SLUCHOVÉ POSTIŽENÍ
TĚLESNÉ POSTIŽENÍ
MENTÁLNÍ POSTIŽENÍ
DROGY A ZÁVISLOSTI
OBČANSKÉ PORADENSTVÍ
DUCHOVNÍ PORADENSTVÍ
PSYCHOL.PORADENSTVÍ
E-LINKA DŮVĚRY
MENŠINY A CIZINCI
ZAMĚSTNANOST

Naši partneři
25. 08. 2018 22:58 - Lenka
duševní problémy: úzkostné stavy; somatické problémy; bolesti žaludku;
Dobrý den,
prosím o radu zřejmě psychologickou. Nevím kde začít, ale zřejmě od té doby, co jsem zjistila, že jsem neplánovaně otěhotněla, mívám velmi často problémy se žaludkem. Protože bylo těhotenství neplánované a já se asi vyděsila a netušila co s tím, tak jsem do první kontroly doktorky byla jako mátoha. Pořád se mi třásli ruce, bylo mi těžko až na zvracení a chvílemi jsem měla jakoby zimnici. Tyhle stavy přicházeli denně několikrát. Poté, co jsme se s přítelem domluvili, že si miminko necháme to lehce přešlo, ale pak se zase začali objevovat stavy podrážděného žaludku, už tedy bez zimnice, až mi úplně přestalo vše chutnat, protože jsem se pořád bála, že mi bude po jídle zase zle a že se pozvracím (když byl bratr malý, zhruba před pěti lety, tak chytil ve školce střevní chřipku a doma jsme ji od něho postupně dostali všichni, takže jsem celou noc strávila zvracením a od té doby mám hrůzu ze zvracení, od toho se myslím odvíjí to, že když je mi třeba jen trochu divně od žaludku, hned se vyděsím, že bych mohla zvracet a je mi z toho pak ještě více zle) a jedla jsem jen z povinnosti, abych něco snědla. Samozřejmě jsem měla strach z porodu, z toho co bude, až se miminko narodí atd.. proto jsem myslela, že tyto stavy po porodu přejdou, ale bohužel nepřešli. Po šestinedělí jsem začala dokonce mít i stavy úzkosti, které trvali cca půl roku a už jsem byla úplně ze všeho zoufalá, ale díky mamce jsme přišli na to, že je vyvolávali právě antikoncepční prášky, které jsem začala brát krátce po šestinedělí. Dceři bude deset měsíců a bolesti žaludku mne trápí stále dál. Z ničeho nic se prostě objeví pocit plnosti, nevolnosti a já už nevím, co s tím. Zkoušela jsem jíst velmi dietně, abych vyloučila, že je to z potravin. Připadá mi, že je to v hlavě, že si z ničeho nic, nevím proč, vzpomenu, že by mi mohlo být špatně a začne mi být opravdu špatně. Začala jsem brát L-tryptofan, ale přijde mi, že na to nefunguje. Mám také pocit, že když na to zapomenu, třeba při přebalování dcery, tak je to lepší. Takže to opravdu vypadá, že to mám asi jen v hlavě, jako mi radí mamča. Ale opravdu vůbec netuším, jak s tím bojovat.. Nechci být pořád unavená a otrávená, potřebuji se starat a věnovat dceři a takhle mě život nebaví, přijde mi, že jen přežívám každý den. Zkoušela jsem kontaktovat pár psychologů u nás ve městě, ale všichni mají obsazeno. Také se bojím, co by semnou udělali antidepresiva, kdyby mi je někdo doporučil. Moc děkuji za jakoukoliv radu a přeji hezký den.

08.09.2018 20:44: Klímová Michaela, Bc., DiS.
Milá paní Lenko,
moc vás zdravím a omlouvám se za opožděnější odpověď! Děkuji za shrnutí toho co vás tíží. Velmi na mne zapůsobilo jak jste přes všechny nevolnosti a obavy zvládla těhotenství, porod a poporodní stavy úzkosti o kterých píšete. Vlastně přemýšlím jak vy to asi umíte zvládat až doposud. Zatím jste nebyla u psychologa i když jste to plánovala. Probírala jste to s mámou, což vám asi pomáhá a je prima vědět, že se máte na koho obrátit. Také jsem přemýšlela, že uplynula nějaká doba od doby co jste nám napsala. Tak si říkám co asi děláte, zda se cítíte lépe, nebo jinak? Pokud ano co se stalo, jak se to stalo, jak jste to vy zařídila, že je lépe? Mně přijdete moc statečná a úplně vás chápu, že pocity nevolnosti vás obtěžují. Nebo vás unavují. Já sama jsem zažila nevolnosti v těhotenství a znám více žen, které také. Vím jak umí potrápit a tím vám chci vyjádřit velké pochopení. Také jak zmiňujete střevní virózu. Z té mám velký respekt, protože se synem (který „ji přinesl“ z MŠ) jsme ji několikrát prodělali celá rodina. Takže také tuhle “nemoc” nemám ráda. Na vašem dotazu mne zaujalo, jak si sama odpovídáte na některé vaše nepříjemnosti. S čím mohou souviset. Například jak zmiňujete nakažení virózou od bratra a od té doby nepříjemným pocitem z nevolností. Nebo jak jste i zkoušela vypozorovat co mohou způsobovat antikoncepční léky, nebo i různá strava. Myslím, že sama dokážete hledat otázky i odpovědi. Zajímavé je, jak si všímáte momentů kdy se cítíte lépe. Například při přebalování dcery. Zajímalo by mě zda zažíváte více takových momentů kdy zapomenete. Přece jen den je dlouhý a možná je více chvil kdy se cítíte dobře, zapomenete. Možná vás ještě nějaké napadnou? Také mi přijde, že s tím už dost bojujete nyní. Právě tím, že hledáte, zkoušením, jak už píši výše. Také přemýšlím co ještě vám možná radí máma, to co vám pomáhá. Vrátím se k začátku mé odpovědi, jsem zvědavá jak to zvládáte dosud. Možná jak zaháníte myšlenku na nevolnost? Jestli tedy začnete dělat něco jiného, nebo myslet na něco jiného. Čím nahradíte tuhle myšlenku na nevolnost? Co vám třeba už v minulosti pomohlo, jak jste to zvládla, že vás třeba nevolnost nepřemohla úplně? Možná byly chvíle kdy neměla vůbec šanci a vám bylo dobře. Nebo na ní fungovalo třeba, že jste s někým mluvila, šla ven, psala nám apod. To jsou jen mé fantazie. Potřebovala bych slyšet vaše odpovědi. Také by mne zajímalo jak jste si poradila s úzkostmi. Ty také není snadné překonat. A vy jste to zřejmě nějak dokázala tak jako s nevolnostmi. To jen zase dávám úhel pohledu. Určitě tím nechci zlehčit to, že vás to tíží a obtěžuje. Chápu, že chcete mít prostor pro dceru a přejete si ať je vám dobře. Přemýšlím o té návštěvě psychologa. Nevím jak daleko máte nějaké další nejbližší město, že by se dalo zkusit hledat dál. Měla byste prostor více tam mluvit o tom co vás tíží a naopak. Hledali byste spolu cestu ven. Rozumím i vaší obavě z antidepresiv. Více lidí se jich obává. Lidé se kterými jsem pracovala měli většinou zkušenost, že jim léky pomohly z nejhoršího a poté se s lékařem domluvili na vysazování. Někdo je naopak užíval déle. Je to individuální. Někomu pomáhá kombinace, léky a psychoterapie, někomu jen psychoterapie a nechce léky. Určitě však máte možnost léky s lékařem konzultovat. O jaké léky jde, jak účinkují apod... Co on si myslí a hlavně co vy na to. A sama se můžete rozhodnout podle informací co získáte. Ještě jsem se zamýšlela nad variantou, že já bych, pro svůj klid, zvážila i navštívení obvodního lékaře, zda opravdu nemám třeba žaludek podrážděný, překyselený apod. Ale nejsem lékař. Nemohu v tomto ohledu radit. Tak jen nabízím možnosti pohledu. Tato rozhodnutí jsou jen na vás.
Milá paní Lenko přeji vám ať se cítíte lépe a najdete cestu, kterou se vydáte.
Kdykoli můžete opět napsat nám!
Hezké dny!
Michaela Klímová

tisková verze dotazu

Server InternetPoradna provozuje občanské sdružení InternetPoradna.cz.
ISSN 1801-5190 © InternetPoradna.cz, 2001-2013.
Licence Creative Commons
InternetPoradna.cz, jejímž autorem je InternetPoradna.cz, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Unported .