru, se kterou se obracíte na internet poradnu. Píšete o potížích v třídním kolektivu, o spolužácích, kteří se nechovají adekvátně věku a situaci. Že jsou ve třídě potíže, vědí i učitelé, nicméně doposud chování spolužáků nikdo neřešil. Díky karanténě jste získala odstup, daří se vám znovu prožívat radost. O to víc na vás doléhá, že byste se v září měla mezi spolužáky vrátit. Máte obavy, že znovu zažijete narážky, šikanu, nechcete mít znovu deprese. Ptáte se na radu.

Vaši obavu a vše s ní spojené rozhodně nevnímám jako dětinskou. Naopak, dává mi to velký smysl a jsem ráda, že jste se rozhodla napsat. Přemýšlím nad tím, co za vás je reálné, a co naopak není. A co vlastně můžete vy sama ovlivnit. Psala jste o přestupu na jinou školu a o tom, že tahle možnost za vás už není řešením. Co by tedy řešením bylo?
Z praktického hlediska mě napadá, zda je možný např. přestup do jiné třídy, či zda škola nabízí individuální studijní plán? Variantou je také znovu informovat pověřené osoby, vedle učitelky třeba výchovného poradce, ředitele. Zároveň je možné, že žádný z těchto praktických kroků nepřinese výsledek. Vlastně nevím, jak by za vás „ideální výsledek“ měl vypadat :)

Je možné, že období karantény nějakým způsobem prospělo i spolužákům a ve třídě se vše nevrátí do „starých kolejí“. Zároveň nelze na něco takového spoléhat.
Jedno přísloví skutečně říká, že pod mnoha ranami padne i dub. Jiné ale zase říká, že štěstí přeje připraveným.
Napadá mě, že vaše reflexe, uvědomění si, co vám způsobovalo nepříjemné pocity a odhodlání, že to znovu nechcete, přišlo v dobrou dobu. Nyní máte před sebou více jak dva měsíce, které můžete využít sama pro sebe. Pro hledání vnitřní síly, stability. A i když nevím, co by za vás mohl být výše zmíněný „ ideální výsledek“, tak jediné, na co máte přímý vliv a je plně ve vašich rukách, jste vy sama.

Jak vnitřní sílu a stabilitu najít? Říkám si, zda na to hledání chcete zůstávat sama. Zda není na místě uvažovat o podpoře psychologa. Výhodou je, že psycholog mívá s podobnými tématy zkušenosti, a zároveň v nich není emočně zainteresovaný. Také může reagovat ihned na potřeby klienta a spolupráci směřovat za cílem, který si klient určil. Internetové poradenství má v tomto omezené možnosti.
Přála bych vám, abyste měla někoho, s kým byste hledala to, co vás posiluje, co vám pomáhá. A s kým byste v bezpečném prostředí mohla objevovat nové strategie, jak se o sebe postarat v tak náročných situacích, jaké jste popsala.

Psychologa lze hledat např. na stránkách www.znamylekar.cz, někteří pracují na pojišťovnu, jiní za přímou úhradu. Možností je také využít služeb některého centra pro děti, dospívající a rodiny v náročných životních situacích. V Českých Budějovicích je to např. Krizové centrum pro děti a rodinu www.ditevkrizi.cz/kontakt/. Tato centra nabízí podporu zpravidla bezplatně, s možností vystupovat anonymně.

Pro případ, že byste se necítila dobře, znovu byste měla myšlenky na sebevraždu, nebo jste jen v danou chvíli nechtěla být sama, můžete využít některou z non stop bezplatných telefonických linek pomoci. Kontakt na Linku bezpečí je 116 111 (https://www.linkabezpeci.cz/) a kontakt na Linku první psychické pomoci je 116 123 (http://linkapsychickepomoci.cz/).

Jitko, ať už se rozhodnete pro jakékoliv další kroky, věřím, že každá situace má řešení. Držím vám palce.

S pozdravem
Petra Dolečková, SPONDEA


tisková verze dotazu

Server InternetPoradna provozuje občanské sdružení InternetPoradna.cz.
ISSN 1801-5190 © InternetPoradna.cz, 2001-2013.
Licence Creative Commons
InternetPoradna.cz, jejímž autorem je InternetPoradna.cz, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Unported .