SLUCHOVÉ POSTIŽENÍ
TĚLESNÉ POSTIŽENÍ
MENTÁLNÍ POSTIŽENÍ
DROGY A ZÁVISLOSTI
OBČANSKÉ PORADENSTVÍ
DUCHOVNÍ PORADENSTVÍ
PSYCHOL.PORADENSTVÍ
MENŠINY A CIZINCI
ZAMĚSTNANOST

Naši partneři

Pomáháte agresivním či duševně nemocným lidem? Spoluodpovídáte za škodu

Měšec.cz, 21. 06. 2017 22:11

Pokud pečujete o malé děti nebo hlídáte nezletilce, jste povinni maximálně předvídat jakékoliv možné nebezpečí a zajistit, aby se dětem nic nestalo. Nestačí jen běžná míra opatrnosti, jinak odpovídáte za škodu.
Rodiče si domluvili několikadenní hlídání svých 2 malých dětí (dcery a syna), které mělo proběhnout na chalupě. Nicméně paní, které byly děti svěřeny, s nimi byla doma ve svém domě. Zrovna v tu dobu u ní byl na návštěvě její vážně duševně nemocný syn, který ji (13. 6. 2012) po předchozí slovní rozepři nejdříve fyzicky napadl, udeřil ji do hlavy, kopal do ní a smýkal s ní po zemi a poté, co se dokázala vymanit a odvést svěřenou dívku do bezpečí, několika ranami dřevěnou tyčí do hlavy usmrtil jejího sourozence – pětiletého chlapce. Spouštěčem násilí byla právě přítomnost malých dětí v domě a jednání matky, která narušila jeho soukromí. Trestní stíhání pachatele bylo s ohledem na vážnost jeho onemocnění a z něj vyplývající nepříčetnost zastaveno, protože jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti byly v době činu zcela vymizelé.

Pachatel, kterému bylo v době spáchání činu 42 let, trpí hebefrenní schizofrenií s postpsychotickým defektem osobnosti, což rodičům malých dětí nebylo známo, ve svém okolí byl vnímán jen jako podivínská osoba. Pro svou duševní poruchu byl opakovaně hospitalizován, pravidla léčby nedodržoval, často, zejména pod vlivem alkoholu, byl agresivní, ničil věci a demoloval své obydlí a jednou fyzicky napadl i členy rodiny. Jeho matka mnohokrát konzultovala své obavy z nebezpečnosti svého syna pro okolí s psychiatry, žádný výstup z toho však nevzešel.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že matka pachatele, která měla hlídat svěřené malé děti, neporušila žádnou svou právní povinnost, ani povinnost tzv. generální prevence, tedy povinnost předcházet škodám (ust. 415 zrušeného občanského zákoníku), a za škodu usmrcením malého chlapce není odpovědná, protože nemohla předpokládat, že její dospělý nemocný syn by byl schopen zabít dítě.

Daný incident byl zcela nepochopitelný a nečekaný pro běžného člověka, který nemá hlubší pochopení podstaty schizofrenie jakožto nemoci, která se projevuje impulzivním a náhlým jednáním bez zjevné příčiny. Jednalo se o shodu okolností, v níž nelze shledat právní odpovědnost za mimořádně tragický následek. Na rozdíl od případů, kdy dospělý nechá dítě pohybovat se v nebezpečném prostředí kolem silnice (viz případ, který jsme popsali v článku Špatně hlídáte své dítě? Náklady na jeho léčení můžete platit vy), železnice či otevřené jímky a kdy běžná lidská představivost vnímá hrozící nebezpečí, šlo v dané věci o situaci, v níž si paní nemohla představit, že její syn je schopen usmrtit dítě, a nemohla si tak být vědoma takového nebezpečí. Proto soud zamítl žalobu rodičů na odškodnění (celkově jde v případě o 830 000 Kč). Jeho rozsudek potvrdil soud odvolací a případ se dostal k Nejvyššímu soudu ČR.

Běžná míra opatrnosti, a ne bezbřehá odpovědnost
Soudy vyšly z pravidel zrušeného občanského zákoníku, podle kterého musel být případ s ohledem na dobu, kdy se udál, posuzován. Podle ust. § 415 zrušeného občanského zákoníku každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí. Teprve pokud si nepočínáte v souladu s takto obecně stanovenou právní povinností, chováte se protiprávně a postihuje vás za to za splnění dalších předpokladů občanskoprávní odpovědnost za škodu.

Zákonný požadavek tzv. generální prevence podle zmíněného ust. § 415 bývalého občanského zákoníku, jehož nedodržení představuje porušení právní povinnosti a zakládá potom odpovědnost za škodu, stanoví každému povinnost zachovávat takový stupeň bedlivosti, který lze po vás vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci rozumně požadovat. A takový stupeň bedlivosti, v rámci kterého, objektivně posuzováno, jste způsobilí zabránit či alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škod na životě, zdraví či majetku. Je totiž povinností každého chovat se tak, aby nezpůsobil škodu.

Předpokládá se běžná míra opatrnosti odpovídající obvyklým poměrům v dané konkrétní situaci, nikoliv však již bezbřehá povinnost předvídat a předcházet veškerým v budoucnu možným škodám. Aby bylo možno usuzovat na porušení právní povinnosti vyplývající z ust. § 415 zrušeného občanského zákoníku, musely by v daném případě existovat konkrétní okolnosti, které by vyžadovaly provedení určitých opatření k zamezení či snížení možnosti způsobení újmy na zdraví. Toto ustanovení ale neukládá povinnost předvídat každý v budoucnu možný vznik škody. Takový požadavek by se rovnal objektivní odpovědnosti, kterou z principu generální prevence vyvodit nelze.

U pachatele – duševně nemocného syna – se sice projevovala agresivita, ale převážně jen vůči věcem, nebylo prokázáno, že by někdy napadl malé dítě, žalovaná proto neměla z čeho poznat hrozbu takového útoku. Ani odborní lékaři ji na tuto možnost neupozornili a neshledali také důvod pro jeho umístění ve zdravotnickém zařízení. Nelze tak u ní shledat zavinění ani ve formě nevědomé nedbalosti, protože i při vědomí všech okolností zdravotního stavu svého syna a jeho projevů nemohla vědět a předvídat, že k takovému útoku dojde.

Nižší soudy tedy uzavřely, že žalovaná svou prevenční povinnost při hlídání nezletilých dětí žalobců neporušila, neboť hrozbu fyzického útoku svého syna nemohla z ničeho dovodit. Agresivita jejího syna byla nepředvídatelná a v předchozí době zaměřená převážně vůči věcem, nikdy proti malému dítěti, přičemž ani vyjádření odborných lékařů nemohlo žalovanou dostatečně varovat. Ust. § 415 zrušeného občanského zákoníku předpokládá běžnou míru opatrnosti, a nikoliv bezbřehou povinnost předvídat a předcházet veškerým škodám v budoucnu.

Zhodnocení případu Nejvyšším soudem
Podle názoru NS ČR ovšem nižší soudy nedocenily, že ona běžná míra opatrnosti musí vždy odpovídat obvyklým poměrům v dané konkrétní situaci. Požadavek plynoucí z ust.§ 415 zrušeného občanského zákoníku při zajištění řádné péče o svěřené děti je širší a nezahrnuje pouhý dohled nad nesvéprávnou osobou, nýbrž i další opatření, která bylo třeba učinit, aby hlídání proběhlo bez problémů a zejména bez újmy na straně dětí.

NS ČR vytkl nižším soudům, že při jinak pečlivém hodnocením případu zůstala opomenuta dohoda, že děti budou hlídány na chatě, nikoliv v trvalém bydlišti žalované, kde se v tu dobu vyskytoval její syn, resp. že žalovaná se změnou seznámila rodiče v okamžiku předání, kdy již neměli možnost na nastalou situaci adekvátně reagovat a zařídit si hlídání dětí jinak. V takovém případě ovšem žalovaná porušila závazek vůči rodičům ohledně místa, kde se budou děti zdržovat, převzala nad svěřenými malými dětmi i za těchto okolností odpovědnost a tím vzala na sebe povinnost zabezpečit, aby nedošlo k újmě na jejich zdraví.

Žalovaná byla již dříve odborníky seznámena s nemocí svého syna a s jejími projevy měla dlouhodobé osobní zkušenosti, neboť se často stávala terčem jeho urážlivého chování a slovního napadání v době, kdy u ní přebýval, a opakovaně projevovala vůči lékařům obavy z jeho násilného a nepředvídatelného počínání, k němuž vůči blízkým osobám již v minulosti došlo. Přesto umožnila kontakt svého syna s dětmi, a i když byla sama první obětí jeho fyzického útoku a snažila se následně děti zachránit, nemění to nic na závěru, že přivedením dětí do zcela nevhodného prostředí porušila obecnou prevenční povinnost chránit zdraví a život svěřených osob.
Žalovaná zřejmě nemohla předvídat, kdy a z jakých příčin se začne její syn projevovat agresivně vůči svému okolí a že při jakémsi souběhu okolností může dokonce usmrtit dítě, to ovšem neznamená, že splnila vše, co lze v rámci prevenční povinnosti požadovat od osoby mající ve své péči nezletilé děti, které přivádí do kontaktu s osobou trpící duševní chorobou projevující se nepředvídatelnými výbuchy emocí spojenými někdy s destruktivním chováním vůči věcem a nejméně jednou i s fyzickým násilím vůči lidem.

Podle názoru NS ČR žalovaná vzhledem ke svým předchozím zkušenostem mohla a měla riziko konfliktu či případné agrese předpokládat, neboť jednak věděla, že právě ona bývá spouštěčem emocionálních výbuchů svého syna, jednak i tvrzená dohoda o odděleném pobytu dětí svědčí o její jisté obavě, jak kontakt syna s hlídanými dětmi proběhne. Byť jistě nemohla dohlédnout všech konkrétních rizik, byla povinna provést taková opatření, která by byla způsobilá nebezpečí vzniku konfliktu alespoň minimalizovat, ne-li zcela odvrátit. To platí obzvláště pro případ, že skutečně nedodržela dohodu s rodiči usmrceného chlapce, že děti bude hlídat v místě, kde se její syn nevyskytoval, a kdy tuto základní pojistku před hrozbou konfliktu svévolně porušila. Žalovaná proto nedostála povinnosti obecné prevence ve smyslu ust. § 415 zrušeného občanského zákoníku a podle ust. § 420 zrušeného občanského zákoníku odpovídá žalobcům za škodu způsobenou usmrcením jejich syna.

Odpovědnost za lidi s nebezpečnými vlastnostmi
Nejvyšší soud ČR v odůvodnění svého rozsudku spis. zn. 25 Cdo 755/2015, ze dne 26. 1. 2017, kterým zrušil rozsudek soudu prvního stupně i soudu odvolacího, dodal, že jeho výklad rozsahu povinnosti tzv. generální prevence v této velmi specifické situaci sleduje legislativní trend a koresponduje se zásadou velící poskytnout větší míru ochrany před riziky plynoucími z ujmutí se osoby s nebezpečnými vlastnostmi, jak ji od 1. 1. 2014 výslovně upravuje ust. § 2923 zákona č. 89/2012 Sb., tedy nového občanského zákoníku.
Nový kodex, jehož pravidla se v dané věci vzhledem k přechodnému ust.§ 3079 odst. 1 neuplatní, stanoví, že povinnost hradit újmu společně a nerozdílně s osobou nebezpečných vlastností má ten, kdo se takové osoby vědomě ujme (bez její nutné potřeby jí poskytne útulek nebo jí svěří určitou činnost, ať již v domácnosti, provozovně či na jiném podobném místě), jestliže tato osoba způsobila škodu v takovém místě nebo při této činnosti pro svoji nebezpečnou povahu. Jde vlastně o zvláštní případ prevenční povinnosti postavený do objektivní roviny, bez ohledu na zavinění a na porušení právní povinnosti, u nějž se ani nepředpokládá schopnost povinné osoby předvídat rozsah rizik ze strany osoby, která vykazuje potenciálně nebezpečné vlastnosti a jíž se ujala.

I když na smutný případ odpovědnosti za smrt malého chlapce aplikované ust. § 415 zrušeného občanského zákoníku na takto objektivním principu postaveno není, je opodstatněn vysoký požadavek na předvídavost osob, které převzaly do dočasné péče nezletilé děti.


tisková verze článku


Přidejte komentář:

přezdívka:
e-mail:
Pro ověření prosím vepište do políčka následující číslo číslicemi.
Příklad: stojedenáct = 111.
slovy: sto
číslicemi:
 


Server InternetPoradna provozuje občanské sdružení InternetPoradna.cz.
ISSN 1801-5190 © InternetPoradna.cz, 2001-2013.
Licence Creative Commons
InternetPoradna.cz, jejímž autorem je InternetPoradna.cz, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Unported .